Buňka musí být zdravá
Choroby, kterými trpíme, se do nás pomalu pomaloučku vkrádají. Když zjistí, že nikomu nepřekážejí, pěkně se "zabydlí" a potom už bez dlouhého otálení "okupují" náš organismus.
pro člověka nevýhodný "pronájem" organismu nazýváme v jeho počátcích vertikálním obdobím nemoci. Tehdy jsme stále ještě schopni vstát, chodit, nosit svého "hosta" - nemoc. Necítíme se však dobře. Nejčastějšími příznaky takového údobí je únava, deprese, bolesti svalů, nespavost, zažívací potíže, nedostatek motivace, ztráta koncentrace, bolesti hlavy a celá řada dalších příznaků.
Jestliže přetrvává příčina onemocnění, je pouze otázkou času, kdy nastane tzv. horizontální období nemoci. To už přestaneme pracovat i chodit a musíme si lehnout.
S určitostí lze říci: "O našem zdraví rozhoduje zdraví našich buněk! Zdraví každé buňky!" Dobrý den, buňko!
Co musí buňka dokázat
Je nám asi jasné, že bez zdravé buňky se nikam nedostaneme. Buňky jsou bezpodmínečně zodpovědné za všechny funkce živé hmoty. "Povinnosti" buňky jsou proto velice přesné a specifické. Každá buňka v tom obrovském orchestru hráčů musí dokonale zvládat svůj part. Dokáže to, ovšem jen pokud je zdravá!
Buňka je zdravá tehdy, když je schopna vykonávat celou škálu svých funkcí. K tomu, aby vrcholový sportovec podal maximální výkon, potřebuje optimální podmínky. Také pro naši práci potřebujeme určité podmínky. Buňka je na tom stejně - dokáže podávat výkon a udržet svoji integritu a všechny své funkce na vysoké úrovni jen ve velmi úzkém rozmezí podmínek - v homeostáze. Každá buňka pracuje v neustálé dynamické rovnováze měnících se podmínek. Jestliže je změna příliš velká, buňka ji nedokáže kompenzovat a umírá!
Příklad: Při vnější teplotě 21oC vydržíte skládat cihly tempem 5 koleček za hodinu až osm hodin. Když vám "přitopíme" na 45oC, složíte už jenom 3 kolečka za hodinu a po třech hodinách ohlásíte "padla". A skládat cihly v sauně, to snad nikoho ani nenapadne. Pokud by se k tomu přece jen někdo odhodlal, musí počítat s vysokým rizikem srdečního selhání. Homeostáza nemůže být udržena za extrémně nepříznivých podmínek.
Buňka nediskutuje
Buňka nediskutuje o podmínkách - buď jsou dány, a všechno je O. K., anebo nejsou, a potom dostáváme K. O. Než se podíváme na ty nejdůležitější, řekněme si ještě, co je to životní prostředí buňky. Známe dvě složky takového prostředí - vnitřní a vnější. Biologické vědy dále intenzivně studují obě složky a myslím, že v tomto případě jde o poznávání prakticky nikdy nekončící. Zázrak stvoření a života poskytuje neomezenou inspiraci k dalšímu hledání a objevům. Mým cílem je poskytnout základní přehled a nemám nic proti tomu, když vás přitom napadne ještě něco dalšího.
Teplota
Buňka pracuje normálně jenom ve velice úzkém teplotním rozpětí. Pro většinu lidí je optimální teplota okolo 36,6oC (do 37oC). Tělesná teplota může klesnout na 30-32oC, aniž by narušila buněčnou činnost. Náš organismus vydrží dokonce na krátkou dobu i snížení tělesné teploty na hodnotu okolo 25oC. Takto podchlazený člověk nemusí ještě zemřít, ale buňky v jeho těle jsou poškozeny a je nutné lékařské ošetření. Přechodné omezení krevního oběhu může vyvolat odumření (gangrénu) určité tkáně, což si vyžádá amputaci poškozené části těla.
Na druhé straně buňky nedokážou pracovat dále, jestliže se teplota zvýší nad 40-41oC. Při této teplotě se poškozují a odumírají buňky v celém těle, zejména však v nervové tkáni, kde se již nemohou obnovovat. Při vysokých teplotách jsou výrazně zasažena i játra a ledviny. Poškození může být tak velké, že způsobí smrt organismu. (Proto je důležité udržet v průběhu nemoci, pokud je to možné, tělesnou teplotu pod 40oC!) Vidíte tedy, že nepřiměřené změny teploty v obou směrech způsobují problémy buňkám i celému tělu.
pH buňky
Jedná se o hodnotu, vyjadřující koncentraci vodíkových iontů v prostředí. Vodíkové ionty určují kyselost chemického prostředí: pH 7 je neutrální; čím je pH vyšší, tím je prostředí zásaditější; čím je pH nižší, tím je prostředí kyselejší. Buňky pracují perfektně pouze v úzkém rozmezí mírně zásaditého vnějšího prostředí - při pH 7,36-7,44. Příliš kyselé anebo zásadité prostředí organismu způsobí, že enzymy ztrácejí své schopnosti a buňka své funkce.
