Víra a zdraví

Tento výzkum potvrdil, že jak po stránce duševní, tak tělesné, se věřící lidé těší lepšímu zdraví než jejich nevěřící přátelé.

Po staletí existovala pečlivě narýsovaná dělící čára mezi vírou a vědou. Studium přírodních a vysvětlitelných jevů bylo doménou vědy. To, co se nedalo vysvětlit, zůstávalo ve sféře víry. Pro společnost bylo naprostým tabu mísit tyto dvě věci dohromady, a to zvláště v medicínské praxi.

Mnozí v lékařské praxi však začínají nyní přicházet na to, že zdraví je něčím mnohem více než pouhým tělesným fenoménem. Zahrnuje tělo, duši a ještě více.

Podle posledního výzkumu NIHR má přibližně 70 lékařských fakult (v USA) dnes ve svém curriculu jako předmět spiritualitu. Dr. Christina M. Puchalski, profesorka na George Washington University School of Medicine and Health Science, učí hodiny spirituality a medicíny na George Washington University i Georgetown University. Vnímá tento trend v lékařském vzdělávání jako návrat k celostní medicíně a trvá na tom, že spiritualita by měla být považována za široce vymezený pojem, který se zabývá mnoha oblastmi lidského života a neměl by být vztahován na organizované náboženství.

Zkoumání vztahu

Dr. Jeff Levin, sociální epidemiolog a dříve profesor na lékařské fakultě, se již od poloviny osmdesátých let zabývá vztahem mezi spiritualitou a zdravím. Když vypracovával svoji diplomovou práci na University of North Carolina v Chapel Hill, objevil jeden neznámý vědecký článek, který ukazoval, že stovky dospělých mužů, kteří často navštěvovali bohoslužby, měly nižší krevní tlak než muži, kteří bohoslužby nenavštěvovali, a to i poté, co byly do zkoumání zahrnuty faktory jako věk, kouření a socioekonomický status. Byl touto záležitostí tak zaujat, že strávil pět let včetně nocí a víkendů tím, že se snažil shromáždit více poznatků o vztahu mezi vírou a zdravím.

Ve své nedávno vydané knize "God, Faith, and Health" (Bůh, víra a zdraví) dr. Levin vysvětluje, jak lze zdravotně prospěšným účinkům náboženské praxe rozumět z pohledu fyzické perspektivy (tj. zdravotní návyky, jako je např. strava, sexuální zdrženlivost, vyhýbání se tabáku a alkoholu). Další prospěšné účinky, které dávají smysl z pohledu psychologického, zahrnují pozitivní pohled na sebe samého, pocit smysluplnosti v životě a členství v sociálních skupinách, které nabízejí oporu. Dr. Levin prozkoumává přesvědčující důkazy o vztahu mezi zdravím a řadou duchovních praktik, jako je např. modlitba, návštěva bohoslužeb, meditace a víra v Boha. Cituje příklady z kultur, které jsou velmi odlišné - z křesťanství, judaismu a jógy - a pohlíží na řadu způsobů, kterými může duchovní život zabránit vzniku nemoci a napomoci dobrému zdraví a pocitu pohody.

Specifické cesty

Jednou z prvních studií, které zkoumaly specifické cesty, kterými víra může působit na zdraví, byla studie vypracovaná dr. Haroldem Koenigem, vědeckým pracovníkem Duke University Medical Center. Ve studii na 1 718 starších lidech v Severní Karolině, kteří navštěvovali aspoň jednou týdně kostel, zjistil, že měli pouze poloviční pravděpodobnost oproti lidem, kteří do kostela nechodili, že budou mít zvýšenou hladinu interleukinu 6 (IL-6), což je zánětlivý mediátor imunitního systému, který hraje roli v řadě nemocí. Byla zformulována hypotéza, že pokud náboženská víra dokáže zredukovat stres, měla by dokázat udržet pod kontrolou i tvorbu látek, které narušují schopnost těla bojovat proti nemoci. Bylo zjištěno, že jednou takovou látkou je IL-6. Poznatky dr. Koeniga byly publikovány v článku, který se v roce 1997 objevil v časopise Journal of Psychiatry in Medicine.

