Boží vůle a vaše vůle

Ten příběh znáte. Děti Izraele přišli na hranice zaslíbené země. Balákovi, královi Moábců, to okamžitě začalo dělat starosti. Izraelité, kteří se utábořili na planinách Moábu za řekou Jordán, představovali velkou sílu a Balák si nebyl jist, zda se jeho armáda vyrovná jejich armádě. Proto se rozhodl vyjednávat.

Poslal posly k Bileámovi s následujícími slovy: „Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země; usazuje se naproti mně. Pojď nyní prosím a proklej mi tento lid, neboť je zdatnější nežli já. Snad ho pak porazím a vyženu ze země. Vím, že komu ty požehnáš, je požehnán, a koho ty prokleješ, je proklet." (4. Kniha Mojžíšova 22,5.6)

Zdálo by se na první pohled, že Bileám by měl na první pohled rozpoznat, že se nejedná o Boží plán! Odměna, kterou král za jeho služby nabídl, na něj však tak zapůsobila, že řekl poslům: „Tuto noc přenocujte zde; dám vám odpověď, až ke mně promluví Hospodin." Verš 8. A tak tam poslové té noci zůstali.

Bileám požádal o vedení a Boží odpověď zazněla jasně a nahlas: „Bůh však Bileámovi poručil: Nepůjdeš s nimi a neprokleješ ten lid, neboť je požehnaný!" Verš 12.

Bileám neochotně odeslal posly příštího jitra zpět a oni se vrátili k Balákovi s touto odpovědí. Balák se však nenechal tak snadno odradit. Vyslal druhou skupinu poslů, kteří slibovali ještě větší odměnu než v prvním případě - za předpokladu, že Bileám se jednoduše snaží vyšroubovat cenu nahoru. Král Bileámovi slíbil pocty a povýšení, pokud bude spolupracovat.

Bileám odpověděl náležitě, neboť v 18. verši říká: „I kdyby mi Balák dal dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a učinit cokoli, ať malého nebo velkého." Jeho srdce však říkalo něco jiného. Podle své vlastní vůle toužil doprovodit posly, proklít Izrael podle králových požadavků a získat nabízenou odměnu. Možná se domníval, že slova stejně nic neznamenají, že Boží lid nemůže být jeho zaklínadly poškozen - a jemu osobně by mohlo být pomoženo. Je jisté, že o tom ve své mysli uvažoval, protože ještě jednou předstoupil před Hospodina, aby se zeptal na Jeho vůli.

Bůh měl s tímto bloudícím prorokem velkou trpělivost a sestoupil a odpověděl mu ještě jednou. Řekl: „Kdyby ti muži tě přišli pozvat, jdi s nimi." Verš 20.

Bileám nežádal, pokud je nám známo, o znamení, Hospodin mu je však přesto poskytnul. „Jestli pro tebe přijdou, jsi s nimi. Když nepřijdou, zůstaň doma." Poslové však pro Bileáma nepřišli. Nechtěli ztrácet čas, protože očekávali, že odpověď by byla stejná jako předtím, a nepředpokládali, že by otálením mohli něco získat. Brzy zrána vyrazili svou cestou a když je Bileám začal shánět, už se vraceli do paláce.
V této chvíli se nechal Bileám již zcela řídit svojí vlastní vůlí. Ignoroval přímý Boží příkaz, nasedl na svého osla a vyrazil za posly. Dříve než se mu podařilo je dostihnout, byl zastaven andělem - kterého on sám zpočátku nemohl vidět, ale jeho osel ano. Bileámovi se nehonily hlavou žádné pochybnosti. Věděl, co chce. Dokonce ani mluvící osel či anděl s vytaseným mečem jej nedokázali přimět ke změně postoje.

Nezastavil se, protože by se chtěl zastavit. Zastavil se, protože k tomu byl přinucen. Řekl andělovi: „Avšak jestliže se ti to nelíbí, vrátím se zpátky." Zdálo by se, že se Bileámovi už dostalo jednoho či dvou náznaků o tom, zda se Bohu nelíbí, jak si počíná, že? Bileám byl však rozhodnut pokračovat, pokud se najde nějaká cesta, která by to umožnila. A Bůh ve své nekonečném ohledu na lidskou možnost volby dovolil Bileámovi, aby bylo po jeho, ale řekl mu, že bude moci mluvit pouze slova, která mu On sám vloží do úst.