Odpočinek
Dobře jste se najedli a jdete spát. Je teprve půl deváté. Těšíte se, jak dobře se vyspíte, protože ráno můžete spát až do půl sedmé. Ovšem ráno vstáváte unavení a první věc, kterou potřebujete okamžitě, abyste se probrali, je šálek kávy. Vaše večeře byla pěkně bohatá a "chlapíci z trávicí čety" měli co dělat, aby stihli všechno ve vašem těle do snídaně uklidit. Však se taky lopotili nepřetržitě celou noc. Pracovali pod přímým dohledem nejvyššího velení - mozku. Vy jste spali, ale určitá část mozku musela dávat pozor na trávení. Špagety s uzeninou daly vašemu trávicímu systému pořádně zabrat. Ledviny dostaly svůj příděl soli. Nutno poznamenat, že žádný orgán ani žádná buňka si nemůže vyvěsit ceduli: "Přijdu hned!" anebo "Z technických důvodů zavřeno!" Kdepak! Jsou v neustálém zápřahu. Naštěstí jsou uzpůsobeny tak, aby v určitém období došlo k utlumení aktivit, a aby biologické procesy běžely v "šetřicím režimu". Jestliže se rytmu odpočinku buněk a orgánů přizpůsobíme tak, aby využívaly určený čas ke skutečné regeneraci sil, budou nám sloužit dlouho a ochotně. Jestliže je budeme neustále zatěžovat, musíme počítat s vyčerpáním a ztrátami.
Pravidelný cyklus práce a odpočinku je důležitý pro každou buňku, tedy i pro nás coby harmonický celek. Takto jsme byli stvořeni. Za Velké francouzské revoluce zavrhli sedmidenní týden s jedním dnem odpočinku a začali se řídit cyklem dekád (desetidenní cyklus) se třemi dny volna. Moc dlouho s tímto rytmem ve Francii nevydrželi. Řada lidí se dočkala psychického zhroucení a nezbývalo nic jiného, než se vrátit ke starému dobrému týdnu. Ne, nejsme schopni bez odpočinku neustále tvrdě pracovat. Tak proč k tomu potom nutit naše buňky? Nechme je v noci odpočívat a dopřejme také jim jeden volný den v týdnu.
Pohoda mysli
"Mohu tě ujistit, že kdybych se teď bez potravinových zásob a patřičného vybavení ocitl za polárním kruhem, do 5 minut máme postaveny branky, seženeme nějaký míč a do desíti minut hrajeme fotbal," říká jeden můj kamarád - úspěšný gynekolog. Neříká to proto, že by byl náruživým fotbalistou. Vyjadřuje tím jen svou značnou schopnost adaptace. V tak extrémních podmínkách by na rozdíl od něho devadesát procent lidí bojovalo možná i zákeřným způsobem a na úkor jiných o přežití. Je jen málo těch, kteří by jako můj kamarád hráli fotbal. Přitom pozitivní přístup k životním situacím je nezbytně nutný pro zdravý vývoj buněk. Mezi duševním, duchovním a tělesným rozměrem člověka existují velice úzký vztah. Dr. Selye, který studoval souvislosti mezi výskytem nemocí a neschopností lidí správně reagovat ve stresových situacích, ve své knize "Život a stres" píše: "Vysoký krevní tlak, choroby srdce a cév, choroby ledvin, eklampsie, revmatické a revmatoidní záněty kloubů, zánětlivá onemocnění kůže a očí, infekce, alergie a stavy přecitlivělosti, nervové a duševní choroby, pohlavní úchylky, poruchy zažívání a látkové výměny, rakovina a choroby z nedostatečné odolnosti vůbec jsou ve velké míře vyvolány nesprávnou adaptací."
Chci vás však ujistit, že je možné se pozitivnímu přístupu i k těm nejnepříjemnějším událostem v životě naučit. Jen tak si lze totiž udržet homeostázu a tím zdraví.
Dr. John Graz k tomu dává tento návod: "Právě sis koupil nové auto. Je krásné a celé se leskne. Když večer odcházíš z práce, zjistíš, že ti nějaký 'dobrák' obešel nové auto s desetikorunou, takže karoserie má kolem dokola pořádný škrábanec. Máš dvě možnosti: Buď svraštíš čelo, kopneš do pneumatiky, cestou domů budeš nadávat na všechny vandaly a ještě druhý den budeš rozzuřeně vytáčet číslo autoservisu a se studeným potem na čele si představovat sumu, kterou musíš za nový lak zaplatit. Anebo si řekneš: 'Je to první škrábanec na mém autě. Ještě že je na autě, a ne na mně. Měl bych to oslavit.' A pozveš na malé posezení své přátele. Bude jim s tebou určitě moc dobře. Když se pak dovědí, co se ti přihodilo, přispějí ti možná i na opravu."
Výzkumy z Kalifornie prokázaly, že lidé, kteří hodnotí svůj život jako nešťastný, daleko častěji podléhají nemocem, než ti, kteří hodnotí svůj život jako šťastný.
Kdysi jsme si mysleli, že deprese způsobuje obezitu. Dnes víme, že obezita může vyvolávat depresi. Jedna z nejuznávanějších teorií vzniku drogové závislosti hovoří o tom, že "dysforie" (opak euforie) je počátečním momentem narkomanie. Dysforie je vlastně neurčitý pocit těla i duše, který by se dal vyjádřit slovy: "Necítím se dobře. Cítím se špatně."
Už jsme si řekli, že dnešní medicína zná dlouhý seznam psychosomatických chorob. Nejmodernější výzkumy potvrzují teorii psychosomatické choroby, protože ukazují, že vztah mezi nervovým a imunitním systémem je velmi úzký. Oba systémy patří v organismu mezi nejrozšířenější, a tak je každá buňka pod jejich přímým či nepřímým vlivem. Buňka prostě potřebuje váš úsměv na tváři a radost v srdci.
Z knihy Igora Bukovského "Hledá se zdravý člověk". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.