Glukóza – krevní cukr

Bez glukózy nemůže buňka fungovat a žít. Veškeré citové, tělesné a duševní aktivity mají své sídlo v mozku. Neexistuje jediná myšlenka, jediná emoce, jediná touha, jediný pocit, který se v nás rodí, které by nebyly výsledkem specifických biochemických reakcí v našem mozku. Pro mozek je glukóza jediným a výhradním zdrojem energie, i nepatrný nedostatek glukózy stačí k brutálnímu zablokování funkce tohoto orgánu. Náš mozek je sídlem naší osobnosti a glukóza je životně důležitým elementem jeho funkce.

Glukózu získáváme z toho, co jíme. Jíme proto, abychom žili, a žít, v materiálním slova smyslu, znamená mít dostatek glukózy. Veškerá potrava se může přeměnit v glukózu. Tato transformace může být nicméně rychlá nebo pomalá, může být více nebo méně dokonalá. Faktorem, který určuje rychlost transformace, je přítomnost přirozených vláknin a celé řady živin v potravě. Pouze pomalá transformace potravin v glukózu doprovázená absorpcí početných životně důležitých elementů je pro naše tělo bez nebezpečí.

Aby byly naše životní aktivity pravidelné a bez výkyvů, je třeba, aby hladina glukózy v krvi byla stálá (tj. asi 1 g na 1 litr krve). Tato hladina je udržována komplexním regulačním mechanismem, ve kterém hrají důležitou roli snižováním nebo zvyšováním krevního cukru (podle potřeby) víceré endokrinní žlázy a orgány.

Sníme-li příliš mnoho potravy, která je příliš rychle transformována a asimilována, zvýší se náhle hladina krevního cukru – a regulační mechanismy se dají do práce. Z mozku jde příkaz přes hypofýzu a štítnou žlázu k Langerhansovým ostrůvkům (které jsou endokrinní částí slinivky břišní), které vyloučí hormon inzulin, jehož rolí je snížit hladinu krevního cukru. Přebytek cukru se uloží v játrech a ve svalech ve formě glykogenu. Případný nadbytek po skončení celé akce se přemění v tuk.

Poklesne-li naopak hladina glukózy v krvi na příliš nízkou hodnotu, vyšle mozek jiný příkaz – opět prostřednictvím hypofýzy a štítné žlázy – žlázám nadledvinek, které vyloučí jiný hormon – adrenalin, který uvolní cukr uskladněný v játrech do krve. Pokud toto ke zvýšení krevního cukru nepostačí, může dojít i k uvolnění cukru uloženého ve svalech. Cukr, který je přeměněný v tuk, není však již tak snadno využitelný.

Z různých důvodů se může tento mechanismus, ve kterém hrají důležitou roli mimo jiné slinivka, nadledvinky, játra a svaly, porouchat. Můžeme stanout před přecitlivělou slinivkou, která vylučuje příliš velké množství inzulinu, vyčerpanými nadledvinkami, kteér nejsou schopné zvýšit hladinu krevního cukru, jedy zaplavenými játry, která nejsou schopna uskladňovat glukózu ve formě glykogenu a ten uvolňovat podle potřeby, a svaly neschopnými využívat uložený glykogen a vysílat jej znovu ve formě glukózy do krevního oběhu. Okamžitým následkem všech těchto poruch je snížení hladiny krevního cukru pod kritickou hodnotu - tedy to, čemu říkáme hypoglykémie. Mechanismus se pokazil, nefunguje.

S použitím materiálů z knihy Daniele Starenkyj „Le mal du sucre“, kráceno a upraveno.