Svoboda pro zvířata

Průmyslové zneužívání zvířat, s tím spojené zatěžování životního prostředí, prohlubování bídy a hladu v chudých částech světa a zdravotní problémy způsobené nadměrnou konzumací masa zesilují význam vegetariánství v dnešní době.

MASO : FAKTA "AD ACTA"

Maso, které je k dostání na našem trhu dnes pochází převážně od zvířat chovaných v bezohledných podmínkách intenzivních velkochovů, které postupem času udělaly ze zvířat živé jednotky na růst masité svaloviny.

Tato tzv. "jateční" zvířata žijí ve velkém stresu a většina z nich je chronicky nemocných, fyzicky i duševně. Málo kdo však navštívil takový chov nebo dokonce jatka, kde se ze zvířat stává mrtvé maso. Maso, které je nám na trhu nabízeno je pochopitelně zamaskováno do různých forem, aby vypadalo labužnicky a šlo tak dobře na odbyt. Mnoho lidí se bojí krutých výjevů spojených s původem masa, které polykají a tak stále raději pouze jen tuší, co se asi se zvířaty děje, než aby přijali fakta a zvážili, zda skutečně musí podporovat průmyslové velkochovy zvířat a všechny jeho důsledky.

V tabulce 1 je vidět současná spotřeba různých druhů masa a počty jatečních zvířat, která si každým rokem vyžádá. Naproti tomu tabulka 2 informuje o vývoji počtu vegetariánů v některých zemích.

ČSÚ, MZe

Lidi vedou k vegetariánství důvody etické, zdravotní, ekonomické nebo ekologické. Vegetariánská, tedy bezmasá strava se postupně stává zcela běžným jevem v mnoha domácnostech i restauracích. Při léčbě řady civilizačních chorob se k ní přiklání stále více lékařů a doporučují ji také oficiální světové instituce, jako např. Světová zdravotnická organizace (WHO) a Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) při OSN.
www.vegetarian.cz

Prasata

Prasata jsou vysoce inteligentní a citlivá zvířata. V intenzivních velkochovech jsou jejich přirozené životní potřeby omezeny na minimum a samotný chov, transport i porážka jsou spojeny s velkými stresy. Chovná prasnice je základním článkem "výroby" vepřového masa - je doslova degradována na "stroj k produkci selat".

Největší utrpením je pro ni několika týdenní až měsíční uzavření v individuálním boxu, v době porodu a kojení; který je tak malý, že se v něm nemůže ani otočit. V holém, většinou nepodestlaném boxu prasnice prakticky nemůže nic dělat. Stereotypie přechází do apatie a bezmoci. Po zhruba 3-4 letech bývá prasnice z chovu vyřazena.

Již krátce po narození selat se provádí kastrace samců. Tato procedura je pro ně velmi bolestivá, protože se z ekonomických důvodů dělá bez lokálního umrtvení. Selata jsou od prasnice odstavována zpravidla již po 3 týdnech věku, aby bylo možné prasnici co nejdříve opět zapustit (v přirozeném prostředí odchází selata od matky až zhruba po 3 měsících). Takto časný odstav způsobuje mláďatům jednak v praxi poměrně obvyklé a někdy až smrtelné zažívací poruchy, způsobené rychlým potravním přechodem a také závažné poruchy chování, především vzájemné okusování uší nebo ocasů. Z obavy před možnými zdravotními komplikacemi z tohoto zlozvyku, bývají selatům, zpravidla opět bez umrtvení, ocasy amputovány.

Prasata jsou v typických "vepřínech" zpravidla ustájena po několika v malých ohradách, které mají holou nebo jen minimálně podestlanou podlahu (důvody opět ekonomické). Vedle fyzického nepohodlí a bolestivých poranění a otlaků je prasatům prakticky znemožněno rýt, což je jedna z jejich základních potravinových potřeb.

Po 5 až 9 měsících života čeká vykrmená prasata transport na porážku, který může trvat i několik hodin. Pro prasata je transport obrovskou fyzickou a psychickou zátěží - hrubé nakládání a vykládání, stísněný prostor a cizí prostředí u nich vyvolávají stres, fyzické vyčerpání až úhyn a četná poranění ...

Porážka může být pro tato neobyčejně citlivá zvířata jistým druhem vysvobození, i když dnešní rutinní porážení - zavěšení za zadní končetiny, podřezání a vykrvení - nebývá většinou zcela bezbolestné.

Kuřata

Tzv. brojleři jsou kuřata speciálně vyšlechtěná k produkci "bílého" masa. Nejde již zdaleka o běžná "kuřátka", ale o hybridní zvířata, která rostou tak rychle, že by v normálních podmínkách jen těžko přežila a v podmínkách velkochovů se dožívají porážky jen s velkými obtížemi.

Tato kuřata bývají většinou ustájena v rozlehlých halách s kapacitou několika desítek tisíc zvířat. Přísun krmiva je nepřetržitý a umělým osvětlením je regulována aktivita kuřat tak, aby co nejvíce žrala a tak co nejrychleji dosáhla požadované velikosti. S růstem se postupně snižuje životní prostor kuřat až zhruba na velikost formátu A4.

