Syndrom ADHD ve společnosti
Spotřeba psychofarmak se zvyšuje celosvětově. Americký dokument Nadrogované děti uvádí, že psychofarmaka každé ráno před odchodem do školy užívá šest až sedm miliónů školáků. Aby se lépe chovali. Většina z nich je nositelem diagnózy ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder, porucha pozornosti s hyperaktivitou).
Epidemie ADHD se rychle šíří také u nás. Stále více dětí je nesoustředěných a nepozorných. Jsou v trvalém napětí a neklidu. Chovají se impulzivně. Psychofarmaka je na jedné straně tlumí, na straně druhé jim řadu zdravotních potíží působí. Trpí na nevolnosti, průjmy, nespavost nebo poruchu příjmu potravy. Na nežádoucí účinky léků na ADHD pak užívají řadu dalších léků. Léčí se, ale neuzdravují. Rodiče ke mně přicházejí se zakázkou: „Pane doktore, náš syn bere léky a pořád má potíže. Udělejte něco, aby léky brát nemusel a uzdravil se.“ Jako maminka třináctiletého Jirky.
Udělejte něco…
Zoloft mu psychiatr předepsal před dvěma lety na návaly vzteku. Lék ho zklidnil jen na chvíli, dávky se zvyšují, psychiatr doporučil hospitalizaci. Tu matka odmítla. Rozhodla se Jirku léčit alternativně.
Když jsem se jí zeptal, jak by takové léčení mělo vypadat, odpověděla: „Byliny, homeopatika, akupunktura? Vy jste známý doktor. Vy už si poradíte…“ Jako v písničce Jarka Nohavici: „Pane prezidente, vy přece všechno víte, vy se poradíte, vy to vyřešíte, vy mě zachráníte…“ Nezachráním. Mohu jen vysvětlit příčiny a souvislosti. Pak už je to hlavně na rodičích. Je to jejich dítě, jejich problém.
Antidepresivem proti světu
Jirka chodí do osmé třídy. Škola ho nebaví, prolézá s odřenýma ušima. Pravidelně nosí dvojku z chování. Sport ho nebaví. Po návratu ze školy hned sedne k počítači. Hraje hry, stahuje si filmy, komunikuje na Facebooku, přes mobil. Někdy i pět hodin za den. To ho baví. Na otázku, proč se nejde s kamarády projet na kole nebo zahrát si fotbal, odpověděl: „Oni ale také sedí u počítače. Jsem na ně online připojený.“ (Nedávný průzkum zjišťoval, zda internet ohrožuje děti a jejich zdravý duševní vývoj. Kniha Digitální demence tvrdí, že digitální média způsobují závislost, poškozují paměť, berou duševní práci a pro potřeby vzdělávání jsou tedy naprosto nevhodná.) Jeho kondice je mizivá. Začíná mít problém s nadváhou.
Matka je účetní, emotivní, úzkostná, pasivní. Sama nikdy nesportovala. Z práce chodívá vyčerpaná. Na Jirku a starší dceru zůstala sama. Výchovu dětí nezvládá. Rodiče se loni rozvedli. Otec podnikatel je impulzivní, cholerický. Jeho zájem o děti spočíval v zakoupení drahého mobilu a počítače. Aby od nich měl pokoj. Rodiče se denně hádali. Spory se přenášely na Jirku. Ten je „řešil“ výbuchy vzteku. Ty matka „řešila“ návštěvou psychiatra. Ten je „řešil“ předepisováním Zoloftu.
Ti uspěchaní jsme my
Jirka je typickým produktem současné společnosti. Společnosti neklidné, nepozorné, impulzivní. Vystresované a úzkostné matky stresují ještě nenarozené děti. Pak porodí děti s poruchami chování a koncentrace. Ty dál stresují vystresované matky. Rodiče nevedou děti k pohybu, sami tráví spoustu času u počítače, sami užívají antidepresiva. Manželství se rozpadají.
Děti, stejně jako rodiče, nedokážou navázat kvalitní vztah. Jsou to ADHD děti, ADHD rodiče, ADHD společnost. Nadávat na uspěchanou civilizaci k ničemu nevede. Civilizace je součtem jedinců. Uspěchaní jsme my. Necháváme se strhnout. Každý máme možnost zastavit se, vypnout počítač, vrátit se k přirozenému pohybu, k obnově rozpadlých rodinných a kamarádských vztahů. ADHD společnost proměnit na společnost klidu, laskavosti a vzájemné pozornosti. Tak se nejlépe postaráme o zdraví vlastní i zdraví našich dětí. Snad to pochopíme dřív, než nás všechny zachvátí nákaza ADHD.
Jan Hnízdil, přetištěno ze serveru Vitalia.cz