Bez krokoměru ani krok

Boží přikázání tu však nejsou od toho, aby nám znepříjemňovala život, nýbrž proto, aby mu z něj pomohla vytěžit co nejvíce. Proto nebuďte jako já. Nečekejte, až vám někdo ukáže, že poslouchat Boha se vyplatí, a poslechněte jej ihned sami od sebe.

Přestože jsem z Bible a jiných informačních zdrojů věděl, že si Bůh přeje, abych jej ve všech oblastech života věrně následoval, nikdy jsem na to neměl dostatek času. Potom jsem si ale v časopise pro muže nad padesát let přečetl článek, který zcela změnil můj postoj.

John Stark psal o tom, že je ve svých dvaapadesáti letech v mnohem lepší kondici než jeho spolupracovníci, přestože jsou to většinou dvacátníci nebo třicátníci, kteří běhají, navštěvují posilovny a o víkendech jezdí lyžovat nebo sjíždět řeky. Dosáhl toho díky dvěma výzkumům: japonského, podle něhož udělá většina lidí denně 3 000 až 5 000 kroků, a amerického, podle kterého je třeba k udržení pevného zdraví udělat denně nejméně 10 000 kroků, což znamená ujít přibližně osm kilometrů.

Stark si koupil krokoměr a začal chodit. Brzy zjistil, že v průměru udělá 20 000 kroků za den, zatímco „víkendoví sportovci" od něj z práce neudělají ani 10 000 kroků. Co je Starkovým tajemstvím? Chůze se stala součástí jeho života. Bydlí v Bostonu ve čtvrtém patře bez výtahu a bzučáku, takže musí jít každé návštěvě otevřít (38 kroků jedna cesta). Nemá auto a na zastávku metra to má 607 kroků, do prodejny potravin 3 000 kroků a do banky 8 000 kroků. Když jde venčit psy, což dělá dvakrát denně, udělá zhruba 2 200 kroků a občas se jde projít i sám.

Jeho článek mě motivoval ke změně životního stylu. Koupil jsem si krokoměr (jsem velmi soutěživý a rád sleduji, jak se každý den celkový počet kroků zvyšuje). Do práce sice jezdím autem, ale chodím pěšky na oběd (5 000 kroků). Když potřebuji zajít do knihovny, na úřad nebo na poštu, neposílám sekretářku, ale jdu sám. Také jsem přestal využívat školní poštu a všechno doručuji kolegům osobně. A výsledek?

Bůh ví, co dělá, a zachovávání jeho přikázání není bolestivé. Zhubl jsem pět kilogramů, připadám si o dvacet let mladší a mám víc energie, než když jsem studoval na vysoké škole (nechtějte vědět, kdy to bylo). Moje mysl se při chůzi plní samými povznášejícími myšlenkami. Nevzpomínám si, že bych se někdy dříve cítil tak šťastný. Boží cesty jsou ty nejlepší. Dělám vše pro to, abych chodil jen po nich.

Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši. Zjevení 14,12

Z knihy Jona Pauliena „Evangelium z ostrova Patmos". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.