Svátky, Vánoce a prosperita
Význam tohoto spojení potvrzovaly svátky, přizpůsobené ročním dobám. Svátky v symbolické rovině propůjčovaly majestátně plynoucímu času jeho posvátnost. Svátky byly místem, v němž život celé společnosti přicházel do kontaktu s vyšším řádem a upravoval podle jeho impulzů své vnitřní hodinky.
Moderní společnost strukturalizovala tok času svým vlastním způsobem. Kostru prožívání času v ní tvoří v měřítku dne, ale také týdne a celého roku základní cyklus "práce-nákup-spotřeba". Tento cyklus probíhá zcela nezávisle na střídání ročních období, vegetačního času, dokonce i světla a tmy. Člověk přitom nikdy nepřestal být lovcem a sběračem. To pouze v rámci cyklu nastartovaného společností spotřeby moderní lidé postupně vystupují jako lovci a sběrači peněz, lovci a sběrači zboží, lovci a sběrači zážitků. Sběr peněz, zboží i zážitků probíhá podle téže formule, jež praví, že čas jsou peníze, a velí neustále zvyšovat míru jeho využití. Získávání peněz, zboží a zážitků vyčerpává veškerý čas a neponechává prostor ani pro odvěkou opozici, která vždy v minulosti život lidí zásadním způsobem strukturalizovala, tedy pro opozici profánního a posvátného. Posvátné a profánní se dokonale promíchalo a vzniklá beztvará směs vyplnila rovnoměrně čas věnovaný práci, nákupům i zážitkům.
V době práce je promísena všední rutina s participací na posvátné tvorbě zisku a budování modly hrubého národního produktu. Čas nákupů se odvíjí v kulisách zázračných supermarketů, těchto luxusních chrámů moderní doby, z nichž penězoměnci definitivně vyhnali kazatele. Čas sběru zážitků si formálně podržel sváteční charakter, nekompromisně ho však zprivatizoval. Namísto svátků jako rekreace, tedy znovuobnovení sociálního řádu po vzoru obnovujícího se řádu přírodního, nastoupila individuální rekreace, během níž je nutno co nejefektivnějším způsobem spotřebovat nakoupené.
Symbolem této ritualizované spotřeby se staly bohužel Vánoce, krátké období oddělující čas hektických předvánočních nákupů od času nástupu do nové práce. Vánoce jsou poslední příležitostí, jak posunout jazýček roční spotřeby zase o kousek nad loňskou úroveň a podat nové svědectví o zázraku ekonomického růstu. Předvánoční nákupy jsou spásou pro vše neprodejné, co by jen neproduktivně zatěžovalo sklady otevřené vstříc nové prosperitě. Vánoční rituály spotřeby, posvěcené reklamou na rozzářené dětské pohledy, lehce umožní dorovnat schodky v celoročních bilancích.
Vánoce se tak opět stávají určitým symbolem. Tentokrát již nikoliv symbolem znovuzrození člověka, společnosti a veškeré přírody. Mění se v symbol utrácení a alespoň přechodné hojnosti, v příslib prosperity, který bude vzápětí vykoupen několika týdny tuhého lednového nákupního půstu.
Zatímco v případě Vánoc stále ještě přetrvává dnes již nepochopitelná závaznost svátků, vyhlašovaných ve stejnou dobu pro všechny zúčastněné, skutečným bodem individualizované rekreace a privatizované revitalizace se stala dovolená. Tomuto času intenzivního sběru zážitků je, s výjimkou nejbohatších vrstev, které si běžně z platu na dovolenou odkládat nemusí, odváděna daň z příjmů po celý rok. Čas dovolených je nejdráže prodávaným časem, a proto se stále větší část průmyslu specializuje na pečlivé organizování, předvádění a prodej neopakovatelných a vkusně balených, jednou ročně dovolených zážitků. Jejich ceník je jednoduchý a vcelku přesně kopíruje příjmové kategorie. Ve své horní části kupujícím umožňuje sbírat letní zážitky uprostřed zimy a zážitky zimní i vprostřed parného léta, čímž definitivně přerušuje vazbu mezi časem člověka a rytmem přírody. Dopřát možnost takového přerušení odvěkých souvislostí pro co největší počet vyvolených je považováno zajeden ze spolehlivých indikátorů postupující prosperity.
Z knihy Jana Kellera "Abeceda prosperity". Vydalo nakladatelství Doplněk.