Život ve městě a vystavení olovu

V hustě zastavěných městských oblastech se v důsledku zvyšuje riziko, že vy i členové vaší rodiny můžete být vystaveni olovu od sousedů – i když váš dům je „čistý“.

Dalším faktorem spojeným s vysokou hladinou olova v krvi je život v přelidněných městských oblastech, a to zejména tam, kde se dosud užívá olovnatý benzín (anebo se v minulosti do značné míry užíval).  Riziko vystavení olovu zvyšuje pro obyvatele měst i blízkost továren a dalších průmyslových budov. Nedávna studie pečlivě analyzovala vzorky půdy na obsah těžkých kovů. Vědci zjistili, že čím blíže se nacházely průmyslové provozy, tím větší byla kontaminace půdy olovem a dalšími potenciálně toxickými kovy, jako je arsen, barium, chrom, mangan nebo nikl.

Olovo je toxinem, u kterého jsou známé zejména jeho škodlivé účinky na dětský organizmus. Jeho dopady jsou natolik rozsáhlé, že je zde není možné dopodrobna popisovat. Vzhledem k tomu, že málokdo si je vědom toho, jak velká je škodlivost olova v průběhu těhotenství i před početím, dovolím si přesto pár poznámek. Na prvním místě platí, že vystavení olovu může páru zabránit v početí dítěte; olovo je totiž dáváno do vztahu s mužskou neplodností.

Olovo má také nepříznivý vliv na rozvoj plodu v prenatálním období. Obecně platí, že čím více olova je uloženo v kostech matky, tím menší je porodní váha dítěte. Vědci z National Institute for Public Health z Nového Mexika byli měřením množství olova v kostech schopni určit, jak velké expozici tomuto těžkému kovu byla matka vystavena. Když byly ženy rozděleny do čtyř skupin na základě hladin olova v kostech, děti narozené matkám nejvíce vystaveným olovu vážily v průměru o 156 gramů méně než potomci žen s nejnižší hladinou olova v kostech.

S rostoucím množstvím olova v kostech se snižovala porodní délka a obvod hlavy (předpovědní faktor pozdější inteligence) novorozenců. Děti matek, které byly nejvíce vystaveny olovu, vykazovaly navíc v prvním měsíci života zpomalený růst. Děti, které byly výhradně kojeny, přibývaly na váze nejlépe; tato výhoda byla ovšem částečně negována v případě větších zásob olova u matky. Během laktace dochází zřejmě k uvolňování olova z kostí do krevního oběhu a následně do mateřského mléka.

Jiné studie poukázaly na další problémy plodu způsobené jeho vystavením olovu v děloze. Mezi ně patřilo narození mrtvého dítěte, poruchy růstu, narušení vývoje mozku (včetně poruch řeči), nižší IQ a poruchy pozornosti.

Žena, která začne uvažovat o těhotenství, by se měla dlouho dopředu zamyslet nad tím, jestli nebyla vystavena tomuto těžkému kovu. Olovo totiž v lidských kostech zůstává po mnoho let. Proto i expozice ve vzdálenější minulosti může plod ovlivnit, protože se olovo uvolní z kostí matky a dostane do krevního oběhu matky a poté i plodu. Každá potenciální maminka by proto měla vědět, jaké jsou potenciální zdroje vystavení olovu.

Chtěl bych zdůraznit, že kdokoliv, bez ohledu na to, kde bydlí, se může dostat do problémů s vystavením olovu. Například i častá konzumace konzerv byla dána do souvislosti s expozicí olovu. Zdrojem tohoto těžkého kovu mohou být také instalatérské armatury. V mnoha částech světa je hlavním zdrojem expozice používání keramického nádobí glazurovaného olovem – a to zejména tehdy, když se užívá na vaření. Příjem vápníku byl na druhé straně spojen s nižšími hladinami olova (pokud člověk neužívá doplňky vápníku obsahující olovo).

Pro těhotnou ženu představuje riziko i pobývání v jedné domácnosti s rodinným příslušníkem, jenž je vystaven olovu na svém pracovišti. Jako příklad může posloužit profese opraváře chladičů v autoservisu. V domácnosti automechanika se setkáváme s obsahem olova v prachu, který je až čtyřicetkrát vyšší než u někoho, kdo nepracuje v provozu, kde se vyskytuje olovo. S tím souvisí ještě větší problém – hladiny olova v krvi obyvatel. Asi nejmarkantněji se to ukazuje na dětech, které jsou nejzranitelnější skupinou.

