Manažer

Naše doba má manažery. Jsou to zároveň světci i hrdinové. V tuhém odříkání pracují dvacet a více hodin denně, aby přinesli požehnání své firmě a všem jejím zákazníkům. Svádějí tuhé boje s neúprosnou konkurencí a v čele ostatních zaměstnanců šikují své voje do rozhodné bitvy o vyšší produktivitu práce.

Každá doba své hrdiny obdivuje. V naší uspěchané době nezbývá na obdivování příliš času, a tak jsou manažeři často nuceni obdivovat se sami sobě. Činí tak s důkladností a systematičností sobě vlastní. Podle některých představují proto vhodný objekt pro psychiatry.

Ve své knize Věk narcismu shrnuje Christopher Lasch patologické rysy této profese. Črtá obraz manažera jako tvora, jenž je nutkově puzen k tomu, stát se trenérem jakéhokoliv mužstva, jen když je povede od vítězství k vítězství. Nejde mu totiž o problémy, které řeší, ale o to, aby na něj bylo vždy dobře vidět jako na úspěšného řešitele. Zdaleka nejlépe se mu prý daří tam, kde se nejedná ani tak o podávaný výkon jako o kvalitu prezentace, tedy o dojem, jenž činí na druhé. Nejschopnější manažeři dokáží udělat, vyslovit a zařídit cokoliv, aniž by si nadělali nepřátele v kategorii lidí, v níž si nepřátele dělat nechtějí.

Manažer musí být mladý a úspěšný, a to i v případě, že bez větších úspěchů pomalu stárne. Je proto zásadně otevřen všem novým ideám, aniž by v ně zároveň nutně věřil. Slouží mu především k udržování vědomí, že je mnohem pružnější než druzí. (...) Je přátelský a velmi rád navazuje osobní vztahy, které vnímá vždy jako schůdky k většímu vlivu a úspěchu. Svou práci vnímá jako sport a její cíl spatřuje ve vítězství nad méně pružnými týmy druhých manažerů. Čím je starší, tím obtížnější bývá pro něho budit zdání, na němž si tolik zakládá. Pokročilý střední věk ho zasahuje jako přírodní katastrofa.

Obrázek manažera, jejž črtá Christopher Lasch, je opravdu hodně škodolibý a zřejmě dosti povrchní. Manažer jako hrdina našich dní by si zasloužil mnohem hlubší analýzu. Už proto, že bez těchto velkých organizátorů bychom byli my, obyčejní svobodní občané, docela bezprizorní. Vždyť jim vděčíme za všechno, co máme, a za mnohé z toho, čím dnes jsme.

Z knihy Jana Kellera „Abeceda prosperity." Vydalo nakladatelství Doplněk.