Jak ho dorazit
Stalo se to v sedmdesátých letech a následovalo rozhodnutí, které odráželo široce rozšířený názor, že pohlavní role nejsou vrozené, ale že jsou utvářeny pouze společností, a tak jsou vlastně zaměnitelné. Jeho vnější pohlavní orgány byly upraveny do ženské podoby a byl vychován jako holčička.
Tento příběh je výstižným podobenstvím naší doby. Přesně to se snažíme udělat s chlapci, a to už odmalička. Naše společnost se obrátila proti samotné podstatě mužství a dala si za cíl včas ji amputovat.
Asi jste o té tragické události slyšeli. V dubnu 1999 vstoupili dva chlapci do školní knihovny a začali střílet; než bylo po všem, vyžádal si incident patnáct mrtvých, včetně obou útočníků. Poslechněte si, jak tuto událost komentoval ředitel Centra pro muže při McLeanově nemocnici, William Pollack. Jeho vyjádření mě děsí. „Chlapci z Littletonu představují jen vrcholek ledovce. A ten ledovec jsou všichni chlapci."
V naší společnosti je velmi rozšířena myšlenka, že agresivita v povaze chlapců je něco od základu špatného a že je musíme předělat tak, aby byli trochu víc jako holčičky. Hlavním operačním nástrojem je vzdělávací systém. Průměrný učitel, v našich podmínkách spíše učitelka, stojí před náročným úkolem: vnést do třídy chlapců a děvčat kázeň. Hlavní překážku na cestě k tomuto vznešenému cíli je nutnost přimět hochy, aby seděli na místě, byli zticha a dávali pozor - a to celý den.
Stejně dobře byste se mohli snažit zadržet příliv. K tomu totiž není chlapec stvořen a není to ani způsob, jak se chlapec učí. A místo abychom změnili způsob výuky chlapců, snažíme se změnit muže jako takové.
Jak uvádí Lionel Tiger ve své knize Decline of Males (Úpadek mužů), u chlapců je třikrát až čtyřikrát vyšší pravděpodobnosti diagnózy deficitu pozornosti. Ale co když nejsou nemocní? Co když je to jinak? „Nemusí to znamenat nic jiného," říká Tiger, „než že je pohyby velkých svalových skupin a asertivní jednání prostě baví. ... Zdá se, že chlapci jako skupina dávají bouřlivějším a pohybovým činnostem přednost před sedavým a pohybově omezeným chováním, které náš výchovný systém odměňuje a k němuž, jak se zdá, mají větší sklon dívky."
To mi povídejte. Tenhle pán by k nám měl někdy přijít na večeři. Se třemi kluky (a jedním mužem, který ve ale v srdci také pořád kluk) to u stolu občas vypadá dost divoce. Například používání židlí je většinou záležitost dobrovolná. Chlapci je považují spíš za tělocvičné nářadí než za omezující prostředky. Zrovna včera jsem se přes stůl díval na Blaina, jak leží na židli a balancuje na ní na břiše jako akrobat. Luke, náš nejmladší, nebyl vidět vůbec. Nebo, přesněji řečeno, tam, kde měla být vidět hlava, čouhal u stolu pár ponožek špičkami nahoru. Manželka jenom obrací oči v sloup. Ne tak náš vzdělávací systém. Jak říká Tiger:
„Chlapci jsou oproti dívkám nejméně tři až čtyřikrát častěji pokládáni za nemocné proto, že vzorce hry které upřednostňují, nejsou v souladu se strukturou vyučování. Inženýři duší, kteří to s nimi myslí dobře, jim tedy předepisují uklidňující léky proti poruchám soustředění. Celá situace je skandální. Možná, že jediná nemoc, kterou tito chlapci trpí, je mužské pohlaví."
