Jak zůstat dlouho mladý
Z těchto tří nabízí Abcházie asi nejlepší příklad dobře zdokumentované dlouhověkosti. Abchazci tvoří už od roku 1932 předmět četných podrobných studií, které všechny potvrdily, že se skutečně těší výbornému zdraví a dožívají vysokého věku, ve kterém jsou ještě schopni se sami o sebe dobře postarat.
Zatímco ve Spojených státech tvoří věková skupina osmdesát let a více 0,4 % populace, v Abcházii má více než osmdesát let 2,6 % obyvatel. Nejvíce ovšem udivuje, že i v tomto pokročilém věku se starci živě zúčastňují života komunity. Pravidelně pracují, těší se dobrému zraku i sluchu a rádi chodí na kilometry dlouhé procházky, při kterých se noří do ledových bystřin svých rodných hor. Muži jsou štíhlí a drží se zpříma. Ženy jsou rovněž štíhlé a zůstávají svým mužům věrné.
Tváří tvář tomuto fenoménu vyvstaly pro nás, kteří jsme často unaveni ze života dříve, než se dožijeme třiceti let, četné otázky: Dožívají se Abchazci skutečně více než sta let anebo se jenom domnívají, že jsou tak staří, protože zapomněli anebo dokonce nikdy neznali datum svého narození? Dožívají se tohoto vysokého věku v tak dobrém zdravotním stavu, protože se řídí nějakým zvláštním režimem? Co jim umožňuje neopotřebovávat se tak rychle jako například obyvatel Montrealu nebo Paříže? Je to množství práce, život na čerstvém vzduchu, absence stresu?
Doktor Alexandre Leaf, který mezi Abchazci žil, je přesvědčen, a potvrzují to i početné ruské studie, jako například studie, která obsahuje data o více než patnácti tisících Abchazcích starších osmdesáti let, že ve prospěch těchto urostlých, šťastných a dlouho žijících lidí hrají následující faktory:
Pohlavní život Abchazců je velmi rozvinutý a dlouhý. U Abchazců dosahují vysokého věku – pouze s několika málo výjimkami – jen osoby žijící v manželském svazku. Lidé se tradičně berou okolo třiceti let, bez toho, že by předtím poznali pohlavní zkušenost. Manželé a manželky se poté těší v soukromí svých domovů pohlavnímu životu, který spočívá na hlubokém citovém vztahu a který u většiny z nich trvá až do sedmdesáti i více let. Mnozí muži jsou plodní ještě ve věku sedmdesáti let a přes třináct procent žen má menstruaci i po pětapadesáti letech věku.
Stravovací režim Abchazců je velmi prostý. Obezitu považují za nemoc a přejídání za nebezpečné. Zatímco např. ve Spojených státech konzumuje průměrná osoba ve věku 65 let 3300 kalorií denně, dospělý Abchazec přijímá mezi 1700 a 1900 kaloriemi za den. Maso a mléčné výrobky tvoří pouze nepatrnou část jídelníčku.
Abchazci oceňují klidné a uvolněné přijímání potravy. Jí pomalu, malými sousty, důkladně žvýkají. Potravu přijímají převážně ve vlažném stavu. Jí velmi málo masa a ryb (i když jsou snadno dostupné), jejich základní potravinou je kaše z kukuřice, kterou jí s tvarohem anebo s podmáslím. Požívají mnoho čerstvého ovoce (zvláště hroznového vína) a zeleniny, přičemž nejběžnějšími druhy jsou cibule, okurky, rajčata a zelí. Milují česnek, jehož mají stále velká množství k dispozici. I když se zabývají pěstováním tabáku, jen málo z nich kouří. Nepijí čaj ani kávu, nekonzumují cukr. Jejich zuby jsou ve skvělém stavu.
Abchazci vedou aktivní život, jejich pracovní program je velmi pravidelný. Jsou šťastni, když cítí, že jsou užiteční druhým. Abchazci se zapojují do zemědělských prací ve věku jedenácti let, ve věku sta let pracují ještě nejméně čtyři hodiny denně. Pracují klidně, stálým tempem, bez zbytečných pohybů a bez toho, že by soutěžili s druhými.
Mezi těmito lidmi jsou ustálená rčení jako: „Lepší je hýbat se bez důvodu než zůstat bez pohybu“ anebo „Bez odpočinku člověk nemůže pracovat a bez práce není odpočinek prospěšný.“
Abchazci cítí velmi silně příslušnost ke své rodině, vesnici, zemi. Jistý stařec ve věku devadesáti let řekl doktorovi, který ho prohlížel: „Nemůžu ještě odejít. Mé děti a moje vnoučata mne potřebují.“ Možná, že je tento pocit nepostradatelnosti a užitečnosti tím nejdůležitějším faktorem, který Abchazcům umožňuje dožívat se vysokého věku. Tento pocit má své kořeny v silné a zdravé biologické struktuře rodiny, ve které je starý člověk považován za uctívaný depositář tradice a morálního a náboženského vědomí, za záruku kontinuity a demonstraci stability.
Ukázka z knihy „Mon petit docteur“ od Daniele Starenkyj, autorky řady knih pojednávajících o zdravém životním stylu.