Ve válce se sebou samým
Největší stres, který může muž zakusit, je stres vyvolaný jeho odmítnutím nebo neschopností nést svoji odpovědnost, postavit se tváří tvář svým povinnostem, získat si svoji ženu a postarat se o své děti. Tento stres je zdrojem mužské deprese. Pocit, že „není mužem", vede muže k tomu, že se začíná nenávidět a pokouší sám sebe zničit. Naše společnost samozřejmě nabízí k sebezničení velké množství nástrojů a všechny jsou snadno nadosah - např. přepracování, alkohol, tabák a další drogy, sexuální promiskuita, abychom vyjmenovali aspoň některé.
A pak jednoho dne takový muž, slabý a na pokraji zhroucení, konečně navštíví lékaře nebo někoho jiného, kdo mu řekne, že „příliš mnoho pracuje" (anebo pije, kouří či stará se), zatímco ve skutečnosti problém spočívá v tom, že není dostatečně mužem.
Potlačil své mužské vědomí - a ví to. Souhlasil s převrácením rolí, které mu umožnilo vydat se cestou sobectví. Jeho žena pro něj dělá úplně všechno a on k tomu neřekne ani slovo. Bere, když by měl dávat. Nechal se svést, když se měl naopak on sám o svoji budoucí ženu ucházet, získat si ji a nezvratně se jí zavázat.
Není možné, aby si muž udržel jak tělesné, tak duševní zdraví, když žije mimo dosah svého vlastního svědomí, které mu - a to i přes veškerou snahu tyto myšlenky potlačit - každý den i každou noc opakuje, že ve svém životě selhal. Deprese - a celá řada průvodních tělesných a duševních obtíží, které ji provázejí (vředy, nespavost, bolení hlavy, bušení srdce, bolesti na hrudníku, myšlenky na sebevraždu) - se tak stávají útočištěm pro ty, kteří vědomě utíkají před odpovědností, jíž se měli a byli schopni chopit.
Odmítnutí převzít odpovědnost zabraňuje normální tvorbě mužských hormonů androgenů a jeho následkem je zženštilost. Tyto hormony se vytvářejí ve varlatech, ale při běžném stresu, jaký přináší život muže, také ve žlázách nadledvinek. Jinými slovy, čím více muž bojuje skutečné a hodnotné mužné boje, tím mužnějším se stává.
U ženy však agresivita, přepracování, snaha mít vše pod kontrolou, nadměrné tělesné zatížení a přehršle problémů, které je třeba řešit, a to po dlouhá časová údobí, vyvolávají nadměrnou produkci androgenů v nadledvinkách. Tím žena ztrácí svoji krásu i zdraví.
Přepadá ji akné, na tváři jí rostou chloupky, vypadávají jí vlasy, její hlas hrubne, dostavují se menstruační problémy, jako je premenstruační syndrom, raná menopauza, trápí ji osteoporóza atd. A navíc je žena vystavena účinkům mužských zlozvyků (jako je alkohol, tabák, drogy a sexuální promiskuita), které obvykle přejímá, aby se vyrovnala se stresem.
Po krátkém období euforie spojené s pocitem moci je žena, která pohrdla svým ženstvím a podmanila si svého muže, zaplavena strašlivým pocitem samoty, nejistoty a zranitelnosti, a to ve chvíli, kdy zaznamená první vrásky okolo očí, první šedivý vlas, první známky menopauzy. Bolest, výčitky a pocit selhání vedou k depresím.
Menopauza pak není ničím jiným než dlouhým obdobím agónie, během níž oplakává - často potají - mládí, krásu a energii, které obětovala nemilosrdným požadavkům kariéry (anebo jiné aktivity) a které jsou nyní pryč. A je tomu tak, i když dosáhla ve své kariéře na absolutní vrchol. Jak říkají samotné ženy: „Pro ženu není sláva ničím jiným než září jejího štěstí, které sálá na vlastní pohřební hranici."
Z knihy Daniele Starenkyj „Touha ženy". Vydala SPZ a Maranatha.