Není to těžké připojit se k Bileámovi, že? Je snadné rozumět Boží vůli, když je ve shodě s našimi vlastními sklony. Když však vidíme, že by nás Hospodinova vůle vedla někam jinam, než bychom si sami vybrali, jak je pro nás těžké slyšet Jeho hlas! Můžeme se dlouho a naléhavě modlit a žádat Boha, aby nám ukázal, co bychom měli udělat. Bůh však zná naše srdce. Ví, zda jsme ve svém hledání Jeho vůle upřímní anebo zda jen usilujeme o to, aby se naší volbě dostalo Jeho schválení. Někdy s námi může jednat stejným způsobem jako s Bileámem. Dovolí nám jít po cestě, kterou jsme si vybrali tak dlouho, dokud si neuvědomíme, že jsme se v oné záležitosti nevzdali vlastní vůle. Pouze tehdy, kdy rezignujeme na prosazení vlastní vůle, se totiž nacházíme v pozici, kdy můžeme začít hledat vůli Hospodina.

Bileám a Balák se pokusili třikrát proklít Izrael. Bileám však dokázal proslovit jenom požehnání. Balák nakonec ztratil trpělivost a osopil se na Bileáma: „Povolal jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a ty jim jen žehnáš, dokonce již potřetí." (4. Kniha Mojžíšova 24,10) Bileám zamířil k domovu, přes rameno však přitom ještě vykřikoval požehnání pro Izrael. V jeho srdci se přitom nacházel hněv. Byl přece ošizen o bohatství a pocty, které mu měly patřit, kdyby byl schopen vyslovit prokletí namísto požehnání.

Poté, co dorazil domů, přišel s novým plánem, jak proklít Izrael. Tentokrát se dokonce s Hospodinem již vůbec neradil - dobře věděl, že se proti němu bouří - a vrátil se do paláce s chytrou myšlenkou. Na rozdíl od Baláka totiž znal, v čem spočívá síla Izraele. A také věděl, že když bude Boží lid oddělen od zdroje své síly, prokletí bude automatické.

Balák byl Bileámovým plánem nadšen a okamžitě jej začal uskutečňovat. Bileámovi se dostalo kýžených poct a bohatství, dlouho si je nicméně neužil, protože byl zabit v bitvě, která následovala.

Bileám je klasickým příkladem pravdivosti prvního z osmi kroků při hledání Boží vůle ve svém životě - vzdát se své vlastní vůle v dané záležitosti. Pokud se necháváte řídit svojí vlastní vůlí, pak nemá žádný smysl, abyste poznali Boží vůli, protože se jí stejně nebudete schopni podřídit. Pokud jste v moci sebe sama, pak dokonce ani Boží hlas uprostřed noci či mluvící osel nebo anděl, který stojí v cestě vám, vašemu vlastnímu soudu, rozumu a svědomí, nepostačí k tomu, aby vás od nabraného kurzu odvrátili. Dříve než budete schopni přijmout a ocenit Boží vůli, musí být vaše vlastní vůle zcela pod Boží kontrolou.

Co to znamená nemít žádnou vlastní vůli? Předpokládejme, že se rozhodujete, koho si vezmete, kam se přestěhujete nebo jakou práci si zvolíte. Nemáte-li žádnou vlastní vůli v dané záležitosti, znamená to, že neexistuje něco, čemu byste dali přednost? Nemáte-li žádnou vlastní vůli, činí to z vás jakousi amorfní hmotu, která nemá žádné touhy či myšlenky?

Nemít vlastní vůli neznamená nedávat některému řešení přednost. Ježíš v zahradě Getsemane jistě vyjádřil, čemu by dal přednost, když se modlil: „Ne má, nýbrž tvá vůle se staň." (Lukáš 22,42) Dal by přednost tomu, kdyby se mohl vyhnout utrpení v zahradě, ponížení veřejného soudního stání, bičování a hrůze kříže. Dal by přednost tomu, kdyby nebyl oddělen od svého Otce. Jistě by něčemu dal přednost. Silnější však bylo Jeho odevzdání úkolů přinést spasení světu, spolupracovat s Otcem v díle vykoupení. A proto mohl - navzdory tomu, čemu by osobně dal přednost - říct: „Sestoupil jsem z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal." (Jan 6,38)

Jedna věc je tedy dávat něčemu přednost; zcela jinou záležitostí je však být tak zcela odevzdán Boží vůli pro sebe, ať už je jakákoliv, že jakmile se projeví, jste ochoten se podřídit. Nemít žádnou vlastní vůli znamená dát si za největší prioritu přijetí Boží vůle. Jakmile se tato vůle projeví, přijmete ji a radujete se z ní - a to, čemu byste sami dali přednost, ustupuje do pozadí.