Mužnosti je muž zbavován i v manželství. Ženu divočejší stránka mužovy povahy často přitahuje, ale jakmile dotyčného uloví, pustí se do práce na jeho zdomácňování. A je ironické, že když se muž nechá, má jí to za zlé, zatímco ona se diví, kam se poděla ta dřívější vášeň. Takhle končívá většina manželství.
Proč zavíráme muže do klece? Ze stejného důvodu jako lva. Ze stejného důvodu jako Boha: protože je nebezpečný. Muž je nebezpečná věc. Ženy nerozpoutávají války. Násilné trestné činy většinou nemají na svědomí na svědomí ženy. Věznice nejsou plné žen. Littleton nebyl dílem dvou dívenek. Je zřejmé, že s mužovou duší něco není v pořádku, a my jsme se rozhodli řešit to tak, že tu nebezpečnou povahu odstraníme - úplně.
„Snadno si všimneme, že naše společnost „vyrábí" velké množství chlapců," říká Robert Bly, „a zároveň stále menší počet mužů." Jsou pro to dva prosté důvody: za prvé nevíme, jak zasvětit chlapce do mužství, a za druhé si vlastně ani nejsme jisti, že chceme. Chceme je zařadit do společnosti, samozřejmě, ale chceme je držet stranou od vší zarputilosti, divokosti a vášně. Jinými slovy, dále od všeho mužského a blíže něčemu ženštějšímu. Ale, jak říká Sommerová, zapomněli jsme na prostou skutečnost: „Energii, soutěživosti a odvaze normálních, slušných mužů lze připsat k dobru mnohé z toho, co je na světě v pořádku." Sommersová připomíná roli jiných chlapců při masakru v Littletonu: „Seth Huoy se vrhl před vyděšenou dívku, aby ji svým tělem zaštítil před kulkami; patnáctiletý Daniel Rohrbough přes smrtelné nebezpečí držel otevřené dveře, aby ostatní mohli uprchnout, a zaplatil za to životem."
Tato síla, která je tak zásadní součástí mužství, je také tím, co dělá z mužů hrdiny. Jsou-li města bezpečná, je to díky síle mužů. Otroctví bylo odstraněno díky síle mužů, a to za obrovskou cenu pro ně samé i pro jejich rodiny. Byli to muži, kdo zastavili nacisty, a ani apartheid nebyl zrušen ženami. Kdo se vzdal nároku na místo na záchranných lodích Titaniku, aby mohly být zachráněny ženy a děti? A nezapomněli jsme, že to byl muž, kdo se nechal přibít na kříž na Golgotě?
Tím rozhodně nechci říct, že by ženy nemohly být hrdinkami. Mnoho takových žen znám. Chci pouze připomenout, že Bůh stvořil muže takové, jací jsou, protože tak zoufale potřebujeme, aby takoví byli. Ano, muž je nebezpečná věc. Ale to je i skalpel. Může ublížit, ale může také zachránit život. Ze skalpelu neuděláte bezpečný nástroj tím, že ho ztupíte, ale tím, že ho dáte do rukou někoho, kdo ví, co dělá.
Jestli jste se nějaký čas pohybovali v prostředí chovu koní, víte, že takový hřebec může dělat strašné problémy. Hřebci mají sílu, hroznou sílu, a mají svou hlavu. Je pro ně typické, že nesnášejí uzdu a dokážou být vyloženě agresivní, zvlášť když jsou poblíž klisny. Hřebec se nesnadno krotí. Chcete-li zvíře bezpečnější a klidnější, řešení je jednoduché: dát ho vykastrovat. Valach je mnohem povolnější. Dá se vodit za ohlávku a bez protestů udělá, co se mu řekne. Má to jeden problém: valach nedává život. Nemůže pro vás vykonat to, co dokáže hřebec. Hřebec je, pravda, nebezpečnější, ale jestli stojíte o ten život, který může dát, musíte s ním přijmout i nebezpečí. Obojí jde ruku v ruce.
Z knihy Johna Eldredge „Pozor, srdce muže". Vydalo nakladatelství Návrat domů.