Ke konci výkrmu mají kuřata značné problémy s pohybem. Hlavní utrpení jatečních kuřat má původ v jejich geneticky urychleném růstu, který je dnes téměř dvakrát vyšší než u normálního kuřete. Kuře tak fakticky přeroste nosnost své vlastní kostry, což má za následek problémy s pohybem, srdeční činností a dýcháním. Problémy s končetinami vedou k částečné nebo úplné imobilitě zvířat, která tak většinou leží a tím si na výkaly promáčené podestýlce způsobují otlaky a hnisavá poranění hrudi a končetin.Odhaduje se, že v průměru čtvrtina všech kuřat prožije poslední dny svého života v chronických bolestech. Poruchy srdeční činnosti vedou především k chorobě zvané ascites, což je nadměrné hromadění tělních tekutin v dutině břišní, která je také obvykle nejčastější příčinou předčasné smrti kuřat. Druhou nejběžnější příčinou smrti bývají onemocnění dýchací soustavy, způsobené především zvířeným prachem nebo výpary z promočené podestýlky. Výkrm nepřežije asi 5% zvířat.

Ostatní čeká další utrpení při odchytu, transportu na jatka a vlastní porážce. Oslabená kuřata jsou rutinním způsobem odchytávána z haly a "skládana" do přepravek. Během cesty hynou další zvířata na srdeční selhání, vyčerpání nebo následky poranění. Samotná porážka je dnes sériovou automatizovanou záležitostí - ptáci jsou jeden za druhým zavěšováni za končetiny hlavou dolů a postupně projíždějí omračovací komorou a podřezávacím strojem, který jim přetne krční tepny. Často nemusí být omráčení nebo podřezání dokonalé a kuře tak může v bolestech umírat i několik minut.

Jateční kuřata jsou dnes bezesporu jedněmi z nejzkoušenějších zvířat v intenzivních chovech.

Jatečný skot

Hovězí maso je svalovina speciálně vyšlechtěného, tzv. masného skotu. Jsou poráženi především jednoletí, jateční býci a krávy, půlroční telata nebo víceletí býci; na maso jdou také vyřazené dojné krávy. I když se spotřeba hovězího poněkud snižuje, nijak tím není ovlivněna intenzita využívání zvířat a četnost komplikací způsobených ustájením, ošetřováním a krmením. Problémů nejsou ušetřena ani zvířata v relativně přijatelnějších extenzivních, pastevních výkrmech.

V intenzivních výkrmech je mladý skot odstaven od krav, často již po dvou až třech měsících, a ustájen pohromadě do výkrmné stáje. Krmí se koncentrovanou směsí obilovin, silážovaného sena a různých přídavků (včetně živočišných mouček, u nás již pouze rybích).

Zhruba po roce jde většina býčků na porážku (tzv. baby beef maso) a ostatní jsou dokrmováni do věku dvou, občas tří let. Problémy zvířat jsou podmíněny nepřirozeným sociálním prostředím, ustájením a výživou ve spojení s geneticky zvýšenou hmotností. Na tvrdé, výkaly a močí pokryté podlaze těžká zvířata špatně stojí a trpí přerostlými a zanícenými paznehty, obtížně uléhají a často po hladké podlaze uklouzávají a zraňují se. Na malém prostoru dochází ve skupinách býků nebo krav k vzájemným konfliktům a vzrůstá sociální stres.

V současné době se u nás i v Evropě rozšiřuje značně propagovaný a státní pokladnou dotovaný extenzivní způsob chovu masného skotu. Některé chovy nesou nálepku tzv. ekologické - šetrné ke krajině i zvířatům a maso z nich je označováno jako "bio" a v současnosti je poměrně hojně nakupováno. Prospěšnost pastevních chovů, v nichž má skot relativně přirozené životní podmínky, však není jednoznačná: Může být zanedbávána hygienická a veterinární péče, není nezbytným pravidlem poskytovat zvířatům úkryt před nepříznivými povětrnostními vlivy, což je závažný nedostatek především v zimě u plemen pocházejících ze stájových podmínek, v zimě může být rovněž zanedbáno přikrmování a napájení zvířat. Převoz na jatka je zřejmě ještě více stresující než v intenzivních systémech, protože zvířata nejsou zvyklá na stísněný prostor a navíc, pokud jde o bio maso, je specializovaných jatek pouze několik v republice, což prodlužuje délku transportů.

Transport na porážku bývá pro velký a těžký skot obrovským utrpením. S živým hovězím masem se stále čačtěji obchoduje na mezinárodní úrovni, také od nás jsou každoročně vyváženy desítky tisíc býků, krav a telat, (převážně do sousedního Německa, ale také až do Řecka). Několikadenní "transporty za smrtí" jsou pro zvířata extrémně vysilující a mnoho z nich cestu nepřežije. Jenom při tuzemských převozech na jatka uhyne každoročně přes tisíc zvířat.

Ve dvou článcích zveřejněných v New York Times z 30. prosince se pojednává o umírněné konzumaci alkoholu jako prevenci před srdečními chorobami. V článku se objevily citace několika lékařů a badatelů, kteří tuto metodu podporují, přesto bylo konstatováno, že obdobné názory byly a stále jsou vnímány jako kontroverzní.
Dr. Handysides, vedoucí Oddělení zdraví Církve adventistů, podotkl, že alkohol je droga a jeho pravidelná konzumace vede u každého patnáctého člověka k vážným zdravotním problémům jako je závislost, cirhóza či jiné zdravotní potíže.

Z letáčku Vegetariánství vydaného organizací Svoboda zvířat.