Co by člověk měl dělat, aby u něj cukrovka nepropukla a co by měl dělat, je-li již touto chorobou postižen?

V Americe dlouhodobě sledovali výskyt cukrovky u Indiánů kmene Pima, kteří představují jednu z nejobéznějších populací na světě, která je také nejvíce postižena diabetem. Ukázalo se, že obezita velmi výrazně zvyšuje riziko propuknutí diabetu, těžká obezita toto riziko zvyšuje dokonce mnohonásobně.

Prakticky ve všech částech světa, kde je ve stravě převaha uhlohydrátů, prakticky ve všech těchto zemích je výskyt diabetu poměrně nízký. Diabetes je častý tam, kde je ve stravě vysoký podíl tuků. Pokud jde přímo o cukr ke slazení, potom je situace velmi jednoduchá. V Latinské Americe, kde je spotřeba cukru ve světě nejvyšší, byl totiž vždycky výskyt diabetu velice nízký. Američtí odborníci na výživu a též odborníci na diabetes již také mnohokrát uvedli, že cukr ke vzniku diabetu nepřispívá.

Trochu složitější situace nastává, pokud diabetes již propuknul. Základní a naprosto jasný fakt je to, že pokud diabetik jednorázově sní velké množství cukru, potom tento cukr rychle přechází do krve a zvyšuje hladinu glukózy (krevního cukru) v krvi - to zdraví diabetiků poškozuje. V Americe však dělali velmi důkladně kontrolované pokusy s diabetiky, kteří denně dostávali dvakrát větší množství cukru, než je průměrná spotřeba v USA. Tito diabetici tedy jedli podstatně více cukru, než jí průměrný občan u nás. Podstatné ale bylo, že jedli cukr stále v malých dávkách, nikdy během krátké doby nesnědli velké množství cukru. Ukázalo se, že v tomto případě vůbec nedošlo ke zvýšení hladiny cukru v jejich krvi a nebyly zaznamenány žádné rozdíly mezi těmito diabetiky, kteří jedli velké množství cukru, ale v malých dávkách, a mezi diabetiky, kteří žádný cukr nejedli.

Chceme-li tedy zabránit vzniku diabetu anebo chceme-li při již propuklé nemoci co nejvíce bránit dalšímu poškozování zdraví, potom bychom měli mít stravu s nízkým podílem tuků a s nízkým podílem bílkovin, čili měli bychom mít ve stravě vysoký podíl uhlohydrátů. To stoprocentně jde u lidí zdravých. U diabetiků to vždy nejde. Některá americká doporučení proto říkají, že diabetik by měl mít ve stravě více uhlohydrátů než je současná americká strava, některá doporučení jsou však zdrženlivější a říkají, že pro diabetika zhruba platí zásady, které platí pro veškeré obyvatelstvo. Ale pokud jde o tvrzení, že by se diabetici měli snažit jíst velmi málo uhlohydrátů, tak toto tvrzení američtí odborníci na diabetes uvádějí vždy jako příklad toho, jak naivní a mylné byly názory dávno v minulosti, kdy se teprve s léčením diabetu začínalo.

Jak v zájmu prevence diabetu, tak po jeho propuknutí by základ stravy měly tvořit obiloviny, a to pojídané v takové formě, aby byly zachovány složky celého zrna. To má hlavní význam pro lidi, u kterých již diabetes propuknul, ale je to obecně užitečná zásada. Dále by ve stravě měly být brambory a jiná zelenina. Omezit by se měla hlavně spotřeba všech živočišných potravin, tedy masa, mléka a mléčných výrobků, vajec. Bude-li se diabetik takto stravovat, potom riziko infarktu myokardu sníží na desetinu. A infarkt myokardu je hlavním rizikem, který cukrovka pro postiženou osobu přináší. Diabetikovi je ku prospěchu, pokud cvičí, pohybuje se, je fyzicky aktivní.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu