Zhluboka dýchat!
Pro názornější ilustraci mi dovolte říct, že lidská bytost se nadechne 26 tisíckrát za den, zatímco jí pouze třikrát za den (a člověk může velmi dobře žít, i kdyby jedl třeba jen dvakrát denně). Nebo ještě jinak... Bez potravy může člověk přežít mnoho dnů, ale přestane-li dýchat na více než pět minut, umírá, přičemž již po prvních minutách jsou některé mozkové buňky nezvratně zničeny.
Čistý vzduch je bezesporu základním prvkem všeho života na planetě. Nepřetržité zásobování čistým vzduchem je tak důležité, že naše tělo dýchá bez přestání, aniž bychom tomu museli věnovat pozornost. Navíc vlastníme rezervní dýchací systém: je-li nos ucpaný, můžeme dýchat ústy; zatímco jsou-li poškozené oči, nelze se dívat ušima!
Z tohoto důvodu jen málo lidí vědomě myslí na své dýchání, natož na správné dýchání. Ale než se budeme zabývat tím, jak správné, přirozené, plné dýchání vypadá, položme si otázku, proč dýcháme. Účel dýchání je dvojí: zabezpečení kyslíku a mechanický pohyb.
K čemu slouží kyslík? Již jsme řekli, že především k zabezpečení života. Zástava dechu způsobí smrt, špatné dýchání nemoc a správné dýchání přináší zdraví. To vysvětluje, proč, jsme-li unavení a sklíčení, výměna vzduchu - třeba krátká procházka - vzpruží celé tělo. Vzduch očisťuje krev a obohacuje ji. Dobré dýchání, podmíněné mechanickým pohybem dýchání, usnadňuje přísun kyslíku do krevního hemoglobinu a jeho přeměnu na oxyhemoglobin.
Jestliže člověk dýchá zhluboka, užívá si srdce skutečné nitrohrudní masáže. Činnost bránice je znásobena. Tento úžasný dýchací sval působí přímý tlak na játra, která jsou umístěna pod bránicí, aktivuje v nich krevní oběh a žlučovou sekreci, a přispívá tak k jejich dobrému fungování.
Změny tlaku mezi hrudním košem a dutinou břišní vytváří krevní proud, který směřuje střídavě od vyššího tlaku k nižšímu a aktivuje tak oběh ve všech břišních orgánech. Tento pohyb podporuje, usnadňuje a zlepšuje trávení a přeměnu živin. Trávící funkce jsou úzce spojeny s dýcháním: pneumogastrické nervy, které stimulují plíce, stimulují rovněž žaludek, střeva a dokonce i játra. Zlepšení dýchací funkce vede reflexivní cestou ke zlepšení funkce trávicí trubice. Dochází k lepší přeměně živin a hubené osoby mohou zvýšit svou hmotnost. Ale bylo by vhodné, aby lidé s nadváhou nedýchali? Ne! Plná a aktivní plícní ventilace umožňuje bojovat proti obezitě tím, že zvyšuje okysličující působení na tukové částice v krevních kapilárách plic. Práce profesora Rogera prokázaly, že krev prochází plícemi a nabývá schopnost ničit tukové látky prostřednictvím speciálního enzymu, plicní lipázy, která působí v celém těle.
Hluboké, plné dýchání v čistém prostředí vede k orgánové rovnováze díky svému pozitivnímu účinku na žlázy s vnitřním vyměšováním, zejména na štítnou žlázu, jejíž stěžejní vliv na tělesné i psychické funkce známe.
Doktor Boigey (Vittel) potvrdil, že: „Není spolehlivější prostředek pro vyvolání žlázové sekrece než dostatečně zásobovat příslušnou žlázu okysličenou krví. Lze konstatovat, že v normálním stavu je sekreční činnost žlázy přímo úměrná množství okysličené krve."
U žen přináší dechová cvičení vynikající výsledky při těhotenském zvracení. V tomto stavu je potřeba kyslíku značně zvýšena. Vlivem těhotenství na dýchání se zabývalo mnoho autorů. Jejich práce dospěly k závěru, že vitální kapacita plic není během těhotenství snížena, ale výrazně se zvyšuje plícní ventilace. Navíc již od pátého měsíce fetálního života formuje dítě svůj hrudník a dýchací systém. Podstatné je rovněž množství kyslíku obsaženého v krvi matky, protože na něm závisí mnoho dalších faktorů. Žena nesmí zapomenout, že pouze bohatě okysličená krev ji dává mladistvý vzhled a krásu.
Hluboké, pravidelné dýchání čerstvého vzduchu uvádí u člověka do chodu velký tělesný i intelektuální potenciál, protože život je tvořen nespočetnými mikroregulacemi, které všechny souvisí s dýcháním. Nesmíme zapomenout, že kyslík je pro buňku živinou číslo jedna, avšak nelze ho zde skladovat. Kyslík je přenášen krví. Když krev obsahuje dostatek oxyhemoglobinu, všechny tělní orgány se stávají silnějšími a podávají delší a lepší výkon. Zdraví a harmonie těla, které pracuje bez poruchy, přináší radost a štěstí.