Koenig říká, že procházel záznamy a zjistil, že věřící lidé tráví v nemocnici méně času, jsou zdravější, zotavují se rychleji, mají méně srdečních záchvatů a obecně se jim daří vyrovnávat se s životními výkyvy pozitivněji. Další studie hlásí, že věřící lidé mají tendenci žít o třicet procent déle a těšit se lepšímu tělesnému i duševnímu zdraví. Rovněž mívají lepší manželství, méně užívají návykové látky a mají silnější podpůrné systémy. Dokonce i skeptici, říká dr. Koenig, by měli věnovat pozornost těmto posledním poznatkům, a to z důvodu praktických úspor zdravotních pojišťoven a nemocnic. Radí, aby lékaři brali v úvahu víru pacientů a snažili se ji využít při snaze pomoci jim zotavit se z nemoci.

Lepší celková pohoda

Věřící lidé soustavně vykazují vyšší hladinu tělesného a duševního zdraví a funkčnější vztahy, to jsou výsledky studie vypracované psychiatrem Danielem Larsonem, která byla rovněž sponzorována NIHR. V oblasti psychiatrie se ukázalo, že ve 92% případů mělo náboženské vyznání pozitivní účinek a že věřící lidé žili déle než lidé nevěřící. Tento autor rovněž zjistil, že kuřáci, kteří nebyli věřící, měli "sedmkrát vyšší riziko, že budou mít zvýšený krevní tlak než ti, kteří uvedli, že víra je pro ně důležitá."

Studie na starších ženách, které byly hospitalizovány se zlomeninou krčku, zveřejněná v roce 1990 v časopise The American Journal of Psychiatry, zjistila, že ty ženy, které byly nábožensky založené, méně trpěly depresemi, jejich pobyt v nemocnici býval kratší a dokázaly při propuštění z nemocnice ujít delší vzdálenost než ženy, které nebyly nábožensky založené.

Kontroverzní navzdory studiím

Koncept vztahu víry a zdraví zůstává kontroverzní navzdory řadě vědeckých studií, které o tomto vztahu svědčí. Někteří lékaři a vědci jej prostě zcela odmítají.

Jednou z nejčastějších námitek je, že dochází k pocitu selhání u věřících lidí, kteří onemocní. Mohou dávat do souvislosti své onemocnění s duchovním selháním. Dr. Levin se staví k této kritice čelem. Vysvětluje, že duchovní život negarantuje dobré zdraví nebo prodloužení života. "Epidemiologie (vědecký obor zabývající se rozšířením nemocí v populaci a způsoby, jak je udržet pod kontrolou) se zabývá průměry a zprůměrovaná data mají tendenci zakrývat nebo zatemňovat výjimky. Epidemiologie není schopna se těmito otázkami zabývat."

Dr. Levin vysvětluje, že váha publikovaných poznatků jednoznačně potvrzuje, že duchovní život zdraví ovlivňuje. Vysvětluje, že koncept propojení těla, duše a ducha již mění lékařskou praxi, lékařské vzdělávání a vědecký výzkum. Tyto změny jsou založeny na vědecké epidemiologii a velmi pravděpodobně samy od sebe nezmizí.

Vášnivým kritikem souvislosti mezi vírou a zdravím je Richard P. Sloan, profesor na katedře psychiatrie v Columbia University. Svým článkem v časopise New England Journal of Medicine zpochybňuje platnost studií, které podporují tento model. Rovněž protestuje proti kurzům probíhajícím na lékařských fakultách, jejichž jediným předmětem jsou záležitosti okolo spirituality. Rozhodnutí v oblasti víry jsou osobní a soukromou záležitostí každého člověka, říká, a nemají žádné místo ve vztahu lékaře s pacientem.

Stoupenci souvislosti mezi vírou a zdravím naopak argumentují tím, že lékaři by neměli zneužívat své autoritativní pozice tím, že prosazují své vlastní představy. Je zřejmé, že na prvním místě by mělo vždy být blaho pacienta.

Dá se předpovědět, že někteří náboženští fanatici budou interpretovat výše zmíněné poznatky jako příklady Boží intervence. Dr. Levin takový výklad odmítá. Jednotliví pacienti však budou nepochybně interpretovat své zdravotní výsledky, jak si budou přát - i ve světle své víry a duchovních zkušeností.

Nellie Jones, Vibrant Life January/February 2004