Sedm zásad kázně, jíž učí sám život

Přesto se pokusím zformulovat sedm zásad, na nichž je kázeň, jíž učí sám život, založena.

Uplatňujte nad svými dětmi zdravou autoritu

Rodina není demokracie. Rodiče musí rozhodovat. Pokud připustíme, aby se děti staly středem pozornosti a aby se v rodině všechno točilo kolem nich, vyvoláváme v nich dojem, že jsou středem vesmíru a že nejvíce ze všeho záleží na tom, aby byly šťastné. To je ovšem pravdě na hony vzdáleno. Mnohé rozmazlené děti se pak ocitnou v drsném světě a jsou šokovány zjištěním, že svět se netočí kolem nich. Doma byli princové a princezny, ale náhle zjišťují, že ve světě jsou pouhými pěšáky, a nedokáží se s tímto zjištěním vyrovnat. Děti se nejlépe připraví na vstup do reálného světa v rodině, v níž mohou být platnými členy, ale ne důležitější než všichni ostatní.

Děti potřebují, aby jejich rodiče jednali jako rodiče. Vlastně po tom touží. Projevy neposlušnosti a vzpoury jsou mnohdy pokusy přesvědčit se, zda jste ochotni poskytovat jim rodičovskou výchovu. Pokud si nezjednáte rodičovskou autoritu vy, nezjedná si ji nikdo jiný: Tuto autoritu nemůže mít ani škola, ani média, a už vůbec ne vrstevníci. Nebojte se ujmout se ve své rodině vlády. Vaše slovo rozhoduje.

Autoritu ovšem musíte vykonávat zdravým způsobem. Jak se píše v listu Efezským 6,4, neměli byste „své děti dráždit ke vzdoru“. Vaše autorita je sice projevem moci, ale ještě více musí být projevem lásky.

Volejte děti k odpovědnosti za jejich jednání

Jako rodiče všichni provozujeme domácí školu. Každý den bychom měli své děti učit, že jejich jednání má určité důsledky – ať už pozitivní, či negativní. Je to jedna z nejdůležitějších věcí, kterou ve svém životě potřebují pochopit.

„Jdu pozdě, napiš mi prosím tě ornluvenku,“ říká dcera cestou k autu. „A co tam mám napsat?“ zeptáte se nevinně. Ashley jde dneska pozdě… proč?“

„Potřebuji ornluvenku!“ žadoní dcera. Začíná mít strach, že ji tentokrát necháte v bryndě. „Já ale musím mluvit pravdu,“ odpovíte. „Co mám tedy napsat? Ashley jde pozdě, protože dvacet minut telefonovala s kamarádkou, místo aby se připravovala do školy. Postupujte prosím tak, jak postupujete, když dítě přijde pozdě bez vážného důvodu.“

„Mami!“ Ashley si o vás myslí, že jste strašný netvor, ale ve skutečnosti jí dáváte úžasný dar. Učíte ji, že její jednání má důsledky. Odmítáte tahat ji z bryndy, v níž se ocitla v důsledku svého jednání. Pokud jí napíšete ornluvenku, bude se i nadále chovat nezodpovědně. Vy však berete vážně její rozhodnutí – a proto jí umožníte, aby nesla jeho následky. Vedete ji k zodpovědnosti za vlastní jednání.

Ať vaše dítě učí sám život

Když kočka vběhne na silnici před jedoucí auto, stane se z ní přejetá kočka. Je nám to všem líto. Všem je nám jasné, že kdyby se zastavila a rozhlédla se oběma směry, byla by stále ještě naživu. Je to cenné poučení, které mohou děti získat pozorováním nebo z vlastní zkušenosti.

Jsem rád, chovají-li děti zlaté rybky jako své domácí mazlíčky. Když rybky nenakrmíte, zemřou. Děti musí pochopit, že když nepečují o tvorečky nebo věci, které mají na starosti, přijdou o ně. Když zlatá rybka zemře, už ji nevzkřísíte. Smrt nemůžete zrušit, jakkoli byste chtěli. Vašim dětem to může být moc líto, ale tímto způsobem se poučí.

Hledejte „chvíle vhodné pro poučení“, kdy vám sám život pomůže sdělit dítěti něco důležitého. Můžete třeba dětem jednou povolit, aby šly pozdě spát, aby se následujícího dne přesvědčily, že budou opravdu velmi unavené. (To ale můžete učinit jedině tehdy, pokud máte doma zavedeno, že děti chodí spát v rozumnou hodinu.)

Nerozpakujte se nechat své děti neuspět. Mnozí rodiče se domnívají, že neúspěch fatálně poznamená dětskou sebeúctu. Takoví rodiče pak podvádějí, mění pravidla, tváří se, jako že dítě vlastně uspělo, a brání dítěti, aby zkoušelo něco nového. Když svého potomka před neúspěchem neochrání, mají pocit viny. Pocit viny je pak vede k celé škále špatných rozhodnutí.

Vaše rodina by měla být místem, v níž může dítě neuspět – a poučit se ze svého neúspěchu. Zahrňte děti láskou, dejte jim najevo, jak jsou pro vás důležité, ale nesnažte se je chránit před neúspěchem. Jako rodiče nejsme svým dětem povinováni takovou nemoudrou ochranou. Sám život je úžasným učitelem, a pokud naučíte děti, aby se nechaly poučit životem, bude je toto poučení provázet až do smrti.

Dávejte činům přednost před slovy

Vaše děti už vědí předem, co se chystáte říci. V polovině případů by byly schopny to vyslovit místo vás. „Pospěš si, nebo ti ujede autobus.“ „Buď opatrná, ať si nevypíchneš oko.“ „Už ti to nebudu opakovat…“ Pak to ale opakujete… a opakujete.

Neustále jsme v pokušení poučovat děti svými slovy. „Tentokrát ti to ještě prominu, ale už se to nesmí opakovat.“ Co myslíte, že je pro dítě v tuto chvíli důležitější – tvrzení, že už se to nesmí opakovat, nebo skutečnost, že mu to prominete? Jednání je vždy důležitější než slova.

Když byl náš Kevin v osmé třídě, prosil mě, abych mu pomohl připravit se na písemku z pravopisu. Za normálních okolností bych to rád udělal. Bylo však deset hodin večer a právě se dodíval na dvouhodinový film v televizi. Odmítl jsem a řekl jsem mu, že měl dát přednost přípravě před televizí. Teď už bylo pozdě.

Možná vám to připadá tvrdé. Mohl jsem mu třeba jen pohrozit prstem a říci: „Dobrá, ale příště už ti nepomohu.“ Taková slova by neměla žádný význam, kdežto svým jednáním jsem Kevina vedl k zodpovědnosti. A tušíte, jak to pokračovalo? Druhý den brzy ráno jsem slyšel, jak Kevin vstává, aby se mohl připravit na písemku.

Chcete-li aplikovat kázeň, jíž učí sám život, musíte dětem včas sdělit, co od nich očekáváte. Vaše děti musí znát své povinnosti – co se od nich očekává v rodině, ve škole, ve vztahu k jiným lidem. Pak se ale už nemusíte opakovat. Ať za vás hovoří vaše jednání.

Z knihy Kevina Lemana Jak vychovat děti a nepřijít o rozum. Vydal Návrat domů.