Jiný, velmi důležitý aspekt stručně vyjadřuje toto úsloví: „provětrávat plíce znamená současně provětrávat mozek". Stačí si uvědomit důležitost cév zásobujících hlavu, abychom pochopili, jaký význam má zabezpečení přítoku bezvadně okysličené krve do mozku. Z tohoto důvodu je potvrzeno, že hluboké dýchání čistého vzduchu podporuje u člověka duchovní, intelektuální a morální činnost.
Negativní emoce jsou vždy doprovázeny obtížemi v dýchání: nádech se zkracuje, výdech je trhaný. Mozek, který vyžaduje 25 krát více kyslíku než zbytek těla, je okamžitě oslaben a není již schopen vykonávat své funkce správně. Jestliže dechová nedostatečnost přetrvává, mozek usíná, přerušuje všechny své funkce a mezi nimi i vůli. Je dokázáno, že svědomí, které umožňuje člověku rozlišit mezi dobrem a zlem, je specializovanou funkcí rozumu - a rozum je ovlivňován kvalitou mozkových tkání, které čerpají svou sílu mimo jiné z kyslíku dodávaného krví.
Doktor J. Pourcel ještě rozšiřuje roli dýchání o poznatek, že, ač je vegetativní život v celku dostatečně autonomní, dýchání tvoří speciální výjimku - je sice autonomní, ale současně podléhá vědomé a volní kontrole. Ovládáním svého dýchání tak můžeme pomoci udržet si klid a jasnou hlavu, nebo jinými slovy, rozšířit ovládání jedné dílčí funkce na ovládání sebe sama.
Lze tedy shrnout, že vzduch je primárním prvkem našich tělesných tkání. Dýchání, říká profesor Plent, nás živí ze tří čtvrtin. Každý nádech - je jich 16 za minutu - přináší v klidu půl litru vzduchu, to je jedenáct krychlových metrů za dvacet čtyři hodin. Těchto jedenáct krychlových metrů vzduchu očistí ve stejném čase 18 000 litrů krve. Není třeba více zdůrazňovat, že pouze čistá krev bohatá na kyslík může dobře zabezpečit celému tělu opravdové zdraví: nervy jsou klidné, chuť k jídlu dobrá, trávení úplné a bez potíží, spánek hluboký a osvěžující.
Dýchání je bez pochyby základním zákonem zdraví. Naneštěstí jen málo lidí využívá svou plnou dechovou kapacitu. Většina dospělých dýchá jako šestileté děti.
Jak tedy vypadá správné dýchání? „Fyziologicky musí činnost dýchání odpovídat nějaké potřebě. Přirozené dýchání se odehrává synchronně s určitou aktivitou krevního oběhu a určitým chemickým stavem krve. Nejlepším prostředkem, jak přirozeně povzbudit dýchání, je tedy tělesné cvičení jako třeba běh, skákání, manuální práce: v klidu člověk spotřebuje 24 litrů kyslíku za hodinu; při těžké práci až 252 litrů (podle Lavoisiera).
Dobré dýchání vyžaduje především fyzickou aktivitu. Sedavý způsob života značně zhoršuje dýchání. Dále je třeba dýchat nosem, jak při nádechu tak při výdechu. Rodiče v některých indiánských kmenech pochopili důležitost tohoto návyku a upevňují bradu malých dětí tak, aby je přinutili dýchat nosem. Nos je jako první dýchací orgán dokonale přizpůsoben své funkci a díky vnitřnímu ochlupení funguje jako filtr prachu vzduchu. Za třetí je nutné dýchat plně, tedy plným nádechem a plným výdechem zcela rozepnout plíce. To se musí stát přirozené a nezávislé na našem vědomí. Abychom se to naučili, je třeba provádět dechovou gymnastiku. Navrhuji vám jedno cvičení jednoduše proveditelné čtyřikrát denně: postavte se přirozeně a bez napětí, nejlépe na volném vzduchu nebo ve velmi dobře větrané místnosti. Zvolte volné oblečení, které nebude bránit rozpětí hrudníku. Nadechujte se velice pomalu, rovnoměrnou rychlostí po dobu deseti až patnácti sekund, při tom roztáhněte hrudník, ale nezvedejte ramena. Plíce jsou zcela naplněny. Zadržte dech na pět sekund. Nyní pomalu vydechujte nosem bez náhlého nebo trhaného spěchu. Když se hrudník vrátí do původní velikosti, není ještě konec! Předkloňte se a stáhněte břišní svalstvo a bránici. Zadržte na pět sekund dech, abyste začali cítit potřebu nového vzduchu. Pak celé cvičení třikrát opakujte. Jestliže se vám začne točit hlava, bude to pro vás důkaz, že trpíte dechovou nedostatečností a že váš mozek je utlumený.
