Zpět k přírodě

Jejich přítomnost v půdě ve správném složení a množství určuje fyzikální, chemické a biologické vlastnosti, které tvoří úrodnost půdy a umožňují růst plodinám vysoce odolným vůči chorobám. Pro zdraví člověka pak mohou udělat ještě mnohem více. Minerální látky a stopové prvky nutné ke spuštění metabolických procesů, na nichž závisí naše zdraví (a štíhlá linie), musejí být v organické formě - tj. vzniklé ze živých organismů, zvířat nebo rostlin. Nemůžete například jíst hřebíky - anorganické železo - a očekávat, že vás to ochrání před chudokrevností. Nebo nemůžete polykat písek - anorganický křemík - a doufat, že tak získáte stopové prvky nutné pro růst silných a pěkných nehtů a vlasů a chránicích kosti před osteoporózou. Právě organické látky v půdě umožňují rostlinám přeměnit anorganické železo a křemík do organických forem, které pak požíváme a zpřístupňujeme je jako živiny svému tělu. Zničíme-li organické látky v půdě zemědělskou chemií, zničíme pomalu, ale jistě i zdraví lidí a zvířat, které půda živí. Organické metody farmaření (ekologické farmy) napomáhají chránit potravu proti velkým výkyvům v minerální rovnováze - vyšší množství jednoho či více minerálních prvků může zmenšit obsah dalších, což také ohrožuje lidské zdraví. Taková ochrana neexistuje, pokud jsou plodiny pěstovány za pomoci chemie.

Těžká cesta zpět

Naše tělo má úžasnou schopnost kompenzovat minerální látky a stopové prvky chybějící v potravě. Ale v důsledku mnohaletého požívání nutričně bezcenné potravy se nedostatečné vyživování velmi rozšířilo. Podle obsáhlých studií přijímá dnes jen velmi málo lidí na Západě v jídle všechny minerální látky, které jsou nutné pro správnou funkci metabolismu. Nedostatek, který takto vzniká, a poruchy látkové výměny s ním spojené - obezita je pouze jednou z nich - nelze tak snadno napravit. Ani polykání nových multiminerálních přípravků z vaší lékárny nebo obchodu se zdravou výživou to nezachrání. Živiny v potravě totiž existují ve spletité součinnosti a ovlivňují se navzájem. Doplňují se a spolupracují také ve vašem těle. Vyváženost biopřístupných minerálů a stopových prvků je nekonečně složitější, než se nám vitamínoví fanatici snaží namluvit. K obnovení této dávno narušené rovnováhy je zapotřebí výživná a bohatá strava - v některých případech doplněná zelenými rostlinami, jako jsou mořské řasy (kelp, spirulina, chlorela), zelený ječmen nebo vojtěška. Cesta zpět bude dlouhá, může trvat měsíce i roky.

Pštrosí syndrom

Nezřízené používání chemických pesticidů, herbicidů, insekticidů a dalších látek doslova zamořilo celou naši zemi a přispělo k rozšíření obezity a dalších chorob ještě jinými způsoby. Rachel Carsonová varovala před tímto jevem v knize "Tiché jaro" už v roce 1947. Hned na počátku byla její vynikající kniha ostře napadena. V zájmu chemického průmyslu se udělalo všechno možné pro její diskreditaci. Ale dnes, o půl století později, se její prorocká slova ukázala být až hrozivě přesná. Od vydání knihy vzniklo na Západě již mnoho zákonů a oficiálních organizací, které mají regulovat množství a druhy používaných chemikálií. Jejich přístup a pravomoci jsou v každé zemi jiné, ale mají jedno společné: nejsou schopny zastavit nebo výrazně změnit všudypřítomné zamoření země, lidí i zvířat.

A tak se do vzduchu, půdy i vody dostávají další jedy. Ve většině zemí se situace rok od roku zhoršuje. Jako pštrosi strkáme hlavu do písku v naději, že nám neublíží to, co nevidíme. Mezitím se každoročně na úrodnou půdu vystříkají miliardy tun chemikálií. Přes miliardu kilogramů pesticidů se použije jen ve Spojených státech - nemluvě už o herbicidech, umělých hnojivech, rodenticidech a jiných znečišťujících látkách. Podobná statistika - z oficiálních vládních agentur - existuje pro každou rozvinutou zemi na světě.

Otrávení tuleni

DDT bylo ve většině anglicky mluvících zemí zakázáno v sedmdesátých nebo osmdesátých letech. Zbývá ale ještě mnoho oblastí, kde se jeho používání nekontroluje. Po vydání zákazu začaly přebytečné zásoby jedu putovat do rozvojových zemí, kde žádná opatření proti DDT neexistovala. Tohle děláme my z tzv. "vyspělé" civilizace často. Jakmile se nějaká chemikálie u nás dostane na černou listinu, odešleme ji k použití svým bližním do rozvojových zemí. Je v tom ale zlomyslná ironie. Zaplaceno dostáváme ve formě cukru, kávy, čaje a ovoce, při jejichž pěstování byly použity námi zavržené chemikálie. V zemích, kde se DDT už pro zvýšení výnosů nepoužívá, trvá stále jeho vliv na zamoření mořských zvířat a ryb. Jako usazenina zůstává v nebezpečně vysokém množství v půdě, ve vodě i v mateřském mléce. Mezitím jsme ale přijali nové, ještě jedovatější pesticidy, např. dinoseb, lindan, captan nebo alachlor, chemikálie, které se v kontrolních testech prokázaly být nezvratně karcinogenní. My je ale stále používáme.

Chemické znečištění nejenže velkou měrou poškozuje lidské tělo, ale zároveň zvláštním způsobem umocňuje problém nadváhy. Kdykoli je naše tělo vystaveno působení jedu v jakékoliv formě (ať už jsou to těžké kovy jako olovo a kadmium ve vzduchu a vodě, nebo pesticidy, herbicidy a jiné látky v potravě), klade to velké požadavky na jeho schopnost detoxikace. Tělo pak potřebuje velké množství enzymů jako peroxidáza a kataláza glutathioninu, antioxidační živiny jako selen a vitamíny A, C a E. Zásoby těchto důležitých enzymů a živin jsou ale potřebné také pro mnoho dalších metabolických funkcí včetně ochrany imunitního systému. Takže pokud je působení jedů dlouhodobé a silné, tělo se v sebeobraně snaží odklidit z cesty toxické zbytky a uskladnit je na bezpečném místě. Takovým bezpečným místem jsou právě nejméně metabolicky aktivní tkáně - naše tukové buňky.
Jestliže jste tedy zdědili sklony k nadváze, chemické znečištění vašeho těla jen podpoří další přibírání.

Z knihy Leslie Kentonové "Štíhlá revoluce". Vydalo nakladatelství  Votobia.