Globální obezita

Podle Mezinárodní organizace pro studium obezity trpí téměř třetina lidí v Evropské Unii nadváhou, každý desátý je obézní.

Na celém světě je asi 300 milionů lidí obézních, 750 milionů lidí má nadváhu.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) platí, že: „Obezita se stává jedním z faktorů, které nejvíce přispívají ke špatnému zdravotnímu stavu." V USA se jedná o druhou nejčastější příčinu úmrtí, kterému by šlo zabránit.

Tyto problémy s nadváhou se naneštěstí neomezují pouze na dospělé. Odhaduje se, že asi 22 milionů dětí mladších pěti let na světě trpí nadváhou nebo obezitou. V Africe koexistují nadváha a obezita společně s podvýživou. Jsou zde oblasti, kde obezita postihuje více dětí než podvýživa - a to dokonce čtyřikrát tolik.

Ve Velké Británii se zvýšil výskyt obezity u mladistvých za pouhých deset let o 70 procent. Jedna třetina italských dětí má nadváhu. To je důsledek posunu od typické středomořské stravy v kombinaci se snížením tělesné aktivity.

Obezita je spojována s více než třiceti závažnými onemocněními. Nejnovější výzkum ukazuje, že obézní děti hodnotí kvalitu svého života známkami, které jsou tak nízké, jako hodnocení mladých pacientů podrobujících se chemoterapii.

Studie vedená dr. Jeffrey Schwimmerem naznačuje, že „pravděpodobnost vážného snížení kvality života je u obézních dětí velmi vysoká."

Je jasné, že obezita je komplexní a multifaktoriální chronické onemocnění, které zahrnuje genetické, metabolické a psychologické složky. Roli hraje také okolní prostředí a chování. Mnozí vědci, včetně Johna Hewitta z Institute for Behavioral Genetics při University of Colorado, jsou přesvědčeni, že existuje silné genetické pouto mezi dětskou obezitou a obezitou v dospělosti. Dr. Hewitt však také prohlašuje, že „změny ve výdaji energie s sebou přinesly značné zvýšení výskytu obezity."

Vědci se domnívají, že lidé s genetickou predispozicí k obezitě mají takovou tělesnou konstituci, která je náchylnější ke spouštěčům z okolí. Mezi takové spouštěče patří například snadný přístup ke kaloricky vydatné stravě a moderní technologie, které šetří výdaj energie - jako je televize, internet či dálkový ovladač. Ty napomáhají sedavému způsobu života.

Nadměrný příjem vysoce rafinovaných potravin má za následek nadměrný rozvoj těch mozkových obvodů, které mají na starosti zpracování potravy smysly; zejména se jedná o ústa, rty a jazyk. Díky zvýšené citlivosti chutnají tyto potraviny ještě lépe. To může hrát roli při nadměrném příjmu potravy u obézních nebo přecpávajících se.

Kaloricky husté potraviny, jako například hranolky nebo čokoládové bonbóny, mohou sice chutnat dobře, člověk se však jimi dostatečně a na delší dobu nezasytí, což je důsledkem nižšího obsahu vlákniny. Náhrada bufetových pokrmů rostlinnými potravinami s vysokým obsahem vlákniny může pomoci držet na uzdě a podrobit si nadměrně stimulovanou chuť. Lze také dostat pod kontrolu svoji váhu a vytrénovat chuťové buňky tak, abychom si byli schopni pochutnat na přirozených chutích čerstvého ovoce, zeleniny a celozrnných obilovin.

Zaměření pozornosti na jídlo

Charles Billington, profesor medicíny a dřívější předseda Severoamerické společnosti pro studium obezity, se domnívá, že mnozí si prostě navykli na konzumaci vysoce kalorických rafinovaných pokrmů. „Až plně pochopíme, jakou roli hraje v našem apetitu neuroregulace, myslím, že návykový charakter potravin vyvstane zcela zřetelně. Také se domnívám, že bude zřejmé, že takové závislosti mohou vznikat v různých obdobích života, jak v dospělosti, tak v dětství. A bude jasné, že jsou velmi silné."

