Uhelná ložiska
Pro jejich vznik uvádějí učebnice obvykle následující teorie:
Vznik zaplavením bahenních lesů. Rostliny byly pohřbeny na svém původním stanovišti. Po pokrytí kamením, pískem, jílem atd. byl tento materiál za dlouhá období zuhelnatěním proměněn na uhlí.
Rostlinný materiál byl splaven dohromady. První stadium zuhelnatění je rašelina. S přibývajícím tlakem nadloží a vyšším stářím vzniká lignit, potom hnědé uhlí, černé uhlí a antracit. Dnešní naleziště tedy neodpovídají místu, kde původní rostliny a stromy vyrostly.
Obě teorie jsou slučitelné se zprávou o potopě tak, jak je vylíčena v biblické knize Genesis, k oběma procesům bezpochyby došlo - až na ten čas potřebný k vytvoření uhlí.
Fosilní ložiska uhlí sestávají většinou ze stromů, což neodpovídá poměrům v dnešních rašeliništích. Materiál, který se tam hromadí pro vznik rašeliny, se skládá z bylinovitých rostlin (mechy, různé kvetoucí rostliny). To, že je uhlí pozůstatkem dřívější rostlinné říše, zvláště pak stromů, je dnes již bez diskuse. Svědčí o tom tisíce důkazů. Jedním z velkých problémů vědců popírajících potopu je však obrovské množství vegetace, které se muselo nahromadit, aby dalo vznik tak silným uhelným slojím.
Uhelné sloje dosahují pozoruhodných rozměrů. Síla vrstvy deset metrů není neobvyklá. Hnědouhelné sloje v australském státě Victoria mají mohutnost větší než 170 metrů a obsahují až 70 miliard tun uhlí! Také horizontální rozsah může být značný. Tak např. uhelná pánev v Pittsburghu v USA má rozsah 5 406 km2, při průměrné mocnosti 2,1 metru. Velikost uhelné pánve v Appalačském pohoří je asi 180 000 km2 a má obsahovat 1,5 miliardy tun uhlí.
Pro vznik třiceticentimetrové vrstvy uhlí je zapotřebí v průměru více než třímetrové vrstvy rostlinných látek. To by znamenalo, že uhelná sloj o mocnosti 10 metrů potřebuje nejméně stometrovou vrstvu rašeliny. Při tloušťce uhelné sloje 170 metrů by bylo zapotřebí zhutnit více než 1 700 metrů rašeliny. Dnes na světě nikde neexistují rašeliniště nebo bažiny takovýchto rozměrů. Většina z nich má hloubků menší než sedmnáct metrů.
Pro geologa je tedy velkou hádankou, jak taková ložiska uhlí mohla vzniknout. Tento problém se dá rozumně vyřešit jedině konceptem globální záplavy, která odnesla lesy předpotopního světa, splavila je dohromady s plovoucími trsy rostlin do velkých rohoží a konečně je umístila na vynořující se zemi nebo nechala klesnout na mořské dno.
Aby vůbec mohlo dojít ke vzniku uhelných slojí, musí být splněny tři podmínky:
V prvé řadě tu musí být klimatické předpoklady k vytvoření tak bujné vegetace, aby vytvořila dostatečné množství dřevin pro všechna uhelná ložiska světa.
Studium hornin a jejich rostlinných fosilií nám zřetelně ukazuje, že před potopou byla podstatně větší rozmanitost rostlin. Druhy rostlin, které existují ještě dnes, rostly do mnohem větší výšky a byly rozšířeny po celém povrchu země. Byla tu taková hojnost a tak bujný vzrůst rostlinstva po vší zemi, že si těžko můžeme o tom všem dnes udělat reálnou představu. Pozůstatky stromů, jako dubů, buků, myrt, vavřínů, ořechů, palem, banánovníků, magnólií, chlebovníků, vinné révy, sekvojí atd. se nalézají nejen v dnešních tropických pásmech, ale byly nalezeny také na Aljašce, v Grónsku a polárních oblastech.
