Co způsobuje inzulínovou rezistenci?
S tím, jak stoupá množství tuku ve stravě, stoupá i krevní cukr. Proč by ale konzumace tuků měla vést k vyšším hladinám cukru v krvi?
Vědcům trvalo skoro sedm desetiletí, než toto tajemství odhalili. Nakonec však našli klíč k našemu současnému chápání příčiny vzniku cukrovky 2. typu. Sportovci před soutěží hodují na jídlech bohatých na sacharidy, aby si vybudovali ve svalech zásobu paliva na sportovní výkon. Naše tělo v trávicím traktu rozkládá škrob na glukózu. Ta pak v našem těla koluje jako krevní glukóza, také známá jako krevní cukr. Glukóza je následně převzata našimi svaly, aby mohla být k dispozici jako zdroj energie. Krevní cukr je však jako upír. Potřebuje pozvání, aby vešel do našich buněk. Pozvánkou je inzulín. Inzulin je klíčem, který odemyká dveře umožňující krevnímu cukru proniknout do svalové buňky. Jakmile se inzulín přichytí k inzulinovému receptoru, aktivuje enzym, který aktivuje zase jiný enzym, a ten aktivuje další dva enzymy, které konečně aktivují přenos glukózy. Tím dojde k otevření brány umožňující vstup do buňky. Inzulín je tedy klíčem odemykajícím dveře vedoucích do našich svalových buněk.
Co kdyby ale inzulín chyběl? V tom případě by cukr uvízl v krevním řečišti a klepal by na dveře našich svalů, neschopen dostat se dovnitř. Tím, že by neměl kam jít, by jeho hladina stále stoupala. Přesně to se děje u cukrovky 1. typu. Buňky slinivky břišní vyrábějící inzulín jsou zničeny a bez inzulínu se krevní cukr nemůže dostat do svalů, takže jeho hladina v krvi narůstá.
Je však ještě jedna situace, při které nám krevní cukr nepřiměřeně stoupá. Co když máte inzulínu dostatek, ale nefunguje správně? Klíč máte, ale zámek něco zalepilo. Tento stav se nazývá inzulínová rezistence. Naše svalové buňky se stávají odolné vůči působení inzulínu. Co zalepuje zámky dveří našich svalových buněk a brání inzulínu nechat cukr proniknout dovnitř buňky? Tuk, konkrétně intramyocelulární lipid, tedy tuk uvnitř svalových buněk. Tuk z krevního řečiště se může usazovat uvnitř svalových buněk a vytvářet toxické produkty rozkladu tuků a volné radikály, které pak blokují proces signalizace. Takže bez ohledu na to, kolik inzulínu máme v krvi, není schopen otevřít brány glukóze. Hladina cukru v krvi se tedy zvyšuje.
Mechanismus, jakým tuk vyvolává inzulínovou rezistenci, nebyl znám, dokud nebyly vyvinuty pokročilé technologie magnetické rezonance. Pak jsme již mohli pozorovat, co se děje uvnitř svalů po podání tuku do krevního řečiště. Takhle vědci přišli na to, že zvýšení hladiny tuku v krvi způsobuje inzulinovou rezistenci znemožněním průchodu glukózy do svalů. A může se to stát během pouhých 3 hodin. Jediná velká dávka tuku může odstartovat inzulínovou rezistenci potlačením příjmu glukózy do buněk již po pouhých 160 minutách. K tomuto dochází také u dospívajících lidí. Do krevního oběhu vstříknete tuk a on se nashromáždí ve svalech a sníží citlivost na inzulín. Ukazuje se, že zvýšené množství tuku v krvi významně přispívá k inzulínové rezistenci.
Můžete ale provést i opačný pokus. Snižte hladinu tuku v lidské krvi a inzulínová rezistence ustoupí. Odstraňte z krve tuk – a odstraníte z ní i cukr. To nám vysvětluje následující zjištění. Na ketogenní stravě (s vysokým obsahem tuku) inzulín moc dobře nefunguje. Naše těla se vůči inzulínu stávají odolnými. Se snižujícím se množstvím tuku ve stravě pak inzulín znovu funguje lépe a lépe. Jedná se o názornou ukázku toho, že tolerance cukru dokonce i u zdravých lidí může být narušena osvojením si stravy s nízkým podílem sacharidů a spoustou tuků. Naštěstí můžeme inzulínovou rezistenci zmírnit snížením příjmu tuků.
Ze stránek dr. Michaela Gregera NutritionFacts.org