Dr. Mark Gold, výzkumník a profesor psychiatrie, říká, že se kupí důkazy o tom, že chronické přejídání by mělo být považováno za závislost a že se jedná o závislou poruchu. „Jaký je rozdíl mezi člověkem, který ztratil kontrolu nad alkoholem, a člověkem, jenž ztratil kontrolu nad jídlem?", ptá se dr. Gold. „Když se podíváme na mozek a jeho reakce, významné rozdíly nenajdeme." Říká, že hlavními mechanismy závislosti jsou překrývající se syndromy emočních poruch a signálních hormonů pro kontrolu chuti k jídlu, které nefungují, jak by měly."

Dr. Gold uzavírá: „Dospěli jsme k názoru, že přejídání je částečně výsledkem toho, že potraviny jsou rafinovány a stávají se chutnějšími a lahodnějšími. Takové potraviny mohou hrát podstatnou roli v poruše příjmu potravy, která se projevuje jako obezita."

Vědecký výzkum naznačuje, že nadměrná konzumace sladkých a tučných rafinovaných potravin velmi silně působí na hormonální signály, které mají na starosti chuť k jídlu. Podle Petera Havla, endokrinologa na University of Kalifornia v Davisu, čím více rafinovaných potravin obtížených tukem či fruktózou sníte, tím méně na tělo mohou působit hormony stabilizující dlouhodobě chuť k jídlu - jako je leptin, inzulín a ghrelin.

Havel udává příklad: „Tyto hormony udržují vaši tělesnou hmotnost stálou. Když pijete nápoje s množstvím fruktózy, tělo tyto kalorie dále přijímá, ale hormony nejsou schopné vyslat signál, že to už stačilo a že máte přestat jíst. Mnohé potraviny rychlého občerstvení bývají spláchnuty nějakým nealkoholickým nápojem."

Kolik fruktózy obsahuje taková limonáda? Velká láhev (2 litry) limonády obsahuje 130 gramů fruktózy. Jablko naproti tomu obsahuje 13 gramů fruktózy, banán sedm gramů a broskev gramy čtyři. Ovoce však nejenom má mnohem méně fruktózy, překypuje fytolátkami, živinami a vlákninou.

Ignoranti vítězí?

Plíživá korpulence může mít co do činění s nevzdělaností ohledně toho, co jíme, jako s jakýmkoli jiným faktorem. Morgan Spurlock jedl ve svém dokumentu „Super Size Me" po dobu třiceti dní pouze potraviny od McDonald's. Současně omezil pohyb, aby se vyrovnal typickému Američanovi. Za pouhých třicet dní zaznamenal prudký pokles svalové hmoty. Množství tělesného tuku se však zvýšilo - z 11 na 18 procent. Přibral jedenáct kilo a rozvinulo se u něj onemocnění jater - jako důsledek obezity. Trvalo celých čtrnáct měsíců, než se zbavil přírůstku váhy a jaterního onemocnění, které byly způsobeny jedním měsícem konzumace u McDonald's.

„Dívám se na svůj film jako na zkratku vašeho života," říká Spurlock. „Těch třicet dní představuje to, co se může stát vám za dvacet, třicet či čtyřicet let - pokud budete nadále jíst způsobem, kterým se živí většina Američanů. Mohou se u vás rozvinout všechny tyto zdravotní problémy - které se ovšem dají odstranit, pokud změníte způsob svého stravování a začnete být fyzicky aktivní.

