Cesta růstu

Každou neděli se husy shromáždily na dvorku u koryta na krmení. Jeden z nich, houser "kazatel", se prodral na vrchní příčku plotu a vyučoval ostatní o slávě huso-bytí.

Kejhal o tom, jak je nádherné být husou, mnohem lepší než být slepicí nebo krůtou. Připomněl jim jejich úžasné dědictví a řekl jim o jejich skvělých možnostech do budoucna.

Občas nad nimi během kázání přelétlo hejno divokých husí seřazených do tvaru "V". Letěly tisíce mil ze Švédska přes Baltické moře až do slunné Francie. Byla to úžasná podívaná stovky metrů nad nimi. Husy se na letící hejno s nadšením dívaly a říkaly si:

„To je to, kým opravdu jsme! Jsme určeny k něčemu většímu než strávit náš život tady na tomto páchnoucím dvorku. Byly jsme předurčeny k tomu, abychom létaly.“

Po chvíli se však divoké husy ztratily z dohledu a také jejich kejhání odeznělo. Husy se rozhlédly kolem sebe, na své pohodlné prostředí, povzdechly si a vrátily se do bláta na svém dvorku.

Obvykle od všeho kolem očekáváme růst: věříme, že naše děti porostou; doufáme, že semínka na naší zahrádce vzklíčí; předpokládáme, že naši mladí v průběhu studií na univerzitě nabudou rozumu.

Nejinak tomu je i v životě křesťana. V Bibli je duchovní růst předpokládaným a nevyhnutelným procesem. Pavel o tom hovoří v souvislosti s dary, které Ježíš rozdává, aby pomáhaly církvi. Tyto dary uschopňují věřící k tomu, aby budovali církev (Kristovo tělo) a rostli ve zralosti, a tak se vyhnuli oklamání a dětinskému chování. „Máme mluvit pravdu s láskou a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou.“

Duchovní růst nás chrání od falešných učení, vede ke zralosti a napomáhá nám být podobnými Kristu.

Abychom pochopili celý proces duchovního růstu, musíme nejprve porozumět třem výrazům – víra (resp. věřící), následovník a učedník.

Evangelium Marka stručně shrnuje poselství, které Ježíš učil. „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“ Když se jeden žalářník ptal: „Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?“, Pavel mu odpověděl: „Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i tvůj dům.“ Křesťanský růst začíná tím, že uvěřím v Ježíše a stávám se věřícím. Následně činím pokání, tedy lituji (odvracím se od) způsobu, jakým jsem žil.

V této chvíli přicházejí na řadu další dvě slova. Ježíš často povolával lidi, aby ho následovali. Jestliže někdo opravdu uvěří, stává se Kristovým následovníkem. Podobné biblické slovo je učedník. Učedník znamená „student“ nebo „učeň“ a v Novém zákoně se vyskytuje 269krát. Abychom tomuto výrazu porozuměli, musíme mít určitý vhled do postoje ke vzdělání v kultuře Ježíšovy doby.

Učedník byl učeň, kterému byl přidělen učitel. Každý učeň se zcela podřídil svému učiteli a v mnoha případech se svým učitelem nebo rabim i bydlel. Učedník nebyl studentem, co přijde něco se naučit a zase odejde. Vztah učitele a učedníka byl osobního charakteru a byl výlučný. Bible obrazně vyjadřuje, že každý věřící se má stát následovníkem a učedníkem Ježíše Krista. V takovém vztahu dochází k růstu automaticky.

Učednictví

Pojďme se podívat na učednictví tak, jak je představuje Bible. Poté co člověk přijme její poselství a stane se věřícím, se z něj postupně stává následovník. Učedník. Stále roste, až se nakonec sám stává tím, kdo přivádí nové učedníky a vede jiné. Ježíšův poslední pokyn jeho učedníkům zněl: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“

Ježíš doslova nařídil svým učedníkům, aby šli a přiváděli další učedníky. V jeho blízkosti prožili více než tři roky a teď mají pomáhat druhým stát se věřícími. To je duchovní růst a vývoj. Není to slepé následování nějakého zákonického pravidla. Není to vykonání nějakého obtížného úkolu. Duchovní růst je prohlubující se vztah s laskavým Rádcem. Je to proces naplněný nejrůznějšími výzvami, protože růst vždy přináší změny. Je to ovšem také cesta plná radosti z přítomnosti lásky a uspokojení z toho, že život má smysl.

