Škodí mobily nebo ne?
Na druhou stranu, pomysleme i na nespočet životů, které byly na silnicích zachráněny, protože jsou nyní lidé díky mobilům schopni zavolat pomoc v případě nouze velmi rychle. Ale jak je to s rakovinou?
Od přelomu století existují studie naznačující zdvojnásobení rizika nádorů mozku při dlouhodobém používání telefonu přiloženého na tu stranu hlavy, kam ho dáváme při telefonování.
Záření proniká do hlavy jen několik centimetrů. Při pohledu na něčí hlavu zezadu nebo seshora vám dojde, proč se může vyvinout rakovina právě na té jedné straně, místo na opačné. Z tohoto pohledu dává dobrý smysl doporučení používat funkci reproduktorů anebo volat přes sluchátka s mikrofonem. Takové řešení totiž může snížit záření, kterému je mozek vystaven, až stokrát, a to platí dokonce i pro Bluetooth – tedy bezdrátové soupravy. Ještě důležitější to může být u dětí, protože dětská lebka je tenčí.
Záření z mobilního telefonu není ale jako radioaktivní záření; nepoškozuje DNA přímo, jako to dělají např. gama paprsky z atomové bomby. Nicméně se zdá, že je schopno poškozovat DNA nepřímou cestou – tvořením volných radikálů. Ze sta studií, jež se tímto zabývaly, třiadevadesát potvrdilo oxidační účinky tohoto nízkointenzivního radiofrekvenčního záření, které vychází z mobilních telefonů. Vědci objevili příznaky genotoxicity – poškození genů, DNA nebo chromozomů. Nutno říci, že všechny tyto studie byly pokusy v Petriho misce nebo na zvířatech. Jak to ale bude u nádorů mozku u lidí?
Zmanipulovaná věda
Některé populační studie zjistily zvýšené riziko rakoviny, jiné ne. Většina studií, jejichž financování bylo nezávislé, negativní účinky objevila. U studií sponzorovaných výrobci mobilních telefonů byla tato pravděpodobnost desetkrát nižší. Studie financované velkými farmaceutickými společnostmi týkající se jejich vlastních produktů oproti tomu nacházely „jen“ čtyřikrát častěji příznivé výsledky ve srovnání s nezávislými výzkumy. Nikdo ovšem nepřekoná tabákovou lobby, ta je ve zkreslování faktů mistr. Proč vědecké práce o zdravotních účincích pasivního kouření dospívají k rozličným závěrům? Ukázalo se, že studie financované tabákovým průmyslem prokazovaly neškodnost pasivního kouření 88krát častěji! Takže nějaký ten desetinásobek u telekomunikačního průmyslu je docela málo; posouvá jej to vlastně blíže k té straně spektra, kde se nachází farmaceutický průmysl.
Avšak střety zájmů existují na obou stranách, ne-li finanční, pak alespoň intelektuální. Je totiž lidskou přirozeností fandit těm důkazům, které podporují váš osobní postoj. Takže se setkáváme s velmi křehkou vědu, jako když byla publikována informace o „jednoznačné souvislosti“ mezi státy s nejvíce nádory mozků a státy s nejvyšším užíváním telefonů. Ale jděte, člověk by určitě přišel na spoustu důvodů, proč státy jako New York a Texas mohou mít více mozkových nádorů i mobilních telefonů než Dakota, a tyto důvody by nijak nesouvisely se zářením z mobilů. Někdy se můžeme dokonce setkat se zřejmým podvodem. Například když byli akademičtí vědci, kteří pracovali na výzkumech prokazujících genotoxicitu a na tomto posudku, obviněni z vědeckého pochybení. Ukázalo se, že jejich hlavním žalobcem byl právník pracující pro telekomunikační průmysl. Kdykoliv je do věci zapojen miliardový byznys, ať už jde o potravinářský, tabákový, farmaceutický nebo telekomunikační průmysl, ve hře je tolik peněz, že věda může být zmanipulována. Záleží na tom, koho se ptáte, a kdo financuje to, na co se ptáte.
Možný, pravděpodobný nebo jistý lidský karcinogen?
