Šťastný budu, až budu velký
Jednoho dne se mi to konečně podařilo i bez malé stoličky a já byl skutečně šťastný…
Jenže starší bratr už v té době jezdil na kole, což jsem já zatím nezvládal. A tak jsem se znovu těšil na okamžik, kdy zvládnu jízdu na kole a budu konečně šťastný. Když se mi to podařilo, znovu jsem zažil ten krátký pocit štěstí, který skončil ve chvíli, kdy jsem uviděl staršího bratra, který…
Možná to znáte také. Pocit, že štěstí je tam, někde přede mnou, a když si pospíším, tak ho jednou určitě dohoním a pak ze mne bude konečně šťastný člověk.
Setkávám se s lidmi, kteří toho mají daleko víc než já, a přece nejsou šťastní. Znám slavné lidi, kteří každý rok dostávají prestižní ocenění, patří mezi VIP, a pře sto místo štěstí prožívají deprese.
Mnoho lidí se spolu s ruským spisovatelem F. M. Dostojevským domnívá, že „štěstí nespočívá ve štěstí, ale v jeho dosahování“. Jako by to podle nich byl motýl, který vždy, když po něm saháme, přeletí na další květ.
Je to už pár let, co jsem se jednou zastavil a pochopil, že moje štěstí není v budoucnosti, ale vlastně ho mám na dosah ruky. Nemusím jen stále vyhlížet, ale mohu se radovat už teď. Jsem zdravý, mám hodnou ženu, šikovné syny, milující rodiče a spoustu přátel. Mám kde bydlet a můj neustálý boj s nadváhou dokazuje, že mi vlastně nic nechybí…
André Maurois, francouzský spisovatel, který s oblibou psal životopisné romány slavných lidí, vyjádřil svůj pohled na štěstí v krátké větě: „Štěstí je mozaika složená z nepatrných malých radostí.“ A anglický humanista A. Huxley dodává: „Štěstí vzniká jen coby vedlejší produkt – stejně jako koks.“
Mám rád Jana Wericha. Když jednou dostal otázku, jak se člověk může stát šťastný, odpověděl: „Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“
Mám před sebou další den. Mohu se zabývat žehráním na nepřízeň osudu. Mohu se sžírat závistí vůči všem, kdo podle mne mají víc než já. Mohu celý den promarnit vyhlížením zítřejšího štěstí.
Raději se chci radovat z toho, co mám už dnes. Vzpomínat na všechno krásné, co jsem měl třeba včera, a přitom se těšit, že i zítra budu mít něco, z čeho budu mít radost. A možná se mi podaří trochu té své radosti a toho štěstí přenést i na vás – a na lidi, se kterými se dnes potkám.
Z knihy Vlastíka Fürsta Pastorův blog. Vydal Advent-Orion.