Hypnóza a mozek

Navzdory tomu, že je hypnóza často představována velmi nevinně, nese s sebou řadu vedlejších účinků. Mezi ně patří poškození předního mozkového laloku, sídla vůle, charakteru a morálních hodnot člověka.

Pro ty, kdo technice hypnózy rozumějí, není souvislost s předním mozkovým lalokem překvapivá. Hypnóza, která pomáhá dané osobě vstoupit do stavu transu, ve své podstatě přední mozkový lalok obchází.

Dr. Freda Morrisová, bývalá profesorka lékařské psychologie na kalifornské UCLA, napsala o hypnóze několik knih. Hypnózu charakterizuje jako stav, kdy se mysl soustředí pouze na jedinou věc. Při hypnóze nereaguje hypnotizovaná osoba na nic, co se kolem ní děje.

Hypnotizér navozuje tento stav tím, že pomůže hypnotizované osobě v tichosti a v klidu se oddělit od vnějších vzruchů a následně ji zaměří na „určitý bod". Když se dostane do zhypnotizovaného stavu, je vedena k tomu, aby se podřídila hypnotizérovi.

Změříme-li v tomto stavu EEG (mozkové vlny), všimneme si, že hypnotizované osobě se ztrácí z mozku vlny typu beta, jež implikují zdravé myšlení, které zahrnuje dynamickou činnost předního laloku. Vyskytují se naopak tzv. alfa vlny, během nichž mozek kriticky neanalyzuje informace, jichž se mu dostává. Alfa vlny vynikají nižší frekvencí než beta vlny. V takovém stavu přejímá osoba informace a instrukce bez toho, že by byly vyhodnoceny a přefiltrovány předním lalokem.

Velice jednoduchou metodou, jak navodit stav hypnózy, je použití kmitajícího světla, na něž se oči zaměří. Během hypnotického stavu člověk přijme informace a zapamatuje si to, co po něm hypnotizér požaduje. Paměť i city fungují dobře, hypnotizovaná osoba se může smát i plakat. Nedokáže však kriticky analyzovat informace, které nejsou filtrovány podle morálních hodnot; racionální, rozumové uvažování je vynecháno. Přední mozkový lalok byl zkratován.

Lidé disponují velkým předním mozkovým lalokem z dobrého důvodu. Vyřazovat toto kontrolní centrum z funkce, byť jen na přechodnou dobu, může být nebezpečné.

Hypnóza je dnes populární a objevuje se v různých formách. Lékařská literatura je přeplněna příklady použití hypnózy při řešení nejrůznějších psychických problémů - až po problémy s přejídáním nebo závislosti na nikotinu.

Východní typy meditace anebo jóga se dnes často používají na kontrolu stresu. Dr. Freda Morrisová ukazuje, že v mnoha případech se vlastně jedná o techniku sebehypnózy, při které dochází k mizení vln beta. Z tohoto důvodu může být tento druh meditace (s vyprazdňováním mysli) potenciálně nebezpečný.

Zajímavé je, že když napojíte meditující, stresované osoby na zařízení na měření stresu, u všech přístroj zaznamená významné snížení stresu - ať už praktikují východní meditaci anebo se modlí k Bohu. Nicméně jen těm, kdo se modlí, zůstávají jejich rozumové síly nedotčeny. Komunikace s Bohem na modlitbě tak přináší vyváženější formu meditace.

Domácí hypnotizér

Je velmi pravděpodobné, že i vy máte ve vaší domácnosti něco, co vás bez vašeho vědomí přivádí do určité formy hypnotického stavu. Pokud žijete jako průměrný Čech, pak je minimálně jeden pokoj ve vašem bytě vybaven zařízením, které neodolatelně přitahuje váš zrak.

Jedná se o jedno z nejoblíbenějších zařízení dnešní doby: televizi. Celá řada expertů na hypnózu uvádí (podle Jerry Mandlera), že televize vykazuje silné hypnotické účinky. Podmínky při jejím sledování jsou ostatně podobné jako při hypnóze - šero, blikající světlo (televizní obrazovka), nepřítomnost rušivých vlivů a soustředění na jeden objekt.