Nejpozoruhodnějším faktem je, že tyto dávné lesy vyrostly ve stejném, mírném podnebí, které panovalo na celé naší zemi. Palmy rostly hojně až v Dakotě v Severní Americe, cykasy, magnólie a fíky rostly i na Aljašce. Skutečnost, že kmeny v uhelných ložiscích neukazují obvyklé letokruhy, je jen jedním z důkazů, že tehdy nebylo střídání ročních období a že podnebí bylo teplé a vlhké.
Další podmínkou pro vznik uhlí je nutnost rychlé konzervace rostlinného materiálu s vyloučením vzduchu, aby nedocházelo ke tlení, a to přikrytím vrstvami jiných usazenin. Která jiná seskupení činnosti mohutných přírodních sil by mohla lépe splnit tuto uhlotvornou podmínku než potopa, kterou Bůh přivodil na onen první svět? Jedině voda uvedená do takového pohybu, jak o tom vypravuje zpráva v Genesis, mohla vytvořit obrovské naplaveniny rostlinného materiálu a okamžitě je pohřbít nánosy bláta a hned na to navrstvit další přísun rostlinného materiálu a další vrstvy bláta, až se vytvoří několik zón, které v dalším období zuhelnatí.
Toto pohřbení rostlinného materiálu by ještě nestačilo k vytvoření uhlí, neboť existují anaerobní baktérie, které žijí bez přístupu vzduchu a které by v těchto podmínkách dovedly způsobit rozklad rostlinného materiálu.
Proto je potřeba ještě třetí podmínky, a to, aby tyto rostlinné materiály byly vystaveny obrovským tlakům a teplotám, při kterých by se usmrtily všechny anaerobní baktérie. Potom zuhelňovací proces proběhne velmi rychle, aniž by k tomu potřeboval miliony let. Podle intenzity tlaku a teploty pak vzniká uhlí hnědé, černé nebo lignit.
Tento zuhelňovací proces byl již mnohokrát laboratorně ověřen, kdy při zvýšené teplotě a tlaku za nepřístupu vzduchu se podařilo v několika minutách z dřeva vyrobit látku podobnou antracitu.
Při podrobném zkoumání vlastního uhlí z různých uhelných pánví se zjistilo, že původní rostlinný a dřevěný materiál neroste v bažinách a nemá rašeliništní charakter. V uhelných vrstvách byly identifikovány rostliny a stromy jako plavuně, kapradí, přesličky, vavříny, magnólie, skořicovníky, sekvoje, topoly, vrby, javory, břízy, kaštany, buky atd. promísené s listím palem a stovkami druhů rostlin, keřů a dalších stromů.
Další zajímavostí, které je třeba si povšimnout, že je ta skutečnost, že každá uhelná pánev má jednotné uhlí, buď lignit, nebo hnědé, nebo černé uhlí. Tak např. ostravsko-karvinská pánev má jen uhlí černé, a to od Karviné až po Frenštát p. R. V Karviné byly uhelné sloje blízko zemského povrchu, zatímco ve Frenštátu jsou v hloubkách více než 1 000 metrů. V případě, kdyby platila teorie pozvolného ukládání a kdyby platil faktor času na vytváření kvality uhlí, potom by vrstvy mladší, horní, obsahovaly hnědé uhlí a vrstvy starší, spodní, by obsahovaly černé uhlí. Taková situace však nikde na světě neexistuje.
Jen pro názornost: Je třeba si uvědomit, kolik rostlinného materiálu se asi muselo uložit do útrob naší země, když se denně na celém světě těží 11 milionů tun černého uhlí a 4 miliony tun hnědého uhlí. To představuje nepředstavitelné množství flory. Kdyby nebylo potopy světa, tak by nebylo žádného uhlí a současný svět by nemohl existovat v takovém civilizačním rozmachu.
Z knihy ing. Blahoslava Balcara „Tajemství potopy". Vydalo nakladatelství Nový život.