„Nevinen…“

Pavel měl jen malou naději, že se dočká spravedlnosti od císaře, k němuž se odvolal. Nero páchal jeden zločin za druhým. Ne existovala ohavnost, které by se nedopustil, ani hanebnost, k níž by se nedokázal snížit. Z lidského pohledu bylo Pavlovo odsouzení před takovým soudcem takřka jisté. Apoštol však cítil, že pokud zůstane věrný Bohu, nemá se čeho bát. Ten, který byl jeho ochráncem v minulosti, ho mohl uchránit i před nenávistí židů a mocí císaře. A Bůh skutečně svého služebníka opatroval. Obvinění, která byla proti Pavlovi během jeho výslechu vznesena, nebyla prokázána. Navzdory všeobecnému očekávání projevil Nero smysl pro spravedlnost, který byl v naprostém rozporu s jeho povahou, a prohlásil vězně za nevinného. Apoštol byl zbaven pout a stal se opět svobodným člověkem.

V té době vypukl v Římě ničivý požár. Proslýchalo se, že oheň nechal založit sám Nero. Ve snaze zbavit se podezření svalil vinu na křesťany. Chtěl tím odstranit z města skupinu lidí, které se bál a kterou nenáviděl. Obviněn byl i Pavel. Z popudu židů byl Pavel opět zatčen a spěšně převezen na místo svého posledního uvěznění.

Laskavý Pane, víra v Tebe dává člověku klid a svobodu. Děkujeme.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.