Cukr a ateroskleróza

Jako samozřejmost se například dlouhé roky uvádělo, že cukr přispívá k nemocem srdce a cév. A tak někteří lidé na důkaz, že se stravují zdravě, říkali (a mnohdy ještě říkají): „Vůbec nesladím.“

Jaký je skutečný vztah cukru k chorobám srdce a cév?

V Cali v Kolumbii jsou příslušníci vyšších tříd obou pohlaví postihováni infarktem myokardu nesrovnatelně častěji než nižší sociálně-ekonomické vrstvy (Correa 1975; Puffer a Griffith 1967). Úmrtnost na infarkt myokardu na 100 000 obyvatel ve věku 15-74 let dle socioekonomických tříd (Cali, Kolumbie 1962-1964):

soc. ekon. třídy ženy      muži

I a II      75,6      16,6

III           16,0      2,9

IV          1,0         0,05

Údaje o struktuře spotřeby potravin (Aragon 1964) ukázaly, že příslušníci vyšších tříd jedli 30x více prvotřídního hovězího, 2,7x více druhotřídního hovězího, 9,3x více vepřového, 6,1x více vajec, 5,2x více mléka, 5,5x více pomerančů a používali méně sádla, stejně cukru a více kuchyňských rostlinných olejů než příslušníci ostatních tříd.

V Kolumbii je nejvyšší spotřeba cukru na světě. Přesto příslušníci chudších tříd, kteří prakticky nejedí potraviny živočišného původu, nemocemi srdce a cév prakticky netrpí. Jejich úmrtnost na infarkt myokardu je řádově 100x menší než je tato úmrtnost u nás anebo než je tato úmrtnost u jejich bohatých spoluobčanů.

Tento obrázek ovšem neplatí pouze pro Kolumbii – v celé Latinské Americe, tedy v oblasti, kde je nejvyšší spotřeba cukru na světě, nejsou ty vrstvy obyvatelstva, které prakticky nejedí živočišné potraviny, aterosklerózou a koronární nemocí srdeční postihovány. Zdravotní stav stamiliónů lidí žijících ve Střední a Jižní Americe nám tedy naprosto jasně ukazuje, že cukr k ateroskleróze a k infarktu myokardu nepřispívá. Jistě nás napadne otázka:

Jak se tedy dospělo k tvrzení o údajné úloze cukru při vzniku aterosklerózy?

Yudkin shromáždil soubor dat, při nichž výskyt infarktu myokardu vzrůstal souběžně se spotřebou cukru. Na základě toho pronesl své tvrzení o vlivu spotřeby cukru na rozvoj nemocí srdce a cév. Kdyby však dobře rozuměl matematice-statistice, pak by se zarazil nad faktem, který sám uvádí, a to, že v jeho souboru údajů byla korelace mezi spotřebou cukru a spotřebou živočišných potravin přibližně 0,9. To zjednodušeně řečeno znamená, že spotřeba cukru a spotřeba živočišných potravin se zvyšovala či snižovala naprostou souběžně. Jinými slovy: ti, kteří jedli hodně cukru, jedli i hodně živočišných potravin, ti, kteří jedli málo cukru, jedli i málo živočišných potravin.

Dobrý matematik-statistik ví, že v takovém souboru údajů vůbec nelze odlišit vliv cukru a vliv živočišných potravin. Existují desítky souborů údajů, kde se spotřeba cukru a spotřeba živočišných potravin vyvíjí přibližně paralelně, a desítky souborů údajů, kde se spotřeba živočišných potravin nevyvíjí paralelně se spotřebou cukru. Zda škodlivý účinek má cukr nebo živočišné potraviny, lze vyvodit pouze ze souboru údajů, v nichž se spotřeba cukru a spotřeba živočišných potravin nevyvíjí paralelně. Takovým příkladem je například šetření provedené v Cali v Kolumbii.

Metody matematické multifaktoriální analýzy umožňují jasně odlišit vliv různých složek stravy. Tyto metody umožnily zřetelně ukázat, že škodlivý účinek ve vztahu k rozvoji nemocí srdce a cév mají živočišné potraviny a že cukr škodlivý účinek nemá.

Cukr a rakovina

Obdobná situace je i v případě údajného škodlivého účinku cukru ve vztahu k rakovině. Ty skupiny obyvatel, které konzumují hodně cukru a současně hodně tuku, cholesterolu a živočišných bílkovin, jsou často postihovány např. rakovinou tlustého střeva. Naproti tomu ty skupiny obyvatel, které jedí pouze hodně cukru, avšak omezená množství tuku, cholesterolu a živočišných bílkovin, jsou rakovinou tlustého střeva postihovány velmi zřídka.