Jak se z vejce vylíhne kuře

Protože v každé skořápce je mnoho pórů, zhruba 10 tisíc. Jsou tam proto, aby plod mohl dýchat, jedině tak se k němu dostává vzduch. A také jimi odchází odpad. Ano, plod uvnitř vejce se živí žloutkem. A jak žloutek spotřebovává, vzniká i odpad: voda a další odpad, který musí pryč. A póry jsou jediným způsobem, jak si kuře může udržet skořápku čistou. Množství vypuzené vody dokazuje, že kdyby voda zůstávala uvnitř, kuře by se v ní utopilo.

Jak chcete vysvětlit všechny tyhle důmyslné systémy a perfektní načasování, které je potřeba, aby se z vejce vylíhlo živé kuře? Každý den, v každé fázi růstu, by mládě mohlo zemřít, kdyby vše neproběhlo ve správném čase a v přesně daném pořadí. To je ale přesný opak evoluce!

Pokud jste už někdy jedli uvařené vejce, jistě jste si při loupání skořápky všimli, že mezi ní a bílkem je tenká blána. Musí tam být a za chvíli si vysvětlíme proč. Na jednom konci je vajíčko vždy zploštělé, jakoby kuřátko nevyplňovalo celý objem. Tohle zvláštní místo je vzduchový vak.

Teď když vezmeme všechny tyto části a složíme je dohromady, máme před sebou oplodněné vajíčko, ve kterém roste malé kuřátko. Koncem pátého dne mu již bije srdíčko. Cévy však vyrůstají z těla ven, a dvě z nich se napojují právě na tuto blánu, díky nim kuřátko dýchá. Tudy se dostává do krve kyslík. Vzduch tedy vstupuje do vajíčka přes póry, pokračuje k bláně, a přes blánu do cévy, která vede kyslík rovnou do těla. Druhá céva napojená na blánu pak zajišťuje vylučování odpadu, takže tu máme vlastně obousměrnou látkovou výměnu skrze blánu a skořápku. Další dvě cévy jsou napojeny na žloutek, kterým se kuřátko živí.

Jak plod ve skořápce roste, začne mu být postupně malá a kolem devatenáctého dne mu začíná chybět vzduch. Do té doby ale stihl na jeho zobáčku vyrůst malinký zoubek zvaný vaječný zub. Ale copak zuby mají růst na špičce zobáku? Neměli by růst spíše uvnitř?

Právě pomocí tohoto zubu kuřátko devatenáctého dne protrhne blánu na zploštělé straně vejce, kde je vzduchový váček. V něm je zásoba vzduchu na rovných 6 hodin. Když plavete u dna plaveckého bazénu a dojde vám vzduch, vyplavete nad hladinu, s úlevou že jste to zvládli, chvíli odpočíváte a pořádně se vydýcháváte. Ale kuřátko tohle udělat nemůže. Když devatenáctého dne zjistí, že mu dochází vzduch, a není to ani o den dřív ani o den později, tedy přesně devatenáctý den, proklová se ke vzduchovému vaku, ale teď ještě nemůže odpočívat, vydýchávat se a nabírat síly. Má vzduch jen na 6 hodin a ví, že za tu dobu si musí stihnout proklovat malou dírku ve skořápce. Ví, že na to má jen 6 hodin. Tou dírkou bude totiž dýchat další dva dny. Přesně dvacátého prvního dne se vylíhne ze skořápky hotové kuřátko.

Mezitím se cévy vedoucí k bláně a k žloutku odpojí, jejich úloha totiž skončila.  Čerstvě vylíhnuté kuře má někdy na sobě krvavou cévu, ale znamená to pouze to, že odložilo svůj skafandr a je připravené na život mimo vajíčko. Vylíhne se přesně jednadvacátý den a i všechny dosavadní kroky musely být přesně načasované. Vše muselo proběhnout přesně a správně. Po vylíhnutí už je to konkrétní tvor a není pochyb o tom, že jde právě o kuře.

Vlastně všechno, co pozorujeme v přírodě, i ve zkamenělinách, je velmi konkrétní. Lze to popsat. Tohle je tele, tohle kuře. Myslím, že to je další svědectví o tom, že Bůh stvořil každého tvora, i malé kuře, už na počátku s těmi vlastnostmi, jaké vidíme dnes.

Z DVD Jobe Martina Neuvěřitelná stvoření popírající evoluci. Vydalo Štúdio Nádej a Maranatha.