Televize a dětský mozek
Psycholožka Jane Healyová se specializuje na čtení a učeni. Známé jsou její vědecké práce týkající se účinků televize na rozvíjející se dětský mozek. Píše: "Vědci si jsou dobře vědomi, že velké dávky jakéhokoliv typu zážitků vykazují velmi silný přetvářející vliv na rozvíjející se mozek." Mnohým dětem se dostáv větších dávek televize než čehokoliv jiného - s výjimkou spánku.
Když dojde na vzdělávání, televize nemůže soutěžit s knihami, vzájemným působením a zkušenostmi z reálného života. Pouhé pozorování písmen a čísel, které létají přes obrazovku, se nepřenáší tak dobře do těch částí mozku, které mají na starosti duševní procesy, soustředěnou pozornost, psaní, kritické myšlení a aktivní řešení problémů." Trávení nadměrného množství času před televizní obrazovkou ve skutečnosti tyto důležité dovednosti poškozuje, a to jak u dospělých, tak u dětí.
Nadměrné sledování televize může vést k tomu, že se u dětí nerozvinou mozkové okruhy potřebné ke zvládnutí rozhodujících mentálních dovedností. Jiné části mozku, které sice stále touží po něčem novém a po pocitu uspokojení, ale nevyžadují příliš mnoho přemýšlení, se naopak stávají "předrátované". Trávíme-li dnes před televizní obrazovkou tolik volného času, už sám tento fakt přináší závažné důsledky týkající se etického, sociálního i intelektuálního pokroku v naší společnosti.
Nedávná studie zveřejněná v časopise Pediatrics, která se zabývala účinky televize na mozek, uvádí: "Opakované vystavení jakémukoli stimulu v dětském prostředí může násilně ovlivnit duševní i emocionální rozvoj, a to tím, že se buď posílí zvláštní okruhy (,myšlenkové návyky'), anebo se mozek ochudí o jiné zkušenosti. Zdá se, že tento proces, který má vliv jak na stavbu mozku, tak na jeho funkce, ovlivňuje rozvoj buněk i aktivitu neurotransmiterů."
Televize představuje pro rozvoj dítěte dvojí nebezpečí. Je zde problém s nadměrným vystavením mediálním vlivům, které působí na mozek. Nevýhodou je rovněž nahrazování řady prospěšných aktivit mnoha hodinami strávenými před televizní obrazovkou. Jednoduše řečeno: kvůli televizi se spousta věcí nedělá.
Dimitri Christakis, vědecký pracovník Children's Hospital and Regional Medical Center v Seattlu zjistil, že s každou další hodinou, kterou stráví dítě předškolního věku u televize, je spojeno desetiprocentní zvýšení rizika, že u něj později dojde k poruchám pozornosti. Patří mezi ně potíže soustředit se, neklid, impulzivnost a snadné podléhání zmatku. Dr. Christakis, který si všímá toho, že televize může nadměrně stimulovat a permanentně měnit strukturu rozvíjejícího se mozku, dále uvádí: „Existuje celá řada důvodů, pro které by se děti neměly na televizi dívat. Jiné studie ukázaly, že sledování televize je spojeno s obezitou a agresivitou."
Měli bychom se tedy sledování televize raději zcela vzdát? Ne. Televize může být zdrojem vzdělávání, informací, zábavy, a dokonce i odpočinku. Kvalitní pořady věnované vědě, historii, přírodě, náboženství, umění a lidské angažovanosti mohou poskytnout příjemné rozptýlení a vzbudit zájem o nové studijní oblasti. K učení na vyšší úrovni však dochází v důsledku aktivního duševního úsilí, které televize obecně nestimuluje - většinou se jedná o pasiv ní zážitek.
Učení na vyšší úrovni bychom mohli popsat jako proces, který vyžaduje dobrovolnou, nikoli nucenou pozornost, a využívá se při něm aktivní myšlení, mentální dovednost a vytrvalost. Naproti tomu pasivní učení spoléhá na rychlou a velmi intenzivní vizuální nebo sluchovou stimulaci. Pasivní učení vyvolává odezvu v částech mozku, které mají na starosti přijímání nových informací a strach. Vyžaduje však minimální duševní úsilí a neposkytuje dostatek času pro mravní zhodnocení.
Z knihy Vicki Griffin a spol. Cesta ke svobodě. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.