Asi největším handicapem při hledání Boží vůle ve svém životě bývá skutečnost, že naše vlastní vůle se nám do toho neustále míchá. Pokud se řídíme sami, pokaždé spolu s Bileámem řekneme Bohu: „Už jsem se rozhodl, tak mne nepleť." A z tohoto důvodu nemáme žádnou naději, že bychom se vzdali své vůle, pokud nepřicházíme každý den ke Kristu a zcela se Mu neodevzdáme a nepodřídíme - prostřednictvím stálého pěstování svého vztahu s Ním. Pokud se Mu denně podřizujeme a pokud denně přijímáme, že v našem životě je pánem On, pak ve chvíli, kdy přijde čas se rozhodovat, se budeme nalézat v pozici, kdy nebudeme mít v dané záležitosti vlastní vůli a dokážeme pro sebe přijmout Boží vůli.

Kristus si ve svém pozemském životě nedělal sám pro sebe žádné plány. Každý den přijímal Otcův plán a tímto způsobem byl jeho život v soustavné harmonii s Otcovou vůlí. To samé vedení, kterého se dostalo Jemu, je dostupné i nám.

Znamená to, že nic neplánujeme, že prostě sedíme v houpacím křesle a čekáme, až nás Bůh rozhoupe? Anebo to znamená, že neděláme žádné plány bez Boha - žádné plány pro sebe samotné, ve kterých bychom Jej nebrali v úvahu? Můžeme plánovat, a to nejlépe, jak dokážeme, máme však být vždy připraveni těchto plánů se vzdát, anebo je naopak vykonat, podle toho, jak ukáže Boží prozřetelnost.

Chcete se vzdát své vlastní vůle? Toho je možné dosáhnout pouze jedním jediným způsobem. Pokud budete udržovat každodenní vztah s Bohem, a bude to vaše největší každodenní priorita, Bůh vás dovede do takového stavu, kdy přestanete prosazovat svoji vlastní vůli. A pokaždé, když rozpoznáte Jeho nasměrování, ale přitom ze vztahu s Ním slevíte, abyste si mohli jít svojí vlastní cestou, pak se ocitáte v nebezpečí.

Naše rodina žila po několik let v severní Kalifornii, na místě, které více než cokoliv jiného připomínalo letovisko pro turisty. Bylo to vysoko v horách, tiché, klidné a nádherné místo. A pak jsem dostal pozvání, abych se přestěhoval za prací do Nebrasky.

Neměli jsme vůbec chuť stěhovat se do Nebrasky. S Nebraskou jsme nechtěli mít nic společného. Z Nebrasky jsme si dělali jen legraci.

Chvíli to trvalo, než jsme byli aspoň ochotni začít se modlit za to, jestli se máme do Nebrasky stěhovat či nikoliv. V našem vztahu s Kristem však nadešel čas, kdy bylo nutné se rozhodnout, zda hledat ohledně Nebrasky Boží vůli anebo se tohoto vztahu vzdát. A tak jsme se za rozhodnutí, zda jít do Nebrasky či nikoliv, modlili.

A i navzdory dlouhé době, kterou to trvalo, než nás Bůh přivedl do bodu, kdy jsme v dané záležitosti neměli vlastní vůli, jakmile jsme jednou byli ochotni vzdát se svých představ, Boží vůle se stala zcela zřejmou v překvapivě krátké době.

Když jsme se přestěhovali do Nebrasky, zjistili jsme, že zprávy o našem předchozím postoji dorazily ještě před námi! Moje pracovní kancelář byla vyzdobena bannery oslavujícími Nebrasku a řadou dalších privátních žertíků. Jak jsme se styděli! Ale současně jsme byli vděční za to, že lidé žijící v Nebrasce disponují takovým smyslem pro humor.

Nakonec jsme nejen byli rádi, že se nacházíme v Nebrasce, ale velmi jsme se těšili na možnosti, které nás zde očekávají a stěží jsme se mohli dočkat uskutečňování Božích plánů pro nás a skrze nás. Tím spíše, že Bůh nám dal tak jednoznačně najevo, že se tam máme přesunout.

Má Bůh pro každého z vás zvláštní plán, který pro Něj máte uskutečnit? Ano, má, právě tak jistě jako má pro vás připraveno zvláštní místo v nebi. A nezávisle na tom, čemu byste osobně dali přednost, pokud přijmete Jeho vůli ve svém životě, ve svém domově i ve své službě Jemu, naleznete to největší štěstí. A prvním bodem, který je nezbytné na cestě k nalézání Jeho vůle ve svém životě uskutečnit, je dovolit Mu, aby vás přivedl do takového postavení, kdy se v dané záležitosti zcela vzdáte své vlastní vůle.

Z knihy Morrise Vendena „Jak poznat Boží vůli ve svém životě".Vydala Společnost Prameny zdraví, distribuuje Kosmas.