Bude každý učedník dokonalý? Samozřejmě že ne! Bible je plná příběhů o selhání učedníků. Student nepotřebuje udělat každý test na 100 %. Cílem učednictví není dokonalost, ale vytrvalost. Učitele nejvíce zajímá to, aby jeho učeň zůstal nablízku, protože v takovém úzkém vztahu je růst nevyhnutelný.

Zásady pro růst v Kristu

Jaká obecná pravidla řídí křesťanský růst?

Musíme být přesvědčeni o hodnotě křesťanské zkušenosti a života. Musíme si být vědomi toho, co pro nás osobně znamená být křesťanem, jakou hodnotu přikládáme křesťanskému životu.

Pro lidi žijící v západní kultuře bývá velice obtížné přenést se přes kulturní postoj, který vnímá učení, intelektuální víru a filozofii jako základ víry. Biblická víra je však holistická a tím hlavním je v ní duchovní zkušenost.

Intelektuální víra je sice důležitá, ale bez osobní zkušenosti a života oddaného Bohu ztrácí svoji podstatu. Ježíš řekl, že největší přikázání zákona je: „Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ Tato láska zasahuje celou naši osobnost srdce, duši i mysl.

Současná parafráze Eugena Petersona říká, že musíme milovat s „vášní, modlitbou a rozumem“. Bez zkušenosti a růstu není život křesťana ani autentický, ani úplný.

Musíme být upřímní sami k sobě a k Bohu.

Čím jsem starší, tím více si u sebe i u druhých všímám tendence žít v iluzi o sobě samém. Často je to neúmyslné, přirozeně k tomu však dojde. V našich životech si potřebujeme vědomě nastavit bariéry proti klamání sebe sama.

Můžeme to udělat několika způsoby. Vyhledejte lidi, kteří by vám pomáhali zůstat upřímnými. Mohou jimi být členové rodiny, duchovní poradci, učitelé nebo kazatelé. Kvůli přátelství a zodpovědnosti se zapojte do nějaké malé skupinky. Lidé, kteří vás znají a záleží jim na vás, vám pomohou uchovat si čestnost.

Oddělte si čas pro uvažování nad svým životem a dělejte to pravidelně. Když se denně na chvíli ztišíte, můžete získat upřímné vyhodnocení sebe sama. Mějte důvěru v Boží lásku a přijetí. Buďte k Bohu otevření, přistupujte k němu s vědomím, že vám ochotně odpouští a miluje vás navzdory vašim chybám a problémům.

Potřebujeme rozpoznat klíčovou roli Ducha svatého.

Po Ježíšově vzkříšení měli jeho první následovníci (učedníci) čekat a modlit se o Ducha svatého. Později apoštolové očekávali od raných věřících, že s přijímáním Ducha svatého budou mít stejnou zkušenost. Duch svatý je hnací silou duchovního života a růstu.

Kdy mají modlitba a uctívání ve vztahu mezi člověkem a Bohem význam? Tehdy, když je s námi Duch svatý. Jestliže chceme duchovně růst, musíme pozvat Ducha svatého, aby s námi žil každý den. Tiše a se vší vážností pozvi Božího Ducha, ať přijde. Buď vytrvalý, protože na tom závisí tvůj duchovní růst.

Stát se věřícím je veliký krok, samo o sobě to však z člověka neudělá vyspělého křesťanského učedníka. Přijmout víru v Krista znamená nový počátek procesu růstu, který je sice náročný, ale zároveň velmi obohacující.

Tato cesta růstu je pro tebe příležitostí, jak dozrávat a růst, jak najít pro sebe radost a jak se stát zdrojem pomoci a úlevy pro ostatní obyvatele tohoto světa.

Jon Dybdahl, z knihy Prožívání radosti. Vydal Advent-Orion.