Sexuální intimita

Ráda by od svého muže zakusila více něžnosti a tu a tam by chtěla slyšet i několik milých slov.
"Myslíte si, že se to může ještě někdy změnit?" ptala se na závěr svého dopisu.
"Ano, doufám, že ano," odpověděla jí poradkyně. "Ale záleží na tom, jestli si dokážete s manželem o svých pocitech a potřebách otevřeně promluvit."

Nejrůznější studie prokázaly, že skutečným klíčem k uspokojivému sexuálnímu vztahu je kvalita partnerské komunikace. Alexandra Penneyová, autorka knihy "Great Sex" (Úžasný sex), se k otázce toho, co je v sexu nejdůležitější, vyjadřuje takto:
"Komunikace je pro plnohodnotné, a oboustranné sexuální uspokojení základním, životodárným, klíčovým faktorem. To slovo ale již příliš zevšednělo, takže sotva ho zaslechnu, jímá mě úzkost. Nic to však nemění na skutečnosti, že jedním z hlavních partnerských problémů je neschopnost dát vhodným způsobem najevo své touhy a potřeby."

Proč jsme tak zdrženliví, máme-li se svým partnerem mluvit o sexu?
Existuje spousta nezdravých a často dokonce škodlivých názorů na komunikaci týkající se sexu. Mnohé dvojice se však s nimi ztotožnily už natolik, že je považují za "normální a přirozené" a neuvědomují si, jak negativně ovlivňují jejich vlastní přístup k manželské sexualitě.

Podívejme se proto na některé z těchto názorů, mýtů v komunikaci o sexu, blíže.

"Sex je věc naprosto přirozená, není třeba o něm mluvit"
Někteří z nás se domnívají, že sexuální intimita je stejně přirozená jako dýchání, a proto o ní není třeba hovořit. Něco tak samozřejmého by se tedy mělo praktikovat spontánně, bez předchozího plánování a následných komentářů.
S tímto přístupem lze však sotva souhlasit v případě, kdy se dvojice potýká s problémy.

"Jestliže mě miluje, měl by se dovtípit"
Další se zase domnívají, že partner by měl být do té míry citlivý a pozorný, že bude schopen plnit jejich přání a touhy bez jakéhokoli "pobízení". To je ovšem ta nejhorší past, do které se partneři vůbec mohou chytit. Jestliže náš protějšek právě nevyniká ve schopnosti číst myšlenky, pak se těžko může "právě teď" dozvědět, co se nám líbí a po čem toužíme.

"Nikdy jsem manželovi neřekla, co se mi líbí nebo co mi působí potěšení," svěřuje se jedna žena. "Žijeme spolu už dva roky, a když to dodnes nezjistil, pak na to asi sotva někdy přijde. Na druhou stranu, kdybych mu to prozradila, už by to nebylo ono. Chtěla bych, aby to dělal prostě sám od sebe, z lásky."

Tento manžel je navždy odsouzen k nevědomosti - sexuální touhy jeho ženy mu zůstanou utajeny, protože ona je přesvědčena o tom, že on by měl dokázat číst její myšlenky. A jestliže neumí správně "číst", pak je to podle ní netaktní a znamená to, že ji nemiluje.

"Je to tak neromantické…"
Tento názor má s předchozím mnoho společného. Někteří se bojí, že mluvením o sexu by se vytratila veškerá romantika, tajemství a spontánnost. Ve skutečnosti však schopnost navodit romantickou atmosféru nebo vystihnout partnerovy potřeby a přání vyplývá z důkladné znalosti partnera, která je založena na vzájemném otevřeném sdílení sexuálních potřeb, tajných přání a fantazií.

"O sexu nemluvím, protože mi to je nepříjemné"
Někteří lidé v důsledku nevhodné výchovy nebo negativních zkušeností cítí velké zábrany, když mají mluvit o sexu, a už vůbec nejsou schopni otevřeně se přihlásit ke svým skutečným sexuálním přáním a potřebám. Ty pak mohou být tak dlouho potlačovány, až s nimi nakonec ztratí kontakt a v důsledku toho si je už ani nebudou schopni plně uvědomit.
"Proč si přidělávat problémy"

Do další skupiny patří lidé, kteří se za každou cenu snaží vyhýbat konfliktům. Sotva se objeví problém - ať v sexuální či jiné oblasti -, raději rychle "strčí hlavu do písku". Výsledkem je, že pak mnohdy vedou pouze sporadický sexuální život nebo posléze na sex úplně rezignují.

Tyto a mnohé další nesprávné postoje a názory na "sexuální" komunikaci jsou častou příčinou trvalého nesouladu mezi manželi. Ti, kdo nedokážou bez zábran mluvit o svých touhách a přáních, o tom, co se jim v sexu líbí a co je jim příjemné, se tak nakonec stávají kandidáty na frustrace a deprese.

Potřeba otevřenosti
Pokud toužíte po hlubokém uspokojení v milostném životě, pak je potřeba, abyste se naučili odkrývat před partnerem i ta nejniternější přání, touhy a představy.

Manželští poradci stále znovu poukazují na to, že některé problémy by bylo možné vyřešit rychleji a efektivněji, kdyby spolu partneři dokázali mluvit otevřeně.

"Když si neuděláme čas, abychom probrali naše problémy, cítím velké napětí a rozčilení. Jakmile si pak ale o těch věcech promluvíme, spadne to ze mě a mám pocit, že jsem svému muži blíž. Je to moc příjemné, připadá mi, jako by mě pohladil. Pak mám taky ještě větší chuť se s ním milovat," svěřuje se žena, která tvrdí, že hodnotu upřímnosti a otevřenosti v komunikaci docenila teprve na jednom semináři o harmonickém manželství, který absolvovala společně se svým manželem.

Maximální otevřenost v komunikaci mezi partnery při zachování vzájemné úcty, lásky a respektu se tak stává tím pravým klíčem k oboustranně uspokojivému milostnému životu. Takový způsob komunikace se však obvykle neobjeví automaticky a bez vědomého úsilí. Je to schopnost, kterou je třeba se naučit.

Ukázka z knihy manželské poradkyně a uspěšné spisovatelky Nanci van Peltové.