Volání o pomoc

Když jsem se postupně dozvídal, jak se zachází s dnešními hospodářskými zvířaty, byl jsem se stále sklíčenější. Pokud naše společnost chce odrážet aspoň nějaký soucit a respekt k životu, jak můžeme dovolit, aby pokračovalo takové extrémní zneužívání citlivých živých tvorů?

Problém spočívá v tom, že monstru moderního zemědělského průmyslu jde o zisk, a to bez toho, že by vykazovalo jakoukoliv etickou citlivost vůči zvířatům, které vlastní. A v současné době nemáme prakticky žádné zákony, které by omezovaly krutost vůči zvířatům, které chováme jako zdroj potravy.

Těším se na den, kdy toto bude napraveno, kdy naše společnost bude žít v klidu a míru se svým svědomím, protože bude žít v respektu a harmonii se všemi formami života. Dychtivě očekávám ustanovení takových zákonů proti krutosti vůči zvířatům, vedoucích lidstvo k aktivitám, které budou v souladu s etikou uznání veškerého stvoření, a k respektu vůči životům našich zvířecích spolu-stvoření.

I když cítím hněv kvůli násilnostem, kterým jsou vydána nevinná zvířata, uvědomuji si, že mnozí z dnešních farmářů jsou v podstatě slušnými lidmi, kteří uvízli v krutém kolotoči ekonomických nezbytností a nevidí žádnou jinou cestu než cestu sledování nadnárodních agrochemických konglomerátů.

Zákony, které jsou potřebné k umírnění těch, kteří jsou ve své necitlivosti schopni zneužívat zvířata, nevyrostou na základě nesnášenlivosti k lidem, kteří se stali nástroji takových krutostí. Skutečná spravedlnost nikdy netrestá kvůli potrestání samému, namísto toho se snaží poskytnout takové příležitosti, které povedou k výchově a reformě. Vzhledem k tomu, že necitlivost vůči přírodě je reálným problémem, naším úmyslem by nemělo být obviňovat, ale vést tyto nešťastné lidi, aby si uvědomili, jaké potřeby mají ostatní živé bytosti, a tak k naplnění jejich vlastního potenciálu života v etickém vztahu ke zbytku stvoření.

Ti, kteří mají tak nepřátelský vztah k jiným bytostem, že jsou schopni je zneužívat, potřebují zakusit hlubší respekt k životu i k sobě samým, potřebují zakusit smysluplnější rozměr jejich vlastní hodnoty a integrity. Potřebujeme zákony proti krutostem na zvířatech, nejenom pro ochranu zvířat.

Je zajímavé, že v legendách se uvádí, že kdysi panovaly časy, kdy se naši dávní předci pokoušeli žít v souladu se zákony stvoření. Výsledkem bylo, že když došlo k rozepřím a konfliktům, prostředek k nápravě byl často pozoruhodný.

Tady je jeden takový případ, z kronik starého Egypta. Časy se mění, ale poselství zůstává stejné. Patnáctiletý chlapec se dostával stále znovu do potíží kvůli krutostem, které páchal na zvířatech. I přes to, že byl svým otcem opakovaně trestán, ve svém jednání pokračoval. Sousedi nakonec požádali o pomoc soudce, který nařídil, aby byl chlapec sledován, aniž by o tom věděl. Tak bylo i učiněno: svědci viděli, jak chlapec pohřbívá kočku zaživa.

Když byl chlapec se svým konáním konfrontován, neprojevil vůbec žádnou lítost nebo výčitky a na svou obranu řekl: "Můžete mne bít, mně je to jedno. Jsem zvyklý na to, že jsem bit, ale nedostanete ze mne ani hlásku!" Svlékl si košili a ukázal záda plná hlubokých jizev od předešlých výprasků, které mu uštědřil jeho otec.

Poradci, který ho přichází navštěvovat, se vychloubá počtem zvířat, které umučil, a množstvím bolestného bití, které musel v důsledku tohoto svého jednání snést. Není to pro soudce jednoduchý případ.

Naštěstí je zde jeden prorok, který dokáže nahlédnout do chlapcovy duše a zjistit, co se mu přihodilo, že se z něj stal takový člověk. Prorok porozumí začarovanému kruhu, do nějž je chlapec uzavřen. Pochopí, že v chlapcové zatemnělé mysli je krutost ke zvířatům ve skutečnosti součástí úsilí odčinit vinu, kterou cítí, protože jeho matka zemřela během jeho porodu, což je něco, co mu jeho otec stále připomíná. Proroku je jasné, že nemá žádný smysl chlapce trestat, protože trestání prostě jen prohlubuje pocit viny, který stojí na prvním místě u zrodu jeho chování.

