Sestro má, přítelkyně má

Muži se tak mezi sebou nechovají. Je to něco výlučně ženského. Když jsou ženy spolu, kladou si smysluplné otázky. Chtějí vědět, jak se jim vzájemně daří. Výměna receptů je dobrá a užitečná, tipy, jak pracovat na zahradě, mohou být též nápomocné - ženy přítelkyně se však bez rozpaků a po hlavě noří rovnou do záležitostí nejdůležitějších, do záležitostí srdce.

Má maminka se o mě mateřsky starala. Nebyla však jediná. I mé sestry se o mne mateřsky staraly. Totéž mohu říci o některých učitelkách ze základní školy. Nebo i o některých našich sousedkách. V současné době však přijímám mateřskou péči skrze jemné laskavosti, jichž se mi dostává od mých kamarádek - které mi věnoval Bůh. Dar přátelství mezi ženami je poklad, který bychom neměli brát na lehkou váhu. Přítelkyně jsou pro sebe navzájem Boží tváří - tváří milosti, radosti a milosrdenství.

Ženské srdce má obrovskou touhu (a schopnost) vstupovat do smysluplných vztahů. Maximální důvěrnost a největší uspokojení ze vztahů vám nemůže plně poskytnout ani váš manžel, ani vaše děti. Potřebujete přítelkyni.

Holčičky mívají své nejlepší kamarádky. Dospělé ženy po nich někdy jen touží. Mít skutečnou přítelkyni znamená najít odpočinutí pro svou duši, znamená to být vítána se vším, čím jste i čím nejste. Vědět, že jako žena nejste sama. Přátelství mezi ženami je bezpečným místem, kde se můžete sdílet o tom, co jako žena prožíváte.

Kdo jiný než druhá žena může plně chápat testy děložního čípku a mamogramy, postmenstruační syndrom, touhu mít dítě, kdo jiný než žena může pochopit, jak chutná život ve světě, v němž vládnou muži? Je úžasné vědět, že někdo jiný vnímá věci podobně jako vy. Je velmi příjemné a konejšivé mít někoho, kdo vám rozumí, je krásné mít kamarádku, před níž se nemusíte hlídat, před níž si nemusíte dávat pozor.

Biblická Rút kdysi prohlásila: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lidbude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem" (Rt 1,16). Tato slova se často citují na svatbách; říká je ale žena ženě.

Přátelství je úžasný dar. Je to něco, co bychom neměli brát jako samozřejmost. Přátelství je třeba pěstovat, je třeba je střežit. Je třeba za ně i bojovat. Potřebujeme si navzájem telefonovat - nečekat, až nám kamarádka zavolá jako první. Potřebujeme se svých přítelkyň ptát, jak se jim daří - a naslouchat jejich odpovědím. Naslouchat i mezi řádky. Své přítelkyně máme rády tehdy, když je nezanedbáváme - když jim telefonujeme, dáváme jim dárky, posíláme pohlednice, zveme je do kina, na výstavu či na procházku.

Moje kamarádka Dana si před několika lety všimla, že mám ráda dárky. Když někam cestuji a jen se tak procházím, často si všimnu něčeho, o čem si myslím, že by se to někomu mohlo líbit. Věc zakoupím a věnuji - jako malé překvapení. Jedná se většinou o jednoduché maličkosti! Dana mi tedy také začala dávat dárečky. Byla jsem z toho nadšená! Později jsem nicméně pochopila, že Daně nejde ani tak o dárečky, ale že touží hlavně po daru času - který je darem nejvzácnějším. Jsme-li vůči sobě navzájem pozorné, vnímáme-li jedna druhou na sto procent, pak jsme skutečné přítelkyně.

Když nám Bůh dává přítelkyně, chce, abychom navzájem pečovaly o svá srdce. Přítelkyně jsou pro sebe navzájem Boží tváří - tváří milosti, radosti a milosrdenství.

Z knihy Johna a Stasi Eldredgeových „Úchvatná" (aneb Odhalte tajemství ženské duše). Vydalo nakladatelství Návrat domů.