Angrešt, kartáč na vnitřnosti

Navíc – kudy angrešt putuje, tam hojí – naše sliznice si potrpí na přísun provitaminu A, kterého má angrešt fůru. Vitaminy B6 a B7 (biotin čili vitamin H) se zase budou zamlouvat vlasům. Čistící účinky se neprojevují jen ve střevech, ale třeba i v mozku – angrešt zbavuje tělo těžkých kovů. Přičítá se to obsahu křemíku; ten přispívá k udržování pevných cév i jednotlivých buněk.

Angrešt svým pektinem pomáhá i v kuchyni při zavařování ostatního ovoce. On to je, kdo způsobuje, že nám džemy pěkně rosolovatí. Pro tento účel by měly být plody méně zralé, jinak si ale dopřejte vyzrálé „tak akorát“. Angrešt nastaví ovocné omáčky typu žahour, když nemáme dostatek borůvek či malin.

Když už jsme se zastavili u prvního tuzemského ovoce v abecedě, řekněme si něco o ovoci vůbec. Objevují se hlasy pro i proti. Nemá cenu je vyjmenovávat, myslím, že úplně stačí selský rozum, který fungoval i německému lékaři MUDr. Reinhardu Steintelovi už v roce 1952:

„I ten ‚nejinteligentnější‘ kulturní člověk se musí nejdříve zeptat nějakého profesora, zda, kdy a kde může jíst ovoce, zda vařené nebo syrové – ubohé kulturní lidstvo! Ale potom se už nikdo tak úzkostlivě neptá, jestli, kdy a kde si může nechat vstříknout a jaký lékařský jed… Všechny druhy ovoce by měly být konzumovány zdravými i nemocnými. Především těmi, kdo trpí nemocemi žaludku, žlučníku, jater, ledvin…“

Z knihy Hanky Synkové Všechno je dobré. Vydalo nakladatelství Triton.