Nikdo nepřemýšlí o tom, co jí a co se stane s naším tělem za týden, měsíc, rok. Tou poslední věcí, kterou oni (průmysl výroby potravin rychlého občerstvení) chtějí, je, abyste se zamysleli nad tím, co jíte. Vydělávají totiž miliony na tom, že o tom nepřemýšlíte. Když navštívíte lékaře, otázka na stravu bývá jednou z posledních. Vliv stravy na to, v jakém stavu je vaše tělo a jak se cítíte, je ohromný. Nedají se však vydělat peníze na lidech, kteří konzumují brokolici. Vydělat se dá na lidech, kteří konzumují prášky."

Jak ukazuje Spurlockova zkušenost až příliš zřetelně, obezita není pouze cenou, která se platí za nadměrné konzumování sladkých a tučných potravin, může také vést k závislosti na potravinách. I když je vědecký výzkum v tomto ohledu ještě v počátcích, existují určité náznaky toho, že přecpávání se jídly, která obsahují hodně tuku a cukru nejenom mate hormony, mající na starosti chuť k jídlu, ale také způsobuje v mozku člověka takové změny, které u náchylných jedinců vyvolávají závislost.

Příkladem může být závislost na cukru, která byla zdokumentována u krys. Vědci, kteří tento jev studovali, komentují, že „vzhledem k tomu, že lahodné potraviny stimulují nervové systémy, které hrají roli v závislosti na návykových látkách, přerušovaný nadměrný přísun cukru může způsobit závislost - o čemž svědčí abstinenční příznaky."

John Hrebel, psycholog z Princeton University, vedoucí výše zmíněného výzkumu, ukázal, že krysy, které se živily stravou obsahující 25 procent cukru, upadly po jeho odstranění ze stravy do úzkostných stavů. „Závěr je, že některá zvířata - a zřejmě i někteří lidé - se mohou stát závislými na sladkostech. Mozek začíná být závislý na svých vlastních opiátech, podobně jako v případě heroinu nebo morfinu. Účinek drog je silnější, ale v podstatě se jedná o stejný proces. Vysoce lahodné potraviny a velmi silné sexuální podněty jsou jedinými podněty, které jsou schopné působit na produkci dopaminu do takové míry, která se blíží vlivu návykových drog."

Dr. Gene-Jack Wang, vedoucí PET programu v Brookhaven National Laboratory v New Yorku, se specializuje na práci s obézními pacienty. Zjistil, že u lidí s nadváhou se snižuje množství dopaminových receptorů v centrech rozkoše v mozku. K podobnému jevu dochází v mozku lidí, kteří jsou závislí na drogách.

Vědec zabývající se závislostmi, dr. Prem Srivastava, potvrzuje tyto poznatky: „Tyto poznatky jsou znovu a znovu potvrzovány ve studiích zabývajících se závislostí na návykových látkách a potravinách, resp. přejídáním." Není nicméně jasné, zda k závislosti vede již dříve existující problém s tvorbou dopaminu anebo je tomu naopak.

Anne Kelley, vědkyně v oboru neurologie působící na University of Wisconsin Medical School v Madisonu, přišla ve svých studiích k podobným závěrům. Rovněž zjistila, že krysy, které se chronicky přecpávají vysoce rafinovanými potravinami, mívají v některých mozkových okruzích znatelné a dlouhodobé změny, které se podobají změnám způsobeným dlouhodobým užíváním heroinu nebo morfinu. „To znamená, že pouhé vystavení lahodným a chutným potravinám dokáže způsobit změnu genetického vyjádření, což naznačuje, že byste mohli být závislí na potravinách," říká Kelly.

Naštěstí platí, že je možné se odnaučit to, co jsme se naučili. Nové návyky, nové asociace a nové volby pomáhají přesměrovat nervové dráhy a vytvářet nová spojení. Vytvoření pozitivních návyků má za následek tvorbu nových nervových obvodů, které eliminují nebo přepíší staré a dysfunkční.

Z knihy „Být volný". V originále vydala organizace „Lifestyle Matters". K českému vydání připravuje nakladatelství Advent-Orion.