Lidé v nouzi a plýtvání potravinami

„Pochopil jsem díky bezdomovcům, že člověk nepřestává nikdy věřit. Dokud dýchá, doufá,“ ohlíží se Pavel Kosorin za prací s lidmi bez domova. V roce 2014 spoluzaložil Potravinovou banku pro Brno a Jihomoravský kraj. „Měl jsem strach z toho, co budou jíst matky s dětmi, až budou mít prázdnou spíž,“ vysvětluje. Služeb potravinových bank v Česku využívá 160 tisíc lidí, což je o šedesát procent víc než před dvěma lety. Hovoříme spolu nejen o tom, ale i o plýtvání a politice.

V České televizi jste řekl, že díky křesťanství se vám změnily priority. Jak?

Původně jsem chtěl dělat divadlo, ale v době sametové revoluce jsem objevil svět spirituality a uvěřil v Krista. Pro mě je křesťanství zejména možnost, jak si uspořádat svůj vnitřní svět. Jak žít uvnitř sám sebe spokojeně, šťastně a s minimem stresu. V Bibli je psáno „miluj bližního svého jako sebe samého“. To je ten základ — najít lásku sám k sobě. Až potom je možné pomáhat druhým.

Takže nejde pomáhat ostatním, pokud nemám rád sám sebe?

Nejde. Stejně jako není možné jezdit autem, když v něm nemám benzín. Nejprve musím objevit svoji hodnotu a naučit se přijímat takový, jaký jsem, což není jednoduché. Před obrácením jsem k sobě byl přehnaně kritický, nespokojený a neustále jsem čekal nějakou změnu zvnějšku. Zjistil jsem, že skutečné změny přicházejí pouze zevnitř. Až když jsem to díky křesťanství pochopil a začal vnímat svoji hodnotu, otevřel jsem se světu a začal pomáhat druhým lidem, třeba těm bez domova. A to mi dávalo dokonce větší smysl než divadlo.

To byl důvod, proč jste v roce 1992 začal pracovat v Armádě spásy, která po čtyřiceti letech komunismu obnovila svou činnost?

Přesně tak. Začínal jsem jako pečovatel. Tehdy jsme říkali care assistant, protože prvním ředitelem azylového domu byl Američan.

Toho brněnského?

Ano, skutečně. Z Havaje se přestěhovala americká rodina, aby tady po revoluci začala řídit azylový dům. I díky tomu americkému řediteli jsme si uvědomili, že jsme součástí světa. Že sociální problémy se řeší všude stejně, protože bezdomovci jsou všude. A u nás se jich po revoluci objevilo strašně moc. Změnil se společenský řád a někteří lidé to prostě nezvládli.

Jak se člověk dostane na ulici?

Je to souhra více okolností. Přijdete o práci, partnerství, základní sociální vztahy nebo máte podlomené zdraví. Zároveň nemáte peníze, nemá vám kdo pomoct a vy ztratíte motivaci. V důsledku toho se ztratíte sám v sobě, nemáte smysl života a rozpadne se váš vnitřní svět. Když nebydlíte doma ani uvnitř sebe, většinou ztratíte i fyzický domov. Potom se potácíte jako loď, která ztratila kotvu. Bezdomovci jsou zejména velmi osamocení lidé, kteří mají nemocnou duši.

Pokud tedy někdo chce pracovat s bezdomovci, musí najít jejich, jak říkáte, „vnitřní svět“?

Je to přesně tak. Celou dobu, co jsem pracoval v Armádě spásy, mi bylo sympatické její heslo „Soap, Soup, Salvation“ (mýdlo, polévka, spása — pozn. redakce). Chtěl jsem, aby práce s bezdomovci byla komplexní. Aby měli možnost se umýt, najíst, vyspat a mohli se vyznat sami v sobě. Ta duševní podpora je velmi důležitá. Každý člověk má svůj příběh a je nutné si ho vyslechnout, najít to podstatné a navázat na to. Zval jsem do Armády spásy úspěšné lidi, kteří něco dokázali, aby bezdomovcům sdělili svůj příběh. Některým to pomohlo najít znovu motivaci. Zjistil jsem, že pokud aplikujeme tento ucelený přístup, bezdomovectví se dá ukončit. Spočívá to v tom, objevit v lidech jejich potenciál a naučit je využívat ho. Tedy neopečovávat je, nenosit jim jídlo na stříbrném podnose, ale naučit je starat se o sebe.

Nejen pro bezdomovce, ale pro všechny lidi v nouzi jsou důležité potraviny. Ještě jako ředitel Armády spásy jste v roce 2014 spoluzaložil potravinovou banku. Co bylo tím impulzem?