Vzhledem ke svému typickému chování (hrají si na podlaze, dávají si prstíky do úst atp.) jsou děti vystaveny větší expozici olovnatému prachu v domácnosti. Ale i manželky opravářů chladičů anebo jiné osoby, které jsou vystavené pracovnímu prostředí s vysokým obsahem olova, vykazují tendenci k vyšším hladinám olova v krvi. Pokud žena sama pracuje v takovém prostředí, můžeme samozřejmě očekávat, že hladina olova v krvi u ní bude významně zvýšena.

Nepředpokládané zdroje kontaminace

Řada výsledků vědeckých studií z několika posledních letech zvýšila obavy související s nečekaným zdrojem kontaminace – svíčkami. I když bylo dosaženo velkého pokroku tím, že se prodává prakticky bez výjimky pouze bezolovnatý benzín, přesto vykazuje přibližně 900 000 amerických dětí do věku 6 let zvýšené hodnoty olova v krvi.  Svíček se prodá v USA ročně za více než dvě miliardy dolarů – mohou tak být významným zdrojem expozice olovem.

Vědci z Agentury na ochranu životního prostředí (EPA) v roce 2002 zveřejnili výsledky analýzy sta různých druhů svíček, jejichž knot buď obsahoval kovové jádro anebo byl pokryt kovovým pigmentem.  (Kovové knoty jsou v oblibě, jelikož se neohýbají a dá se s nimi lépe posvítit, současně také hoří pomaleji, což je na trhu s vonnými svíčkami atraktivní vlastnost.)

Ve studii EPA obsahovala každá dvanáctá svíčka s kovovým knotem z menší či větší míry olovo (obsah olova se různil od 39 % do 74 %). Hoření takové svíčky v uzavřeném prostoru laboratoře uvolňovalo dostatečné množství olova, aby to mělo nepříznivé důsledky pro lidské zdraví.

Další výzkum poukázal na to, že 20 % olova v takových knotech se nacházelo v těkavé formě – při hoření se tak uvolňovaly mikroskopické částečky do vzduchu. Toto olovo může být snadno vdechnuto – anebo spočine na povrchu předmětů (kde ohrožuje zvláště malé děti, které je mohou požít).

Na základě těchto informací dospěl australský odborník na otravy olovem Michael van Alphen k tomuto závěru: „Hladina olova v krvi může u dětí snadno přesáhnout 10 mikrogramů/dl, a to v důsledku expozice, ke které dojde, když v místnosti hoří několik hodin týdně svíčka s kovovým knotem obsahujícím olovo.”  (Hladiny olova v krvi na úrovni 10 mg/dl mohou snižovat inteligenci a mít neblahé účinky na chování a další rozvoj dítěte). Van Alphen pokračoval prohlášením: „Pravidelné hoření svíček v malém a a špatně větraném prostoru můžeme dát do souvislosti s klinickou otravou olovem i smrtí.“

Nejedná se o přehnané obavy. Claudia Millerová je lékařkou působící ve městě San Antonio v Texasu. Při své práci v údolí Rio Grande se často setkává s kostelními svícemi, z nichž mnohé mají kovové knoty, a to právě v domovech dětí, které trpí respiračními problémy, jako je astma. Uvažuje o tom, jestli se rodiče nemocných dětí více nemodlí a paradoxně nepálí více kostelních svící kvůli nemoci svých dětí, přičemž si nejsou vědomi skutečnosti, že právě tato praxe může přispívat k chabému zdraví jejich potomků.

Jsou svíčky bezpečné, pokud se vyhneme knotům s obsahem olova? Zřejmě platí, že relativně ano.  Německý výzkumný tým pod vedením doktora Lau analyzoval organické znečišťující látky, které vznikají při hoření svíčky. I když svíčky při hoření skutečně uvolňují řadu toxických látek včetně dioxinů, dibenzofuranů, polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH) a těkavých organických látek (VOC), jedná se o velmi malé koncentrace. Pokud chcete vystavení těmto emisím úplně minimalizovat, můžete se vyhýbat i svíčkám s normálními knoty. Osobně nevidím žádné větší riziko v občasném zapálení svíčky při zvláštní příležitosti.

Z knihy Neila Nedleyho Ztracené umění myslet. K vydání připravuje Advent-Orion.