Zlaté přátelství

Přesně na to myslel Jesse Owens, když se ještě v teplákové soupravě poprvé chystal cvičně skočit do dálky. Byla to jeho nejsilnější disciplína. Porota jeho skok hodnotila jako první pokus v závodu o kvalifikaci. Jesse znervózněl a pokazil i druhý skok. Zbýval mu už jen jeden, poslední pokus. Pokud se mu nepodaří, nekvalifikuje se pro vlastní soutěž.

Právě tehdy za ním přišel vysoký, modrooký německý sportovec a představil se jako Luz Long. Jesse nevěděl, co od něj má čekat. Pozdravil ho tedy a zdvořile se zeptal: "Jak se máš?"

"Já docela dobře. Mě by ale spíš zajímalo, jak jsi na tom ty," odpověděl Long.

"Co tím myslíš?" pokračoval Jesse Owens.

"Něco tě musí trápit, vždyť jinak by ses kvalifikoval napoprvé i se zavřenýma očima."

A tak tu spolu hovořili soupeři a spolubojovníci - syn černošského nájemního rolníka a model nacistické mužnosti. Long nesdílel teorii o nadřazenosti árijské rasy. Nabídl Owensovi své přátelství a poradil mu, jak se vyhnout dalším chybám, aby se kvalifikoval.

Odpolední program ozdobil Owens novým světovým rekordem ve skoku dalekém a získal zlatou medaili. Jako první mu přišel poblahopřát Luz Long, a to před zraky Adolfa Hitlera, který se osobně přišel na soutěž podívat.

Oba sportovci zůstali nejlepšími přáteli až do roku 1943, kdy Luz Long zemřel. Owens později veřejně vyznal: "Žádná zlatá medaile, žádný pohár, který jsem kdy vyhrál, se nevyrovná 24karátovému přátelství, kterým mě poctil Luz Long."