Vliv domova

Malé děti mají rády společnost a mohou si jen zřídka hrát samy. Touží po lásce a něžnosti. Myslí si, že to, co je baví, potěší i maminku. Proto je přirozené, že za ní chodí se svými malými radostmi a starostmi. Maminka by neměla zraňovat jejich citlivá srdce tím, že bude reagovat bez zájmu na to, co je pro ni zcela malicherné, co však má pro děti velký význam. Maminčina láska a uznání mají velkou cenu. Uznalý pohled a slovo povzbuzení nebo pochvaly budou jako sluneční paprsek, který zasvítí v jejich srdcích a často způsobí, že jsou pak celý den šťastné.

Maminka by své děti neměla od sebe odhánět, aby ji nerušily svým hlukem nebo ji neobtěžovaly svými drobnými přáními. Místo toho by pro ně měla vymýšlet zábavu nebo lehkou práci, aby zaměstnala jejich čiperné ruce a hlavy.

Tím, že citově zaujme své děti a že bude řídit jejich hry, zábavy a drobná zaměstnání, získá si maminka důvěru svých dětí. Pak může s větším úspěchem napravovat zlozvyky nebo potlačovat projevy sobeckosti a vášně. Slovo výstrahy nebo pokárání, pronesené v pravou chvíli, má velkou cenu. Trpělivostí a bdělou láskou může správně usměrnit mysl dětí a vypěstovat v nich krásné a sympatické povahové rysy.

Maminky by se měly vystříhat toho, aby své děti vychovávaly k závislosti a sebestřednosti. Nikdy je neveďte k tomu, aby si myslely, že jsou středem a že se všechno musí točit kolem nich. Někteří rodiče věnují mnoho času a námahy tomu, aby své děti bavily. Avšak děti mají být vedeny k tomu, aby si hrály samy, aby používaly svůj vlastní důmysl a šikovnost. Tak se naučí spokojovat se s velice prostými zábavami. Měly by se naučit statečně snášet malá zklamání a zkoušky. Nevěnujte pozornost každé bolístce nebo nepatrnému škrábnutí. Raději odvraťte jejich mysl a učte je, aby přecházely malé nezdary nebo mrzutosti. Snažte se přijít na způsob, jak dítě naučit, aby myslelo na druhé.

Avšak nezanedbávejte děti. Maminky jsou mnohdy přetížené starostmi. Cítí, že nemohou vyšetřit čas na to, aby trpělivě učily své maličké a daly jim všechnu svou lásku a city. Měly by si však uvědomit, že nenajde-li dítě u svých rodičů a ve svém domově to, co by uspokojilo jeho touhu po lásce a přátelství, bude to hledat jinde. A tam by jeho mysl a povaha mohly být ohroženy.

Z nedostatku času a rozmyslu odpírá mnoho maminek svým dětem nějakou nevinnou radost. Na druhé straně samy pilně a dlouho do noci pracují na něčem, co je určeno jen pro ozdobu jejich dětí a co přinejlepším poslouží jen k tomu, aby to v jejich mladých srdcích povzbudilo marnivost a touhu po výstřednosti. Až se pak děti přiblíží dospělému věku, přinesou tato naučení své ovoce v podobě pýchy a nemorálnosti. Maminka se pak trápí nad poklesky svých dětí. Neuvědomuje si však, že žeň, kterou sklízí, pochází ze semena, které sama zasela.

Některé maminky nejednají se svými dětmi důsledně. Někdy jim povolují i to, co je k jejich škodě. Jindy jim zase odpírají i zcela nevinné radosti, které by je udělaly velmi šťastnými.

Manžel a otec je hlavou domácnosti. Žena od něho očekává lásku, soucit a pomoc při výchově dětí. A je to tak správné. Děti jsou právě tak jeho jako její a má stejný zájem na jejich blahu. Děti očekávají od svého otce podporu a vedení. Musí mít správný názor na život a na vlivy a přátelské svazky, které obklopují jeho rodinu.

Otec je zákonodárcem rodiny. Měl by ve své rodině prosazovat dobré vlastnosti, jako rozhodnost, poctivost, čestnost, trpělivost, odvahu, píli a praktickou užitečnost. Sám by měl dělat to, co vyžaduje od svých dětí, a tak jim dávat svým vlastním jednáním příklad těchto vlastností.

Avšak, otcové, nezmalomyslňujte své děti. Spojujte lásku s autoritou, laskavost a soucit s pevnou kázní. Věnujte pár hodin volného času svým dětem. Sbližte se s nimi. Zúčastněte se jejich her, pracujte s nimi, sportujte s nimi a získejte si jejich důvěru. Udržujte s nimi přátelství, zvláště se svými syny. Tak na ně budete mít dobrý vliv.

Otec by měl přispět svým dílem k tomu, aby učinil rodinu šťastnou. Ať má sebevětší starosti a problémy v zaměstnání, neměl by připustit, aby tím trpěla jeho rodina. Do svého domova by měl vstupovat s úsměvem a milými slovy.

Domov by měl být místem, kde přebývá radost, ohleduplnost a láska. Tam, kde je radost, ohleduplnost a láska, tam bude i štěstí a pokoj. Mohou přijít nesnáze, ty však jsou údělem lidstva. I když den je sebechmurnější, v srdci by měla stále zářit jako slunce trpělivost, vděčnost a láska.

Mezi rodiči a dětmi by neměla vzniknout přehrada chladu a rezervovanosti. Rodiče by měli dobře znát své děti. Měli by se snažit umět vžít do jejich pocitů a domýšlet se, co se děje v jejich srdcích.

Rodiče, vaše děti by měly poznat, že je milujete a že uděláte vše, co je ve vašich silách, abyste je učinili šťastnými. Uděláte-li to, budou mít vaše nezbytné příkazy u nich daleko větší váhu. Veďte své děti s láskou.

Budou-li děti vychovávány pod moudrým a laskavým vedením pravého domova, ani je nenapadne zatoužit po zábavách a špatné společnosti. Zlo je nebude přitahovat. Atmosféra, která panuje v rodině, bude utvářet jejich povahu a děti si osvojí zvyky a zásady, které jim budou silnou ochranou proti pokušením, až opustí domov a zaujmou své místo ve světě.

Děti mají právě tak jako rodiče důležité povinnosti v rodině. Mělo by se jim vštěpovat, že jsou součástí domova. Rodina je živí a šatí, dostává se jim lásky a péče a tyto mnohé dary by měly odplácet tím, že ponesou svou část domácích povinností a přinesou do rodiny, jejímiž jsou členy, co nejvíce štěstí.

Děti mají někdy chuť vzdorovat kázni. V pozdějším životě však budou svým rodičům vděčné za řádnou péči a důslednou výchovu, která je střežila a chránila v letech, kdy neměly vlastní zkušenosti.

E.G. Whiteová: Cesta ke zdraví a životní harmonii