Založení potravinové banky přirozeně navazovalo na moji snahu ukončovat bezdomovectví. Chtěl jsem, aby klienti chodili do obchodu a věděli, kolik stojí mléko, máslo a mouka. Zrušil jsem v Armádě spásy vývařovnu, aby se lidé naučili vařit. Když se dokázali postavit na vlastní nohy, hledal jsem jim obecní byty. Kvůli předběžné obavě, jak zasytí matky přesunuté do obecních bytů své děti, jsem založil sklad potravin. Jeden z prvních zakladatelů potravinových bank řekl, že chudí tady budou vždycky, není ale důvod, aby měli hlad.

Přibližte stručně, co potravinová banka dělá.

Přispívá k tomu, aby se tak extrémně neplýtvalo potravinami. Tyto potraviny, které by se jinak vyhodily, distribuujeme k potřebným lidem. Naší prací je vymýšlet efektivní a levnou cestu, aby se co největší množství potravin dostalo rychle k co nejvíce lidem.

Jak funguje vaše spolupráce se supermarkety a jaké potraviny od nich získáváte?

Obchodní řetězce mají ze zákona povinnost darovat neprodané zboží a potravinová banka ho musí odebírat v maximální možné míře. Z toho vyplývá, že naší morální povinností je růst. Od roku 2014 zvyšujeme množství odebraných potravin a Česká federace potravinových bank předpokládá, že v budoucnu budeme ročně odebírat až 1500 tun zboží.

Najdete u nás potraviny všeho druhu. Od mléka přes těstoviny, rýži, konzervy až po lososa. Ve skladu máme i Mozartovy koule, což je zajímavá komodita třeba na zpestření pro děti, ale nejdůležitější jsou potraviny, které mají výživovou hodnotu a prospívají dětem. Největší povinností je totiž postarat se o to, aby děti neměly hlad.

V loňském podzimním kole sbírky potravin, která byla nejúspěšnější od roku 2013, jste v Jihomoravském kraji vybrali přes 36 tun potravin. Jak moc jsou pro vás sbírky důležité?

Neobešli bychom se bez nich. Mají čtyři benefity: naplníme díky nim sklad a uspokojíme poptávku. Díky médiím se veřejnost dozví, že existujeme a co děláme. Vytvoříme si zásobu, protože ta je důležitá, kdyby se cokoli nečekaného přihodilo. A za čtvrté, lidé se naučí sdílet svůj nadbytek s potřebnými, budou mít povědomí o lidech v nouzi a o plýtvání potravinami. 20. listopadu nás čeká podzimní kolo sbírky potravin a očekávám, že se budeme opět pohybovat v řádech desítek tun potravin.

Třetina jídla se vyhodí. Přes polovinu odpadů potravin vytvoří domácnosti. 800 milionů lidí trpí podvýživou. Šíří potravinová banka osvětu o tom, jak šetrně nakupovat?

Ta čísla jsou znakem obrovské krize naší civilizace, i proto už od počátku šíříme osvětu. Stejně jako u bezdomovectví je ale nutné prosazovat komplexní řešení. Nestačí odebírat nespotřebované potraviny od supermarketů. Musí to být téma ve společnosti. Chci, abychom u lidí podporovali uvědomělý vztah k jídlu. Dospěl jsem k názoru, že k tomu nestačí pořádat přednášky a konference. Je potřebné dělat masové akce s veřejností jako zmiňované sbírky potravin. Myslím, že lepší osvětu už nevymyslíme.

Tento nápad jsem dotáhl do úplného konce, když jsem vymyslel tzv. foodbox. Jednoduchý nástroj, kam můžete po každém nákupu vhodit třeba konzervu. Díky tomu by sbírka probíhala sedm dní v týdnu. Mojí vizí je umístit foodbox všude, kde se dají nakupovat potraviny. Spolu s marketingovou podporou tak bude možné šířit povědomí o lepším vztahu k potravinám a více o jídle přemýšlet. Při každém nákupu bych se mohl zamyslet nad tím, jestli se s někým nepodělím. Věřím, že tato vize se časem naplní.

Kde můžu na foodbox narazit?

Zatím jsou asi v sedmnácti supermarketech Tesco v Jihomoravském kraji, konkrétní ulice nemám v hlavě, ale opravdu věřím, že časem budou všude. Těžily by z toho i markety. Díky tomu, že pomáhají, by měly větší prestiž i obrat. O co více lidé nakoupí, aby pak zboží vhodili do foodboxu, o to více obchody vydělají. Prosperoval by díky tomu každý.

Rozhovor připravil Karel Stolař. Přetištěno z časopisu Sedmá generace 5/21.