Základní pravidla
Nespokojí se nikdy s tím, aby své žáky vedl za vzorem nižším, vede je naopak za vzorem nejvyšším, jehož je jim možno dosáhnout. Nebude mu stačit, aby jim udělil jenom technické znalosti, tak aby byli pouze obratnými počtáři, dovednými umělci či úspěšnými obchodníky. Musí být jeho ctižádostí, aby je nadchl pro ideály a zásady pravdy, poslušnosti, úcty, nezávislosti a čistoty – pro zásady, jež by je učinily kladnými silami k posílení a povznesení společnosti. Přeje si, aby je přede vším ostatním naučil úkolu nezištné služby.
Řekněme si tedy dnes něco o základních pravidlech. Je výchova to, že se děti ve škole učí číst, počítat, psát a zdravit? Každá doba a kultura považuje něco jiného za důležitou náplň výchovy. Tak například vychovat z člověka kamikadze, který se vrhne na nepřítele obětujíc vlastní život, nebo dosáhnout toho, aby celý národ považoval za správné zabíjet holčičky a slabé hochy v zájmu silné rasy, jak nám o Spartě vykládají dějepisci – na to je třeba skutečně silných výchovných prostředků. Dějiny nás však učí, že na to, aby se nějaká zvrhlost považovala za normální, není třeba moc – stačí zpochybnit to, co je původní a pravé a pak si na volné místo můžete dosadit cokoliv!
Co je však původní a pravé? Svět měl své velké učitele, muže velikého nadání a rozsáhlých znalostí, muže, jejichž výroky podněcovaly mysl a zraku otevíraly široké obzory poznání. Tito mužové byli ctěni jako vůdcové a dobrodinci svého rodu (za všechny připomeňme alespoň učitele národů J. A. Komenského). Je tu však jeden, který stojí výše než všichni ostatní. Můžeme sledovat dráhu učitelů světa nazpět, až kam sahají lidské zprávy, světlo však tu bylo již před nimi. Jako měsíc a hvězdy naší sluneční soustavy září odrazem slunečního světla, tak velcí myslitelé, pokud je jejich nauka pravdivou, jsou odrazem paprsků Slunce spravedlnosti. U tohoto zdroje můžeme bez obav hledat to, co je původní a pravé. Všichni můžeme hledat v knize knih, které se říká Bible.
Pravá výchova znamená víc, než jen sledování jistého směru studia, víc než jen přípravu pro život. Má co činit s celou bytostí člověka i s celým obdobím pro něho dosažitelné existence. Znamená harmonický rozvoj tělesných, duševních a duchovních sil. Připravuje k radostné službě tomuto světu i pro vyšší radost mohutnější služby ve světě budoucím, jenž v naději očekáváme.
Jistěže každý rodič pokládá ve výchově svých dětí jiné věci za důležité, avšak pro nás křesťany je nesmírně důležité seznámit dítka nově na tuto zemi příchozí s tím, že na počátku byl Bůh, který tuto planetu se vším všudy stvořil. Tento Bůh nás má rád a přeje si, abychom se s ním sblížili, abychom si denně uvědomovali svou závislost na Něm a byli Mu vděčni a zamilovali si Jej nade všechno, co máme rádi. Je pro nás důležité seznámit je s tím, jak užitečné je poznávat zákony přírody, zákony našeho zdraví, zákony našich vzájemných vztahů i zákony našich vztahů s Bohem.
Je pro nás důležité naučit své děti, že to, co zasejeme, budeme také sklízet, že za svá rozhodnutí si sami zodpovídáme, že na nás záleží, zda se pro nás jednou otevřou brány ráje. Naučit je, že nejsme stvořeni sami pro sebe, ale že naše největší štěstí můžeme nalézt, když můžeme někomu posloužit či někoho potěšit, anebo použít to, čím jsme byli obdarováni k radosti nebo potřebě jiných.
Ty samé zákony, které můžeme s dětmi v přírodě vypozorovat, platí i pro lidskou rodinu – když ani lístek na podzim nepadá k zemi marně, ale slouží pro další životy, oč více to platí pro nás.
Kristus jest „světlo, které osvětluje každého člověka přicházejícího na svět.“ Jako má každá lidská bytost život skrze Krista, tak také skrze Něho dostává se každé duši jistého paprsku božského světla. V každém srdci je nejen rozumová, nýbrž i duchovní síla: cit pro spravedlnost a touha po dobrém. Avšak následek požití ovoce ze stromu vědění dobrého a zlého jest zřejmý ve zkušenosti každého. V přirozenosti každého člověka je i sklon ke zlému, síla, které nemůže sám odolat. Má-li proti této síle obstát a dosáhnout onoho ideálu, který v nejhlubším nitru své duše pokládá za jedině hodnotný a cenný, může nalézt pomoc pouze v jediné síle. Tou silou je Kristus. Lidem je třeba co nejvíce spolupracovat s touto silou. Ona má proto být tím nevyšším cílem vychovatelského úsilí.
Ľ. Prikler