Rtuť v rybách
Ryby, jako okoun, platýz, makrela, štika, tuňák a další, obsahují od 0,02 do 0,03 promile rtuti.
Dospělé ženy vážící 60 kilogramů přijmou tzv. ještě bezpečnou dávku rtuti snědením pouhých 110 gramů takové ryby jednou za týden. Podle Úřadu pro ochranu životního prostředí konzumace vyššího procenta rtuti už není bezpečná. To podtrhuje důležitost získávání mastných kyselin omega-3, které jsou potřebné k prevenci deprese, z rostlinných zdrojů, nikoliv z ryb.
Zpráva z Francie z 30. října 2000 potvrdila, co bylo už dříve známo, že totiž kontaminované hovězí maso i další druhy masa obsahují toxické koncentrace rtuti a dalších těžkých kovů. Francouzské noviny Le Parisien zveřejnily, že krávy na pastvě požívají olovo, rtuť, kadmium, nikl, chróm, měď a zinek, a to ze znečištěných vodních toků. Ty se opakovaně rozvodňují a zaplavují pastviny, na kterých se dobytek pase. „Místo černobílých přišla na svět některá červenočernobílá telata,“ říká majitel stáda.
Noviny zveřejnily zprávu, že z 84 krav, které žily na těchto pastvinách v letech 1998 až 2000, více než čtyřicet jich zahynulo následkem kontaminace pastvin těžkými kovy. Většina krav získala rezavý odstín, protože spásaly zvýšené množství mědi. Dobytek majitelé prodali na jatka a byl zpracován na mleté hovězí maso.
Většina zubních lékařů věří, že rtuť v amalgámových plombách, které se používají na výplň zubu, nepředstavuje pro lidi riziko. Jsou nepropustné. Jiní odborníci tvrdí, že by se měly používat výhradě jen výplně bez obsahu rtuti nebo zlata, protože jakékoliv riziko, i minimální, je podle nich nepřípustné. Rtuť může poškodit vyvíjející se plod, zvýšit pravděpodobnost nízké porodní váhy a ovlivnit zvýšení krevního tlaku potomků. Vystavení se účinkům toxické rtuti se dnes léčí medikamentózně (chalací). Pokud však absorbujeme smrtelné dávky rtuti, ať už kůží, nebo je přijmeme potravou, život již obvykle nelze zachránit.
Ukázka z knihy dr. Neila Nedleyho „Život bez deprese“, kterou lze objednat na adrese www.a-o.cz.