COVID-19: zvířata jsou oběťmi, ne viníky

Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) se „přibližně 75 procent nedávných infekčních nemocí postihujících lidi nejdříve vyskytlo u zvířat“. Místo obviňování zvířat bychom si však měli zamést před vlastním prahem.

Epidemie přenesené od zvířat lidstvo pronásledují od počátků historie, ať to byl mor, AIDS, španělská chřipka či ebola. Na tuto minulost ale moderní společnost se všemi svými antibiotiky, vakcínami a léky ráda zapomíná. Jakkoli odborníci na epidemie před možnými hrozbami z tohoto směru varovali, lidstvo je blahosklonně ignorovalo podobně jako klimatology upozorňující na klimatickou krizi.

Trest za špatné zacházení se zvířaty?

Na jaře tohoto roku jsem zhlédla nový dokumentární seriál Pandemic: How to Prevent an Outbreak (Pandemie: jak předejít rychlému šíření). V této dokusérii odborníci, virologové, epidemiologové a další řešili zoonózy a epidemie jak minulé (například španělská chřipka), tak stávající (prasečí chřipka, ptačí chřipka, ebola a podobně) a se vztyčeným prstem naléhali, aby se lidstvo připravilo na další pandemii. Podle nich je jen otázkou času, kdy opět vypukne. V době, kdy tento dokument vyšel, však COVID-19 již ve světě sílil a svět na něj připraven nebyl. A opět se ukázalo, že i tato respirační nemoc pravděpodobně pochází ze zvířete.

Živnou půdu zoonózám poskytují nevyhovující hygienické podmínky na farmách a ve velkochovech. Zvířata natěsnaná v patrových klecích, kde na sebe kálí a močí, či napěchovaná v obrovských halách. Preventivní podávání antibiotik, kvůli nimž jsou bakterie rezistentní, což přispívá k mutacím a vzniku takzvaných superbakterií — nových agresivních patogenů, které nereagují na dosud známá antibiotika.

Není pak divu, že se během epidemie COVID-19 setkáváme s dalšími mutacemi nového koronaviru SARS-CoV-2 právě na místech s velkou koncentrací zvířat. Světem již proletěla zpráva, že na pěti kožešinových farmách v Dánsku se našla mutace koronaviru. K mutaci pravděpodobně došlo tak, že člověk přenesl koronavir na zvíře, z něhož se ve zmutované podobě přenesl zpátky na člověka.

Možným problémem této mutace koronaviru je případná imunita vůči vyvíjeným vakcínám. Z tohoto důvodu se dánská vláda rozhodla zabít všechny norky z kožešinových farem v zemi, tedy patnáct až sedmnáct milionů zvířat. Ze strachu z šíření epidemie norky hromadně zabíjejí i ve Španělsku, Itálii, Nizozemí a USA. Přesto se jen v Dánsku tímto zmutovaným koronavirem od norků již nakazily asi dvě stovky lidí. Vliv na vyvíjené vakcíny však zatím zůstává nejasný.

V době psaní tohoto článku již v Dánsku zabili a do masových hrobů naházeli kolem tří milionů norků. Z vytvořených masových hrobů však jejich těla vyhřezla na povrch kvůli plynům, a navíc mohou kontaminovat místní vodní zdroje. Začíná se tak mluvit o začátku konce tohoto kožešinového byznysu, a to nejen v Dánsku. Kvůli koronaviru již svůj kožešinový průmysl zastavilo Nizozemsko. Jiné země ukončily činnost kožešinových farem již dříve, vedle Velké Británie a Rakouska i Česká republika. Ve stopách těchto zemí postupně pokračuje Německo, přidává se i Belgie, Francie a Norsko. Kdo ví, možná tento virus zvířatům, která svůj život prožívají kvůli lidské potěše a nenasytnosti v klecích, zásadně pomůže.

Koronavirus pravděpodobně vznikl na mokrém trhu v čínském Wu-chanu, kde prodejci chovali divoká zvířata v nevyhovujících podmínkách. Podobně se objevil virus MERS-CoV i SARS-CoV. Můžou se ale novým koronavirem nakazit takzvaná hospodářská zvířata? Odpověď je nejistá. Vzhledem k tomu, že se jedná o zoonické onemocnění, teoreticky to jde. Podle Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů (FAO) i Světové zdravotní organizace (WHO) by tedy zaměstnavatelé, kteří manipulují se zvířaty, měli dbát na hygienická pravidla.

Nicméně případ nakažené krávy, prasete či jiného takzvaného hospodářského zvířete se zatím nevyskytl. Stále je to ale velká neznámá, jelikož toto téma zatím dokumentuje jen málo vědeckých studií. Ovšem v případě nakažení těchto zvířat ve velkochovech by pravděpodobně nastal stejný scénář, jaký sledujeme u norků.

Co se ale týká domácích mazlíčků jako psů, koček nebo fretek, řada z nich se koronavirem evidentně nakazila. Dokonce i tygři ze zoologické zahrady v Bronxu. Zdá se tedy, že pozitivně testovaný člověk musí chránit nejen osoby kolem sebe, ale i své domácí mazlíčky.

Svítá na lepší časy?

Okolnosti vzniku pandemie nahrávají ochráncům zvířat. Koronavirus, stejně jako prasečí chřipku, přece jen nechytnete z tofu. Již na jaře roku 2020 aktivistická skupina Pause the System (Pozastavte systém) vyzvala britskou vládu k ukončení živočišného průmyslu a argumentovala možným předcházením podobným pandemiím v budoucnu. Na zrušení velkochovů ale naléhali i v souvislosti s klimatickou krizí, opřeni o zprávu Univerzity Johnse Hopkinse:„Globálních pandemií přibývá v důsledku stupňující se klimatické krize a měnících se životních podmínek.“

V této situaci neváhá ani známá organizace chránící práva zvířat PETA, která sestavila základní otázky a odpovědi týkající se vztahu zvířat a nemoci COVID-19. Argumentuje výše zmíněnými špatnými hygienickými podmínkami ve velkochovech a obavami ze superbakterií, upozorňuje však též, že masný průmysl je nebezpečný i kvůli dalším nemocem, jako je prasečí chřipka nebo ptačí chřipka H5N1, která zabíjí až 60 procent nakažených.

Kvůli současné pandemii svět kolabuje, panikaří. Možná, ale opravdu jen možná, díky této pandemii můžeme rychleji přejít z živočišného průmyslu na rostlinný. Možná se díky pandemii větší než malá část veřejnosti zamyslí nad neetickým zacházením se zvířaty. A třeba si v současné situaci lidstvo uvědomí, že „takhle to dál nejde“.

Kristýna Dobšínská, Sedmá generace