Cynismus

Její recept na nápravu ekologických škod vychází z rovnic, jež porovnávají ztráty působené na přírodě se ztrátami, jež by vznikly původci škod, pokud by měl na reparacích zaplatit jen o korunu více, než za kolik toho zničil, rozbil, zaasfaltoval, otrávil či zmasakroval. Na místo člověka, zodpovědného za pečlivé spravování toho, co by sám nikdy nedokázal vytvořit, tak nastupuje podivná figura portýra, inkasujícího útratu v rozmlácené hospodě.

Jinou, a ještě mrazivější formu cynismu osvědčuje logika ekonomické vědy všude tam, kde hovoří o zastupitelnosti zdrojů. Podobné úvahy nejsou vůbec akademické. Plyne z nich například, že vybití velryb, slonů či nosorožců není ekonomickým problémem, pokud je možno za adekvátní cenu produkovat syntetické náhražky velrybího tuku, sloních klů a rohů nosorožců.

Logickým dovršením ekonomického cynismu je kalkulace lidských obětí, kterou lze očekávat v určitém časovém horizontu v důsledku vážného poškození přírodního systému. Pečlivé porovnávání výše obětí s finančními ztrátami, jež by firmám či jednotlivcům vznikly v důsledku zákazu poškozování, umožňuje kalkulovat budoucí tragédie ekonomicky korektním způsobem. Poměřování počtu obětí v důsledku globálního oteplování se ztrátami, jež by uhelným a ropným společnostem vyplynuly z omezení těžby, patří ke známějším případům tohoto typu cynismu.

Jiným zdrojem otevřeného cynismu je pojetí svobody člověka, které není ochotno misku lidských práv vyvážit nepohodlným závažím závazků a povinností. To je podstatou cynismu, jenž umožňuje automobilistům tvářit se, jako kdyby právo ohrožovat vše, co si ještě nestihlo obstarat pneumatiky, bylo již zahrnuto v ceně benzínu. Odvoláváme-li se při kácení pralesů, při vybíjení velryb či při zvyšování emisí skleníkových plynů na svou zanedbatelnou svobodu, je cynické chlubit se zároveň tím, že za součást svých svobod nepovažujeme ještě přímočařejší způsoby usmrcování svých bližních.

Vrcholem cynismu tohoto druhu je zvolání onoho solidně vyhlížejícího pána, jenž v diskusi s ekology pronesl: „Ponechte přece svým potomkům svobodu nalézt si místo ropy, uhlí a zemního plynu, jež my sami vyčerpáme, něco lepšího." Se stejným oprávněním mohl přece zvolat: „Otravme našim potomkům studně a ponechme jim svobodu, aby si místo obyčejné vody našli něco jiného."

Neochota korigovat své vlastní svobody jakýmikoliv ohledy na dosud nenarozené vymezuje již dopředu rámec svobody příštích generací. Budou mít nepochybně plnou svobodu nalézt způsob, jak nejpříjemněji prožít své krátké životy v zamořeném prostředí. Budou mít plné právo vybrat si, chtějí-li raději strádat nedostatkem tekutin či raději potravin, a nikdo nebude zajisté bránit těm nejnáročnějším strádat zároveň nedostatkem obojího.

Vrcholnou školou cynismu je pak vše, co souvisí s atomovou energií, počínaje sliby ministrů předdůchodového věku držet pod kontrolou záření ještě alespoň pět či šest tisíc let a konče blahosklonnou ochotou podniku zaplatit alespoň zlomek škod těm, kdo by výbuch snad přece jen nějakým zázrakem přežili.

Liberalismus od svého počátku podmiňuje zcela správně právo na svobodu nutností zastavit svou vlastní pěst před tváří druhého. O tom, jak odstínit tváře druhých od případného záření, jež může být důsledkem naší volby, otcové liberalismu nikde nepíší. V každém případě se však zdá, že tvářičky dosud nenarozených jsou až příliš křehkým cílem, než aby mohly být svěřeny do péče pěsti, byť by byla - ostatně stejně jako ona jaderná reakce - dokonale neviditelná.

Z knihy Jana Kellera „Abeceda prosperity". Vydalo nakladatelství Doplněk.