Kapustňáci, mořské krávy
Kdybyste se plavili po floridských zátokách v místech, kde se mísí teplé spodní proudy říčních delt se slanou mořskou vodou, mohli byste narazit na obří kapustňáky. Podle jejich přítomnosti poznáte, kde je teplá voda. Tito tvorové jsou totiž na teplotu vody velmi citliví. Pokud dlouhodoběji klesne pod 20 stupňů Celsia, kapustňáci umírají. Někdy se těmto úžasným tvorům přezdívá mořské krávy, a právě na Floridě si je lidé velmi oblíbili, protože zjistili, jak jsou tihle velcí tvorové úžasně společenští a přátelští.
Tvář kapustňáka připomíná psa, zastánci evoluce však tvrdí, že vypadají jako sloni. Podle nich to kdysi sloni skutečně byli, a pak se prý rozhodli vrátit zpátky do vody, kde se změnili na kapustňáky. Mnozí věří dokonce tomu, že v historii Země se tahle evoluce odehrála více než jednou.
Slonům se ale přeci jen v něčem podobají. Na předních ploutvích mají nehty vypadající jako nehty slona. Také jejich tlama je velmi citlivá, podobně jako sloní chobot, s citlivými vousy. Díky tomu dokážou rozpoznat a jemně uchopit i velmi malé předměty a hledat si tak efektivně potravu. Kapustňáci dokážou uchopit předmět dokonce i svými ploutvemi.
Používají je tedy skoro jako my ruce, což je u téhle velké mořské krávy naprosto úžasná podívaná. Mají také velký plochý ocas, kterým mávají ladně nahoru a dolů a tak se pohybují vpřed. Elegantně kloužou vodou a je to jako by kolem vás proplula malá ponorka. Ploutve používají jako kormidlo, dokonce mohou každou z nich ovládat samostatně, zatáčet, kličkovat, zkrátka až neuvěřitelně svižně manévrovat. Jsou překvapivě obratní a velmi inteligentní.
Kapustňáci nemají chlupy, ale vousy, které jsou napojeny na nervy. V některých případech mají vousy až čtyři různá nervová propojení schopná detekovat nejrůznější vjemy, což kapustňákům umožňuje efektivně přijímat a vyhodnocovat informace o svém okolí. Například vycítit potravu. Někteří vědci se domnívají, že tímto způsobem se také dokáží vyhýbat nebezpečným místům.
Věděli jste, že kapustňáci dýchají nosem? Většina savců podobného typu žijících pod vodou však má, na rozdíl od nich, dýchací otvor, například delfíni nebo velryby. Kapustňák ale dýchá nosem a po nádechu je schopen zadržet vzduch na velmi dlouhou dobu. Vydechuje pak prakticky vše najednou. Vyplave nad hladinu a při jediném výdechu a opětovném nádechu dokáže vyměnit až 90% objemu svých plic.
Kapustňák dokonce umí spát i na zádech. Ponoří se až na dno, kde usne. Jeho srdeční tep se během spánku zpomalí až na úplné minimum. Některé studie uvádějí jen jediný stah srdečního svalu každých 15 minut, to mi přijde naprosto neuvěřitelné! Během spánku mají zpomalený i dech a všechny ostatní tělní pochody. Řečeno zkrátka, všechny jejich životní funkce se neuvěřitelně zpomalí. Chcete mi říct, že tohle všechno se vyvinulo metodou pokus omyl? Vždyť bez těchto úžasných schopností by kapustňáci nemohli ani spát.
Kromě toho mají možná jeden z nejlepších imunitních systémů mezi savci. Smutné je ale to, že bývají velmi často zraněni, nebo i usmrceni při srážce s motorovým člunem či lodí. Lodní šroub je někdy doslova poseká. Ukázalo se ale, že jsou schopni se velmi rychle uzdravit, a to i v případě, kdy to vypadá, že jejich zranění jsou smrtelná. Na jejich zádech můžete vidět často hluboké jizvy od lodních šroubů, a někteří mají ocas doslova rozsekaný na kousky. Vědci proto zkoumali jejich krev a zjistili, že je tvořena až z 90% bílými krvinkami, které způsobují jejich mimořádnou odolnost.
Možná bychom se v tomto ohledu mohli od kapustňáků lecčemu naučit. Právě poznatky o jejich imunitě mohou být velmi prospěšné v dnešní době, kdy se potýkáme s tolika chorobami imunitního systému. Věřím, že nějaký šikovný mladý vědec už brzy podrobně prozkoumá imunitní systém kapustňáků a objeví něco, co pomůže lidstvu vyřešit problémy s imunitou.
A co říkají o kapustňácích evolucionisté? Že se vyvinuli ze slonů, kteří se kdysi dávno vrátili zpátky do vody. Pokud je to pravda a kapustňáci jsou skutečně nějakou další vývojovou fází slona, který se rozhodl žít ve vodě, pak nám zde vyvstává jedna zásadní otázka. Proč jsme dosud nikde nenašli žádné vývojové mezičlánky? Něco mezi slonem a kapustňákem? A proč ještě existují sloni na souši? Proč se tehdy do moře nevrátili všichni? Dnes máme slony a kapustňáky, ale nic mezi tím. Ještě nikdo nikdy neviděl, že by se slon pokoušel změnit na vodního savce, nebo kapustňák na suchozemského.
Tohle opravdu nedává vůbec žádný smysl. Kapustňák je evidentně samostatný, specifický druh, podobně i slon. Přesně tak totiž byli na počátku světa stvořeni, každý podle svého druhu. Jinými slovy, každý tvor má své odlišnosti, svá specifika, své určené prostředí i místo v něm, a to si zachovává v rámci svého druhu – dnes i v minulosti.
Když se podívám na kapustňáka a na slona, tak vidím dva naprosto odlišné koncepty. Dvě různá fascinující stvoření. Určitá podobnost se dá samozřejmě vždycky najít, ale to nelze považovat za důkaz evoluce. Donedávna jsem byl zvyklý přijímat evoluční příběhy tak nějak automaticky, ale teď chci opravdu solidní důkazy! Žádné však nemohu nalézt! A to jsem je, věřte mi, hledal opravdu důkladně.
V současnosti se kvůli ochraně kapustňáků zavádějí nová pravidla pro motorizované lodě. Snad tu s námi díky tomu ještě nějaký čas pobudou. A pokud mají evolucionisté pravdu, možná že časem vyjdou kapustňáci na břeh a stanou se z nich opět sloni.
Z DVD Joba Martina Neuvěřitelná stvoření. Vydala Maranatha a Štúdio Nádej.