Věda o stvoření

Když jsme se na úvod profesora Veitha zeptali, jak se vlastně stal křesťanem, odpověděl:
"To by byla dlouhá historie - původně jsem byl evolucionistou a ateistou. Začal jsem se však zajímat o biblická proroctví: např. o proroctví ve druhé kapitole knihy Daniel. I když bylo toto proroctví napsáno dlouho před popisovanými událostmi, království skutečně následovala jedno po druhém, jak je tam popisováno. Svitky od Mrtvého moře přitom autenticitu a stáří knihy Daniele potvrzují. Tak jsem se začal zajímat i o zbytek Písma, včetně knihy Genesis."

Dr. Veith říká, že i on sám již tehdy prošel určitou "evolucí" - začínal jako klasický darwinista, který věřil, že k evoluci došlo pomalým hromaděním malých změn. Protože však fosilní nálezy neukazují, že by se jedno stvoření měnilo pomalu na druhé, začal se zabývat myšlenkou, že k evoluci muselo dojít náhle. Totéž připouštěli i někteří evolucionisté, mělo k tomu dojít v kambriu, zřejmě nedlouho po vzniku vícebuněčných forem života.

"V literatuře se objevovaly články o "explozivní evoluci" v kambriu - kdy již ale existovali strunatci, kmen, ke kterému náleží i člověk. Takže k víře ve stvoření pro mne následoval již jen jeden logický krok."

Přirozený výběr
S evoluční teorií jsou spojeny i další problémy, na které dr. Veitha upozornilo jeho vzdělání i jeho vědecká zkušenost. Například přirozený výběr. Dr. Veith říká:
"Již samotný výraz "výběr" naznačuje, že se vybírá - mezi dvěma nebo více variantami. To tedy znamená, že výsledkem je zánik jednoho živočišného druhu ve prospěch druhého. Přirozený výběr nikdy nezvyšuje počet variant, pouze jej snižuje. Můj problém tedy byl: jak může mechanismus, který tvoří méně a méně nakonec vytvořit více?

Odpověď je zřejmá: nemůže a nevytváří. Tím nám zbývají jako jediný zdroj nové informace již jen náhodné mutace. Pro náhodné mutace však musíte mít všechny nové geny kódované pro nové znaky, všechny v dokonalé interakci jeden s druhým (a postupně se vyvíjející, jak se zvířata stávají složitějšími), a to všechno náhodou. Chcete-li tomu věřit, musí být vaše víra skutečně velmi veliká. Rozhodně se nejedná o něco, s čím bych se setkával při své práci zoologa."

Skutečně fascinující poznámky dr. Veitha se týkaly ohromné schopnosti některých zvířat přizpůsobovat se měnícím podmínkám, a to daleko rychleji, než aby to mohlo mít co do činění s jakýmkoliv uvažovaným evolučním mechanismem anebo s časovým rozpětím milionů let. Například určitý druh jelena dokázal zareagovat na nedostatek potravy snížením velikosti svého těla o plné dvě třetiny. Dr. Veith dále uvedl:
"Jeden druh hlodavce (naked mole rat) reaguje na zhoršující se stav okolního prostředí celou řadou drastických přeměn svého genetického materiálu (s využitím tzv. "skákajících genů"). To vytváří u jeho potomků daleko větší různorodost, což má samozřejmě vliv na výběr.
Myslím, že organismy byly obdařeny velkou schopností variací a že jsme ještě ani nezačali přicházet na všechny možné mechanismy nacházející se v latentní DNA. Evolucionisté se pokusili odepsat tuto DNA jako jakýsi "odpad", ale ono se stále více ukazuje, že hraje důležitou (i když do značné míry neprozkoumanou) roli."

Po potopě
Zeptali jsme se profesora Veitha, jestli by takové vestavěné mechanismy umožňující rychlou tvorbu variant mohly být pozůstatkem těch mechanismů, které u původních druhů umožnily po potopě některým populacím, jako např. původnímu "psu" rychle se rozčlenit na vlky, kojoty, dingo atd.? Odpověděl:
"Rozhodně ano. K mnoha změnám může dojít prostě tím, že hrajete na stejný nástroj různé melodie. U některých organismů zřejmě došlo k jakémusi splynutí chromozomů; v podstatě je zde však stále stejná informace, pouze pořadí, v jakém je uspořádána, je jiné - a to má na organismy samotné obrovský účinek."
K čemu došlo, když začal dr. Veith věřit ve stvoření?
"Když jsem začal na svém působišti přednášet studentům o stvoření, způsobilo to velký poprask, a já jsem musel kvůli tomu odejít."

A jak je tomu na jeho současné univerzitě?"Stále ještě se jedná o velmi sekulární a evolucionisticky zaměřené prostředí, mnohem více zde však tolerují jiné názory. Nejsou sice příliš nakloněni tomu nechat mne přednášet o otázkách evoluce, nicméně příležitosti prezentovat svůj pohled se mi dostane. Mé občasné přednášky o evoluci a stvoření mimo běžný školní program jsou hojně navštěvované a vysoce ceněné. Místní studenti jsou také více zakotveni v náboženství, takže evolucionistické zaměření není u nich tak silné. Řada z nich pochází z dříve znevýhodňovaných vrstev obyvatelstva - a když museli lidé projít těžkými časy, a to oni museli, mívají pak blíže k Bohu."

Rasismus
Zde se naskytla příležitost zmínit se o apartheidu. Dr. Veith souhlasil s tím, že kdyby lidé vzali vážně historii lidstva tak, jak je popsána v knize Genesis, uvědomili by si, že jsou všichni v podstatě blízkými příbuznými, takže rozdíly mezi "rasami" musí být nepodstatné (což ostatně potvrzují současné genetické a molekulární studie). Řekl:
"Paradigma evoluce - a to dokonce i v jeho předdarwinovských projevech - je jedním z kořenů rasismu."

