Co ve stravě zdravých jedinců způsobuje, že tak snadno dostanou cukrovku?
Buňky našeho těla přestávají být schopné reagovat nejen na přirozený inzulin produkovaný slinivkou, ale také na inzulin vpichovaný injekční stříkačkou. Tento neblahý účinek tuků a olejů je znám již více než padesát let.
V roce 1927 živil dr. Sweeney mladé a zdravé studenty medicíny po dva dny stravou, která obsahovala velmi vysoké procento tuku – v podobě olivového oleje, másla, majonézy vyrobené z vaječných žloutků a dvacetiprocentní smetany. Potom je podrobil testu glukózové tolerance. Všichni tito studenti vykazovali hladiny krevního cukru dost vysoké na to, aby byli okamžitě zařazeni mezi diabetiky. Někteří z nich by byli dokonce silnými diabetiky. Po dvou dnech konzumace jídel s vysokým obsahem tuků vykazovaly u jinak zdravých lidí testy tolerance glukózy značně abnormální hodnoty.
Výsledky těchto testů by mohly být interpretovány jako předdiabetická a zřetelně diabetická odezva.
Při jiném pokusu, ovšem se stejnými studenty, podával dr. Sweeney před testováním glukózové tolerance jednoduché a složené cukry: jídelníček zahrnoval cukr, sladkosti, moučníky, bílý chléb, pečené brambory, sirup, banány, rýži a ovesnou kaši. Po takovéto dvoudenní dietě (s vysokým obsahem komplexních uhlohydrátů a jednoduchých cukrů) test tolerance glukózy ukázal u všech normální hodnoty, tedy bez známek diabetu. Po dvou dnech diety s vysokým obsahem cukrů a škrobů jsou u jinak zdravých lidí všechny testy tolerance glukózy normální.
Z pokusů dr. Sweeneyho i dalších můžeme usoudit, že způsobem, jak někomu přivodit diabetes, je živit jej soustavně velkými dávkami tuků a olejů. Tyto poživatiny představují pro tělo ty nejhorší dietní rány. Výsledkem jejich konzumace není jen cukrovka, narušují celou řadu normálních tělesných funkcí a – pokud není jejich příjem omezen nebo zastaven – nakonec vyvolají nějakou konkrétní nemoc.
I když to může znít překvapivě, cukry – a to jak jednoduché, tak složené – mají účinky, které jsou opačné k účinkům tuků. Sacharidy mohou skutečně účinnost inzulinu zvyšovat. Dokonce i cukr, je-li diabetikům podáván, nečiní udržování hladiny krevního cukru složitějším, ale ve skutečnosti je usnadňuje. Když byly osoby se středně těžkým diabetem převedeny ze stravy obsahující 45 procent kalorií v podobě jednoduchých cukrů na stravu s 85procentním zastoupením cukru, stoupající hodnoty krevního cukru opět poklesly a výsledky testu glukózové tolerance se zlepšily. Závěr je jasný: strava s vysokým obsahem sacharidů, a to dokonce i s vysokým obsahem jednoduchých cukrů, zvyšuje citlivost tělesných tkání na působení inzulinu.
Tyto a další pokusy ukazují, že diabetici i lidé, kteří diabetem netrpí, mohou bezpečně jíst jak jednoduché, tak složené cukry. Nesmíme však přehlížet skutečnost, že potraviny s vysokým obsahem jednoduchých cukrů – s výjimkou ovoce – mohou být při nadbytečné konzumaci nezdravé. Většinou totiž jde o „prázdné kalorie”, poskytující tělu jenom málo skutečných živin.
Z výsledků těchto studií můžeme také učinit závěr, že nedostatek odpovídajícího množství a druhů sacharidů přispívá k rozvoji diabetu. Potraviny obsahující sacharidy tvoří velmi malou část naší typické stravy. Tmavé maso, drůbež, ryby, mléko a sýry tyto základní živiny prakticky neobsahují. Tu trochu sacharidů, které jsou obsaženy v kravském mléce, většina dospělých špatně tráví. A naopak, u většiny druhů obilovin, v bramborách, v luštěninách, v zelenině i v ovoci reprezentují sacharidy 60 až 90 % kalorií nacházejících se v těchto potravinách.
Třetí charakteristikou naší současné stravy, která napomáhá vzniku cukrovky, je nedostatek vlákniny. Veškeré živočišné produkty vlákninu úplně postrádají. Většina rafinovaných potravin, jako např. bílá rýže či bílý chléb, je vlákniny do značné míry zbavena. Vláknina je tvořena z dlouhých řetězců molekul cukru spojených vazbami, které jsou relativně odolné vůči trávicím procesům. V přírodním stavu je vláknina smíšena se stravitelnými jednoduchými a složenými cukry přítomnými ve škrobovitých potravinách, ovoci a zelenině. Vláknina několika mechanismy zpomaluje proces, kterým se produkty trávení jednoduchých a složených cukrů vstřebávají do krevního oběhu. Jsou-li cukry do krevního oběhu uvolňovány postupně, dochází k lepší synchronizaci s činností tělesných buněk, které vylučují inzulin. Již pouhé přidání vlákniny do stravy – aniž by se změnil obsah tuků a cukrů – zlepšuje u diabetiků jejich hladinu krevního cukru.
Obezita, jež tak často převažuje u lidí, kteří jedí potravu s vysokým obsahem tuků a nízkým obsahem sacharidů a vlákniny, k rozvoji diabetu nepřímo přispívá. U obézních lidí jsou buňky tkání k činnosti inzulinu méně citlivé – a krevní cukr tak může stoupnout k nezvykle vysokým hodnotám.
Další vlastností stravy postavené na komplexních uhlohydrátech je, že téměř bez úsilí napomáhá snižovat hmotnost u obézních lidí, a to tak dlouho, dokud tito lidé nedosáhnou přiměřené hmotnosti. Pokud si tedy obézní diabetik zvolí správnou stravu, získá tím ještě jednu výhodu. Diabetici, kteří nadváhou netrpí, mohou dokonce při tom, jak se jejich zdraví zlepšuje, i trochu přibrat. Začnou-li konzumovat tuto stravu bohatou na sacharidy, zřídkakdy ztrácejí na váze v takové míře, která by jim mohla škodit.
Neměli byste si myslet, že všechny prospěšné vlastnosti správné stravy se nacházejí v obilovinách, bramborách, luštěninách, zelenině a ovoci pouhou shodou okolností. Anebo naopak, nemyslete si, že je to jen náhoda, že jsou to právě mléčné výrobky, tmavé maso, drůbež a ryby, jichž škodlivé vlastnosti je řadí mezi stravu nezdravou. Existují určité potraviny, které lidské zdraví podporují – a pak také existují pochoutky, které jsou konzumovány ze zcela jiných důvodů, než je zlepšení zdraví. Dobře si uvědomte tento rozdíl. Lidské tělo, ať už se jedná o diabetika nebo nediabetika, bylo stvořeno tak, aby se mu dařilo na stravě postavené na obilovinách (příp. bramborách či luštěninách) a doplněné bohatou škálou ovoce a zeleniny.
Dr. John A. McDougall, odborník na prevenci a léčbu civilizačních chorob