Křesťan (následovník Ježíše Krista)

Slovo „křesťan“ není vlastní jméno. Přesto je to pojmenování, které nesmíme vynechat. Za křesťany se v současnosti označují přibližně tři miliardy lidí. Pro mnohé z nich to ovšem mnoho neznamená. Chtějí tím říct akorát to, že nejsou muslimové, buddhisté ani hinduisté, a věří, že „něco“ existuje. Jejich rodiče a prarodiče byli křesťané, a tak se za křesťany považují i oni. To však neznamená, že uvažovali o tom, co toto slovo skutečně znamená.

Před dvěma tisíci lety dospěly malé skupinky lidí k přesvědčení, že Ježíš není obyčejný člověk. Uvěřily tomu, že po smrti na kříži Ježíš po třech dnech vstal z mrtvých. Tito lidé neměli žádné konkrétní pojmenování. Proto se ve městě Antiochie (v dnešní Sýrii) dohodli na tom, že se budou jmenovat „křesťané“. Lidé viděli rozdíl mezi Kristovými následovníky a ostatními obyvateli. To, že následovali Ježíše Krista, z nich vytvořilo zvláštní skupinu.

V apoštolské době mělo pojmenování „křesťané“ hluboký význam. Šlo o víc než jen o označení. Bylo to vyznání víry: Můj život je spojen s Kristem. Uznávám ho za Pána svého života. Slovo „křesťan“ dnes téměř ztratilo svůj původní význam. Mělo by nás to vést k tomu, abychom se zamysleli nad vlastní křesťanskou identitou. Jsme křesťany jen podle jména? Je naše křesťanská identita převážně věcí tradice a kultury? Nebo jsme opravdoví následovníci Ježíše Krista jako věřící v Antiochii?

Pane, pomoz mi být Tvým skutečným následovníkem – nejen podle jména, ale ve všem, co dělám.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.