Svoboda volby
Mistr vzal z krbu hrst popela a vhodil ho do sklenice s vodou. která stála na stole. „To je tvoje trápení," řekl a ukázal na sklenici. Všechna voda uvnitř se popelem zakalila a byla odporně špinavá.
Mistr sklenici vylil. Potom nabral novou hrst popela, otevřel okno a celý obsah dlaně vysypal do moře. Popel se v okamžiku rozptýlil a moře bylo stejné jako dřív. „Vidíš?" řekl mistr. „Každý den se musíš sám rozhodnout, jestli budeš sklenicí vody nebo mořem."
Když se vám podaří nahlédnout pod povrch viditelných věcí, můžete objevit tajemnou pátou dimenzi - vaše vnímání získá nový rozsah, poznáte hlubší smysl všech věcí, přestanete se cítit jako bezmocné loutky v náhodné hře osudu.
Někteří lidé se vyznačují výjimečnou odolností vůči nepřízni osudu. Nic je nedokáže zlomit. Mohou projít „osobním peklem", ale nakonec jsou prožitými obtížemi ještě posíleni. Jiní se naopak vzdávají kvůli kdejaké maličkosti. Každou nevyhnutelnou krizi prožívají jako katastrofu. Jediný nemotorný řidič je dokáže rozzuřit k nepříčetnosti. Svůj smutný život vedou jako osamělí pěšáci v pouliční bitce a kdejaká drobnost je vyvede z rovnováhy...
V čem se liší tyto dvě tak rozdílné skupiny lidí?
Sociální psycholog profesor John S. Dacey prováděl v nedávné době společně s dalšími badateli řadu nesmírně zajímavých studií. Týkaly se schopnosti člověka vytrvat ve svém úsilí i navzdory obtížným okolnostem. Co člověku pomáhá, aby se držel nastoupené cesty, i když vše svědčí pro to, aby se vzdal? Na základě svých výzkumů popisuje specifický druh sebeovládání, který je odlišný od bezprostřední sebekontroly, kterou uplatňujeme v každodenním životě. Jde o vnitřní postoj, který je obtížnější si osvojit, protože není založen jen na tlaku vnějších okolností, ani na očekávání společnosti - vychází spíše zevnitř jedince. Motivací k němu jsou silné osobní zaujetí, sebedůvěra a pocit vlastní ceny. Takovéto sebeovládání nutně vyžaduje hlubší pohled na realitu, víru a jasnou vizi do budoucna.
Dacey nakonec vytvořil konkrétní biologicko-psychosociální model sebeovládání (CCOPE), který je považován za jeden z nejpropracovanějších psychologických systémů sloužících k úspěšnému dosahování vytčených cílů a podporujících rozvoj kreativity.
To, co je v Daceyově bádání překvapivé, je zjištění, že „jedinci se smyslem pro spirituální věci zřejmé vykazují větší sebeovládání než ostatní. Aby vytrvali, musí lidé věřit sami v sebe, ale i vím ve vyšší moc často ovlivní rozhodnutí, zda vytrvat, nebo kapitulovat. Víra tak poskytuje jedinci motivaci v době, kdy vše svědčí pro to, aby se vzdal."
Souvislost je logická. Aby si člověk udržel dlouhodobou motivaci a nezbytný optimizmus, potřebuje nejen důvěřovat svým schopnostem, ale současně si zachovat i dostatečný nadhled nad právě prožívanou realitou. A je to právě neotřesitelná důvěra v hlubší smysl všech věcí, jež nakonec může významně ovlivnit naše rozhodnutí, zda tváří v tvář nepřízni osudu máme vytrvat, nebo se vzdát. Friedrich Nietzsche to vyjádřil známou větou: „Kdo ví proč, dokáže překonat každé jak."
Nietzscheho výrok významně ovlivnil osud slavného známého psychiatra a terapeut a Viktora Frankla. Stejně jako tisíce jiných Židů se i Frankl ocitl v pověstném „táboře smrti" - Osvětimi. V koncentračním táboře postupně zemřeli jeho rodiče, bratr i žena. Kromě sestry tak zahynula celá jeho rodina. On sám každý den zakoušel nesčetná pokořování, byl svědkem brutálního mučení a nikdy nevěděl, co jej čeká v následujícím okamžiku. Ve dne i v noci ho provázela nejistota, zda půjde do plynové komory nebo bude mezi „zachráněnými" odklízet popel těch, kdo byli popraveni. Jednoho dne, když byl nahý a samotný v malé cele, prožil zkušenost, kterou později nazval „poslední lidskou svobodu". Začal si uvědomovat, že jeho trýznitelé mohou ničit jeho tělo, ale nemohou zabít jeho ducha, pokud jim to on sám nedovolí. Poznal, že jeho základní identita může zůstat nedotčena, že se může sám v sobě rozhodnout, jaký vliv na něj události jeho života budou mít. Mezi tím, co se s ním dělo - mezi podnětem a jeho odezvou - stále zůstávala svoboda volby. Začal uplatňovat celou řadu citových, duševních i duchovních cvičení, při nichž používal pouze svou představivost a paměť. Jeho malá zárodečná svoboda postupně rostla, až získal více vnitřní svobody než měli jeho trýznitelé. Oni měli pouze více vnější volnosti, ale ve skutečnosti byli vězni vlastního omezeného vnímání. Nakonec začal Viktor Frankl pomáhat druhým nacházet smysl jejich trápení a vědomí důstojnosti i uvnitř vězeňské cely. Stal se motivující silou pro své spoluvězně a dokonce i pro některé ze svých dozorců.
Viktor Frankl své vnitřní prožitky z koncentračního tábora „vypsal" během několika málo dní v roce 1945 a později byly shrnuty v knize „A přesto říci životu ano". Jen ve Spojených státech se dočkala 62 vydání a více než dvou milionů prodaných výtisků. Její poselství se stalo inspirací pro všechny, kteří z jakéhokoliv důvodu ztrácejí naději. Je to svědectví o jednom ze stěžejních principů lidské povahy: mezi podnětem a odezvou leží naše svoboda volby.
Z knihy Mojmíra Voráče „Kreativní management (nejen pro ženskou duši)". Vydala Pyramida System.