Žiju s gamblerem

Cestou z knihovny si všiml nově upraveného prostoru v přízemí kulturního domu Družba na Revoluční ulici. A také nápisu: Vstup povolen od 18 let!

Vstoupil, i když mu tehdy ještě osmnáct zdaleka nebylo. U divné blikající bedýnky stál číšník z vedlejší restaurace a házel do ní jednu korunu za druhou. Chvíli se díval, než pochopil, o co jde. Pak se zeptal, jestli to může zkusit. Měl jen jednu korunu. Když číšník dovolil, hodil svůj peníz do mašinky. Chvíli to trvalo, ale nakonec se mu podařilo vyhrát dvě stě tehdy ještě Kčs. Číšník mu poradil, aby zkusil násobení, a výhra se skutečně znásobila. Domů odcházel bohatší o šest stovek. Báječný pocit. Pak se tam stavoval častěji. Po čase se dostal do minusu a mamince potají občas bral peníze z její peněženky.

Poté přišla vysoká škola, vojna, po ní zaměstnání a také svatba. Na hernu zapomněl.

Po několika letech se jednou vracel ze služební cesty. V Zábřehu na Moravě musel přesednout na další autobus. Protože měl čas, šel do bufetu něco pojíst. Ale v nabídce nenašel nic, co by ho zaujalo. Ale pak zpozorněl. Na stěně visel hrací automat, který polykal i kovové dvacetikoruny. Jednu do něj vhodil, a když po chvíli spěchal na autobus, v kapse mu cinkalo dvacet dvacetikorunových mincí.

O rok později ve stejném automatu výhru zopakoval. Pak našel podobný automat u tržiště, kam často chodil nakupovat čerstvou zeleninu. Netrvalo dlouho a byl opět v minusu. Tehdy si už ale začal uvědomovat, že je závislý. Sice jen mírně, ale stále se to zhoršovalo. Co s tím?

V té době jsem občas dělal „Odvykové kurzy pro kuřáky". Těm jsem radil, pokud byli věřící, aby se modlili za svůj boj se závislostí. Konkrétně měli prosit Boha o to, aby jim dal sílu překonat chuť právě na tu jednu cigaretu. Většina z nich mi pak potvrdila, že to funguje.

Na tuhle radu jsem si vzpomněl, když jsem si začal uvědomovat, že žiju s gamblerem. Vlastně bych vám měl konečně prozradit, kdo je u nás doma tím hráčem. Není to ani manželka a nejsou to naši synové. Jsem to já. Je to můj příběh.

Když jsem přemýšlel sám o sobě, rozhodl jsem se, že je nejvyšší čas jednat podle rady, kterou tak často dávám kuřákům. Začal jsem prosit Boha, aby mi dal sílu projít okolo herny, aniž bych do ní vstoupil. Od té doby uplynulo víc než dvacet let. Dvacet let už jsem do výherních automatů nehodil ani korunu. Přesto, když musím projít okolo herny, znovu prosím Boha o sílu odolat pokušení. A budu to tak dělat asi až do konce života.

Proč píšu, že jsem gambler, když jsem už dvacet let nehrál? Pan doktor Jaroslav Skála, který byl průkopníkem v léčení závislosti na alkoholu, na jedné přednášce prohlásil, že z alkoholika se už nikdy nestane abstinent, ale bude buď mokrým, nebo suchým alkoholikem.

Stát se závislým na hracích automatech, počítačových hrách, cigaretě, alkoholu nebo drogách je velice snadné. Závislost přichází pozvolna a téměř nepozorovaně. Proto si ji lidé začnou uvědomovat až ve fázi, kdy už nemají sílu z ní sami vybřednout. Většinou se jim to podaří jen s pomocí rodiny, přátel a odborníků.

Na své gamblerství nejsem hrdý. Díky této zkušenosti ale dnes lépe rozumím lidem, kteří sami bojují se svou závislostí.

Z knihy Vlastíka Fürsta Pastorův blog. Vydal Advent-Orion.