Šíře programů je veliká - filmy, dokumenty, sportovní zpravodajství, hudební pořady, vzdělávací programy, dokumenty z přírody, televizní zprávy atd. Má to, co člověk sleduje, vliv na jeho mysl a charakter? Odpověď zní: ano i ne. Sledovaný obsah silně ovlivňuje mysl - a zdá se, že i samotné zařízení vykazuje také silný vliv na psychiku člověka. Vliv na přední mozkový lalok je způsoben měnícími se záběry. Průměrný televizní program mění scénu každou třetí až pátou sekundu. Záběry (ať už chceme nebo ne) neodpovídají našemu prostředí, kdy vnímáme realitu života z perspektivy místa, kde se momentálně nacházíme, když se událost stane. Svůj pohled můžeme změnit pouze tehdy, když dobrovolně změníme místo pozorování.

Dr. Morrisová uvádí, že rychlé změny scén přispívají k hypnotickému stavu. Výzkum dr. Thomase Mulhollanda se zabýval vyhodnocováním EEG u dětí sledujících své oblíbené televizní programy. Vědci zjistili, že děti jsou tak vtaženy do děje, že po dvou až třech minutách sledování setrvávají jejich mozkové vlny prakticky jen ve stavu alfa. Při sledování televize jsou tak vlastně „duchem nepřítomni".

Dr. Hergert Krugman předložil závěry jiné studie: „Televize je komunikační zařízení, jež snadno přenáší obrovské množství informací, které během krátké doby vnímání ani nestačíme zachytit." Dr. Erik Peper, spisovatel a další vlivný vědec zabývající se problematikou mozkových vln, prohlásil: „Tragédie televize je v tom, že informace sice přijímáme - ale nijak na ně nereagujeme (minimálně ne hned). Sledováním televize se vlastně učíme nereagovat - a později dělat věci bez vědomí jejich příčiny a původu".

Pod vlivem televize přední mozkový lalok nefunguje tak, jak by měl, tzn. „na plné obrátky". Vidění, paměť a emoce jsou sice v pořádku, mozek však nedokáže kriticky analyzovat informace. Při sledování hrozivých scén má divák tendenci se jen zasmát nebo mávnout nad nimi rukou. Pokud by se takové události staly za normálních okolností ve skutečném životě, pak by byl člověk zděšen. (To se ale postupně mění, protože lidé v důsledku letitého sledování televize postupně znecitliví.)

Přes různé reakce - jako např. smích, apatické zírání, odvracení očí aj. - zůstávají však televizní scény nesmazatelně vepsány do naší mysli. Když stejnou scénu vidíme znovu, hned si vzpomeneme - to už jsem přece viděl!

Alvin Toffler, autor bestselleru „Šok budoucnosti", objasnil již před pár desítkami let množství efektů umělé stimulace. Jeho slova, kterými popisuje rafinovaný vliv televize, mne stále zasahují. Nepíše jenom o hypnotickém vlivu televize. „Neustálá stimulace smyslů brzdí analytické procesy mysli a v posledku brání schopnosti myslet a racionálně se potýkat se životem. To vede k různým únikovým technikám a adaptivním reakcím, jejichž důsledkem je sklon k závislosti, apatii a odmítání disciplinovaného myšlení při řešení složitých problémů a rozhodování se."

Před patnácti lety existovalo přes 3 000 publikovaných vědeckých studií o vlivu televize na mysl člověka. Výzkum dále pokračuje. Na toto téma bylo napsáno již přes pět set knih. Jedná se o jedno z nejprozkoumanějších témat naší kultury. Přesto si stále jen málo lidí uvědomuje, jak závažné důsledky může sledování televize mít. Televizní pořady se někdy zabývají životním stylem, nikoliv však vlivem, kterým televize sama působí na člověka. Bylo by naivní očekávat, že televizní média budou objektivní; nezávislé informace si je však dnes již možné si obstarat.

Z knihy dr. Neila Nedleyho „Proof Positive".