Prorok se rozhodne pro drastické kroky.Příštího dne je do chlapcova jídla namícháno silné projímadlo. Jakmile se chlapcova střeva dají do pohybu, je mu řečeno, že má vzácnou a nebezpečnou nemoc, a je varován, že nebude-li současně velmi statečný a velmi poslušný, pravděpodobně zemře. Během několika příštích dní jsou mu podány další směsi, které jej udržují v bolestech a současně mu brání v tom, aby měl chuť projevovat svoji nezávislost a vrátit se ke svému běžnému sebenahlížení.

Přesně tak, jako by trpěl velmi vážnou chorobou, stará se o něj osoba, která se školí na skutečného uzdravovatele, je to dvacetiletá dívka, která je jak krásná, tak soucitná. Drží jej za ruku, aby mu pomohla snášet bolest a hladí jej po čele, dokud neusne. Omývá jej a krmí, jako kdyby byl malým dítětem, a když se mu síly trochu vrátí, vypráví mu příběhy plné lásky a míru.

Jak se chlapec uzdravuje, rodí se v něm hluboká oddanost a vděčnost k jeho ošetřovatelce, požádá, zda by jí nemohl sloužit, jakkoliv poníženým způsobem. Ona mu řekne, že jednou z jejích povinností je starat se o husy, že husy jsou jí velmi drahé a že by to pro ni byla velká pomoc, kdyby to pro ni udělal. Její slova způsobí, že si vzpomene na všechny krutosti, které spáchal, a začne hořce plakat a řekne, že si netroufá na to, co po něm žádá, protože byl někdy takřka proti své vůli krutý ke zvířatům a tak se velmi bojí, že by mohl napadnout její husy, což by teď pro něj znamenalo něco podobného, jako kdyby způsobil zranění jí osobně.

Ona mu řekne: "Byl jsi tak nemocen, že jsi mohl zemřít. Prosila jsem bohy, aby ses mohl znovu narodit, oni mne vyslyšeli, a ty ses uzdravil. Krutosti, které jsi kdysi dělal, i bolest, kterou jsi utrpěl, to všechno nyní pominulo, jako by to nikdy nebylo. Je to mrtvé, ty však jsi naživu. A kvůli poutu, které je mezi námi, nikdy nezapomeneš na pouto, které je mezi tebou a tvými zvířecími druhy."

Chlapec je naplněn nadějí, i tak jí však úplně nevěří. Přináší mu kotě, on však protestuje, říká, že se mu nedá důvěřovat. Usměje se na něj a naučí ho, jak podrbat kotě na krku a za ušima a upozorní ho, jak hlasitě přede, když to udělá. "To kotě tě má rádo," říká. "Ví, že se ti dá důvěřovat, a já to vím také, že se ti dá důvěřovat, tak tě teď s ním nechám o samotě."

Chlapec neví, co si má myslet, protestuje, ale ona se jenom usměje a políbí jej na čelo.
Když se o několik hodin později vrátí, nalezne chlapce spícího, kotě svinuté do klubíčka přede po jeho boku.
Z chlapce se stal jeden z nejlaskavějších veterinářů v celé zemi. Způsob, jakým zacházel se zvířaty, byl tak jemný a srozumitelný, že i ta zvířata, která byla nejvíce zraněná a vystrašená, věděla instinktivně, že mu mohou důvěřovat.1
Zdá se mi, že mnozí lidé, kteří dnes jednají krutě se zvířaty, pěstovanými na maso, mléko či vejce, se neliší od tohoto chlapce - stejně jako on volají o moudrou a soucitnou pomoc.

Nedostatek péče, jenž projevují vůči zvířatům, která jsou v jejich držení, pramení z pocitů nepřátelství vůči sobě samému i vůči životu, nikoliv z jejich vnitřní krutosti.

Budeme-li je pouze obviňovat a nenávidět, neučiní to nic pro vyléčení odloučení a izolace, které jsou zdrojem jejich krutosti. Naším cílem by mělo být pomoci jim naučit se jednat se skutečným respektem pro jiná stvoření; když tak učiní, zakusí spřízněnost života i svoji hodnotu jako součásti stvoření.

John Robbins: Diet for A New America