Zvířata beze smrti?
Vzhledem k jeho ekologickým zkušenostem jsme se dr. Veitha zeptali na jeden běžný argument, který se uvádí proti biblickému učení, že smrt a prolévání krve mezi zvířaty začalo až po pádu Adama: když pohlédneme na dnešní svět, zdá se totiž, že má-li být potravní řetězec vyrovnaný, smrt je nevyhnutelná.

"To ale vychází ze současného stavu, ne z toho, co bylo na počátku. Dnes máme jen zlomek flory a fauny, která byla na počátku - fosilní nálezy to potvrzují. My nevíme, co jedla zvířata v minulosti. Stavba chrupu není dobrým indikátorem. Medvěd panda je klasifikován na základě stavby chrupu jako masožravec, ale živí se bambusem. Zvíře vybavené pro konzumaci původní rostlinné stravy může v případě potřeby konzumovat i maso.

O této skutečnosti svědčí mnoho příkladů. Například v důsledku ničení lesů na severní polokouli kyselými dešti konzumuje dnes třeba "čipmunk", který se normálně živí semeny, i zvířata na silnici přejetá auty. Jeden novozélandský papoušek začal dokonce napadat a konzumovat ovce. Má stejné pařáty a stejnou strukturu zobáku jako dravci, ale až dosud ji nevyužíval - dokud jeho původní zdroj potravy nevyschnul. Anebo medvědi - většina z nich se živí rybami pouze v době tahu lososů, protože tak brzy v sezóně nejsou ještě žádné lesní plody. Později se stávají medvědi ze 70-80% býložravými, i když jsou "vybaveni" ke konzumaci masa.

Dokonce i jedové žlázy u hadů mohou sloužit ke vstřikování enzymu sloužícího ke "změkčování" potravy. Mnohé nemuselo být tedy vytvořeno za účelem zabíjení druhých zvířat. V Bibli se však objevují známky toho, že Bůh některé organismy přebudoval.

Myslím, že prostě použil existující genetický materiál a reorganizoval způsob, jakým se projevoval. Například trn je modifikovaný list, pouze do sebe zkroucený. Gen se tedy nemusel nutně změnit; změnil se pouze způsob, jakým se tento gen projevuje. Anebo byla možná po Pádu spuštěna nějaká latentní genetická informace."

Hraní si na Boha
Současný výzkum, kterému se dr. Veith věnuje, ukazuje, že jsou-li býložravá zvířata krmena velkým množství živočišných bílkovin, stupňuje se u nich v důsledku nadbytku vylučovaného vápníku riziko osteoporózy. Dr. Veith k tomu řekl:
"Zavírají ta zvířata a krmí je doslova čímkoliv - počínaje jedlými plasty přes chlévskou mrvu až po rozemletá těla jejich zvířecích druhů. To je jedním z faktorů, které stojí za šířením nemoci šílených krav - což je jedna z věcí, na kterých pracuji. Lidé zacházejí s hospodářskými zvířaty jako se zbožím; protože si myslí, že se jedná jen o náhodné akumulace rozvinutých genů.

A tak, jestliže se domníváme, že zvíře nemá všechno, co by mělo mít, proč si nezahrát na Boha, někde vzít pár genů (či něco jiného) a přidat je? Zvířata byla stvořena k lidskému potěšení a společenství, ne jako pouhé továrny na potraviny. Dnes se můžeme ovšem setkat i s druhou stranou evoluční mince, s hnutím za práva zvířat, které naopak vyzdvihuje zvířata na úroveň lidí, protože se na ně nahlíží podobně jako na lidi, rovněž jako na produkty náhodného vývoje."

Dr. Veith je také přesvědčen o důkazech svědčících pro malé stáří našeho světa a globální celosvětovou potopu. Říká:
"Jednou jsem měl přednášku na Univerzitě Kapského města, při které jsem na diapozitivech prezentoval důkazy o tom, že známé zkamenělé "lesy" v americkém Yellowstone nejsou důsledkem "kamenění" různých lesů oddělených celými věky, ale výsledkem jediné katastrofické události.

Přítomní geologové byli tak nepříčetní, že doslova explodovali a nazvali mne lhářem: tvrdili, že takový výzkum nebyl nikdy proveden. Já jsem věděl, kde to bylo vytištěno, a tak jsem se jich zeptal: "Ve kterém časopise byste chtěli, aby to bylo publikováno?" Řekli: "Kdyby se to objevilo někde jako v The Journal of Paleontology, pak by to bylo přijatelné." Já jsem řekl: "Přesně tam byl tento výzkum publikován a vy dostanete kopii na svůj stůl." Tak jsem ji poslal výtisk příslušného čísla tohoto odborného časopisu s oním článkem, který vypracoval jistý kreacionista. Příštího dne za mnou přišli a řekli: "Tady ale není nic o celosvětové potopě." Řekl jsem: "Přesně tak. Kdyby tam bylo řečeno něco o světové potopě, nikdo by to nepublikoval. Ale je jasné, že ty kmeny tam byly uloženy v důsledku obrovské katastrofy."

Požádali jsme dr. Veitha o závěrečný komentář. Řekl:
"Čtěte Genesis tak, jak je napsána. Existuje velké množství důkazů, které podporují její slova. Pro evoluci a dlouhé věky nesvědčí nic než pouhé teorie, které musí být stále znovu přepracovávány. Boží slovo je však věčné.

Dr. Walter Veith, B.Sc., M.Sc., Ph.D je profesorem na University of Western Cape, kde je vedoucím katedry zoologie.