Řekli jsme, že správné dýchání potřebuje čistý vzduch. Co je to čistý vzduch? Je to jednoduše (!) bohatý vzduch obsahující 1/5 kyslíku, 4/5 dusíku a vzácných plynů: argonu, xenonu, helia, neonu, kryptonu, a proměnlivé množství oxidu uhelnatého a vodní páry. Takový vzduch je prostý prachu a výparů. Příkladem nečistého vzduchu je vzduch v Londýně, kde každý rok spadne 75 000 tun sazí; nebo vzduch v Paříži, který na úrovni země obsahuje 2 217 škodlivých zárodků v cm3; také vzduch obsahující leptavé látky, které rozežírají i mramorové sochy v Itálii; vzduch, který obsahuje extrémně toxické zplodiny z úniku automobilových plynů; neobnovovaný vzduch v uzavřených bytech; vzduch, kde se kouří... Spálení jednoho balíčku cigaret uvolní (mimo jiné) osm litrů oxidu uhelnatého a devatenáct litrů oxidu uhličitého.
Je naprosto nutné žít a pracovat na dobře větraných místech. Proto je třeba podporovat úřední činitele, aby zakázali kouření na veřejných místech: ve vlacích, v kancelářích, ve školních třídách, aby tak chránili nekuřáky a umožnili lepší pracovní výkonnost. Rodiče by si měli uvědomit, že kouřit v blízkosti malých dětí je nezodpovědné a způsobuje mnoho zdravotních potíží, a dokonce i smrt těchto nevinných a bezbranných bytostí. Rovněž je důležité vyhýbat se velkým průmyslovým centrům a dopravním tepnám.
Nedávné práce Tchigevského a Pecha odhalily další detaily týkající se životně důležité role vzduchu, když popsaly, že jeho pozitivní působení na naši rovnováhu a zdraví zaleží na ionizaci atmosféry. Vzduch může být nabitý zápornými nebo kladnými ionty. Ale jen záporné ionty jsou přínosné a užitečné, zatímco kladné ionty nás mohou poškozovat.
Právě záporné ionty nám umožňují vstřebávat životně nezbytný kyslík. Záporné ionty přirozeně vznikají během bouřky, v okolí vodopádů a vegetace, uměle pak při zvlhčování vzduchu. Naopak kladné ionty vznikají v přírodě z teplých a suchých proudů větru (fén, mistral, jugo) a uměle ve znečištěném ovzduší, z asfaltu a betonu. Je dokázáno, že ve městech, autech, letadlech, vlacích, velkých betonových budovách a přetopených místnostech je koncentrace kladných iontů nadměrně zvýšena a způsobuje únavu, úzkost, agresivitu a deprese.
Člověk se tedy musí především podřídit tomuto prvnímu zákonu zdraví: hluboce a hojně dýchat čistý, živý vzduch. Může se v něm dokonce koupat. Vzduchová koupel, která spočívá v tom, že necháme nahou kůži bez zábran dýchat vzduch, stimuluje kůži lépe než koupel ve vodě. Můžeme to ověřit na množství hemoglobinu v krvi, které se zvýší o 85 % po vzduchové koupeli, ale pouze o 45 % po vodní koupeli.
Znečištění prostředí
Současné znečištění velmi ztěžuje aplikaci tohoto důležitého zdravotnío principu. Zdroje znečištění jsou velké a rozšířené ve městě i na venkově, jsou jak osobní (automobil, motorka, cigarety, atd....), tak průmyslové. Např. Boeing 707 spotřebuje na trase Paříž - New York 30 tun čistého kyslíku, tedy 150 tun vzduchu. Při vzletu spotřebuje tolik kyslíku, kolik ho vytvoří několika set hektarový les během jednoho roku.
V současném průmyslovém světě se přirozená tvorba kyslíku snižuje, zatímco jeho spotřeba roste. Koncentrace kyslíku ve velkých městech se již snížila o půl procenta.
Kyslík je v přírodě tvořen v průběhu fotosyntézy: to je funkce chlorofylu rostlin. Znemožnit tuto funkci tím, že pokácíme strom nebo vypustíme DDT (které blokuje fotosyntézu řas) do moře, znamená jít vstříc mrtvé budoucnosti. Avšak moře jsou znečištěná a Amerika spotřebuje každý rok dvakrát více stromů, než jich v zemi vyroste. (Světová potřeba dřeva stoupá každý rok o 10 %.)
Již dnes můžeme ve městech pozorovat následující důsledky znečištěného ovzduší: nezanedbatelný výskyt anemií, bronchitid, alergických reakcí a postižení centrálního nervového systému.
Snažte se dýchat ten nejčistší vzduch, který najdete, vyhýbejte se velkým městům, zakouřeným místům a vydýchaným bytům. Myslete na otvírání oken! Pohonnou hmotou vašeho těla je kyslík. Potřebujete ho bez přestání ve dne i v noci. Tato pohonná látka je zdarma, ale nachází se pouze venku. Nechte ho vejít k vám a dýchejte ho dlouhými doušky. Účty za vaše nemoci jsou a vždy budou mnohem nákladnější než účty za topení nebo elektřinu!
Daniele Starenkyj, La vie en abondance