Z tohoto důvodu se, pokud jde o rakovinu, všichni obracejí na IARC (Mezinárodní agenturu pro výzkum rakoviny) Ta je oficiálním orgánem Světové zdravotnické organizace (WHO). Snaží se nezávisle a objektivně určovat, co je a co není karcinogenní.
Existuje pět kategorií karcinogenů; karcinogeny v první skupině jsou ty, u kterých jsme si prakticky jisti, že způsobují u lidí rakovinu. Dále se dělí na ty, jež pravděpodobně způsobují rakovinu, na ty, co ji možná způsobují, pak jsou látky, u kterých si nejsme jisti, a poslední, jež rakovinu nejspíše nezpůsobují.
V květnu 2011 se v budově IARC setkalo třicet vědců ze čtrnácti zemí světa, aby hodnotili karcinogenitu záření produkovaného mobilními telefony. Vědci dospěli k závěru, že vzhledem k omezenému množství dostupných důkazů budou zařazeny mezi možné lidské karcinogeny. Takže nejsou potvrzenými karcinogeny, nepatří do skupiny 1, která obsahuje jednoznačné karcinogeny, jako je plutonium nebo zpracované maso (uzeniny apod.). Není pravděpodobným karcinogenem, jako jsou DDT, pesticid Roundup společnosti Monsanto nebo běžné maso, ale je možným karcinogenem. Podobně jako třeba konzervovaná zelenina, např. kimchi. To je informace stará více než pět let.
Důkazů ale stále přibývá a poslední dva systematické posudky z roku 2017 ukazují mezi 33% zvýšením pravděpodobnosti rakoviny mozku při dlouhodobém používání a 46% zvýšením výskytu nádorů mozku na té straně hlavy, na které telefonujeme. Tvrdí to dokonce i studie financované výrobci, kteří bývají obviňování ze zaujatosti, chybování a podhodnocování rizika. Někteří vědci se proto snaží tlačit na IARC, aby mobilní telefony přemístila do kategorie pravděpodobných karcinogenů, nebo dokonce až do skupiny 1. Přinejmenším pro rakovinu mozku a jeden typ nádoru vnitřního ucha.
Rozumná doporučení
Co to znamená pro nás? Jak s touto informací máme naložit? Mohli bychom dodržovat zásady předběžné opatrnosti a používat jednoduchá osobní opatření ke snížení expozice. Například netelefonovat neustále s mobilem přiloženým přímo k hlavě (což platí tím spíše pro děti). To je hlavní problém – držení mobilu u hlavy. Mezi další doporučení patří: po zvednutí telefonu chvíli počkat, než si ho přiložíte k uchu – pokud tedy nemáte hands-free soupravu. Uděláte také dobře, když nepodlehnete nákupu „věciček“ na telefon proti záření – ty totiž mohou situaci ještě zhoršit tím, že nutí telefon posílit signál.
Ne všichni však s těmito bezpečnostními opatřeními souhlasí. Zástupci dvou velkých prodejců mobilních telefonů zdůrazňují, že existuje mnoho aspektů lidské činnosti, jež nejsou „zcela bez nežádoucích účinků na zdraví“. Jako například létání letadlem či sprchování se horkou vodou. Takže bychom podle nich měli průvodní riziko akceptovat, protože za to stojí. Rozhodně by se neměla stanovovat žádná oficiální doporučení. Pokud vyjdou nějaké pokyny, mohlo by to lidi znervóznět – a všichni přece víme, jak úzkost může mít sama o sobě škodlivé účinky na zdraví. Vědci si stejně stále nejsou úplně jistí; nechceme podporovat nepřiměřené obavy. Rakovina mozku je navíc poměrně vzácná záležitost. Každý rok jí onemocní jen jeden člověk z patnácti tisíc. Takže i kdyby mobilní telefony vaše riziko zdvojnásobily, stále je riziko jenom 1:7500. S větší pravděpodobností vás zabije mobil v rukou řidiče, který kvůli něm nebude dávat pozor na cestu.
Zda autority v oblasti zdravotnictví budou informovat širokou veřejnost o možných preventivních opatřeních anebo ne, tak zůstává i dnes spíše politickým rozhodnutím.