MENOPAUZA jinde

Každý ví, že světlo zde neuvěřitelně září, země vyniká neobyčejnou krásou... a že muži jsou zde šťastní a hrdí, protože být mužem znamená být hlavou rodiny a otcem mnoha dětí. A mají-li muži dosáhnout naplnění a nést svůj osud jako muži, jedna věc je k tomu nezbytná, a tou je manželka.

Ve společenstvích žijících okolo Středozemního moře jsou na sobě muži a ženy těsně závislí; muž zde není celým mužem, není-li spojen ve svazek se ženou. Muži zde proto vkládají do hledání manželky veškerou svou sílu a energii. Vědí, že otec nenechá svou dceru opustit dům a jít prostě kamkoliv. A proto před tím, než získají ruku své milované, musí zaplatit svému budoucímu tchánovi určitou částku peněz - anebo její ekvivalent ve zboží - jako záruku. To vůbec neznamená, že by ženy byly kupovány a prodávány jako kusy nábytku, tento zvyk naopak poukazuje na to, že jejich hodnota je velmi vysoká a že jsou zcela nezávislými bytostmi. Otcové nepokládají za moudré svěřovat štěstí svých dcer mužům, kteří nedokázali, že jsou schopni postarat se o svou manželku a děti. Není-li mladý muž dost šetrný a nepracuje-li dostatečně tvrdě, aby dokázal získat dobytek nebo půdu, je nepravděpodobné, že dokáže učinit svou ženu šťastnou. Otec dá přednost tomu, aby jeho dcera zůstala doma, než aby ji vystavil životu plnému mizérie v domu někoho, kdo není schopen poskytnout nějakou záruku. Muži, kteří se chtějí oženit, musí proto zaplatit otci své vyvolené věno, které ona dostane o svém svatebním dni. Věno, společně s dary od otce, zůstane jejím majetkem. Tito mužové, kteří mají vysokou sebeúctu, hledají ženy se stejnou charakteristikou; a věno placené budoucím ženichem a otcem nevěsty je znamením její velké hodnoty.

Sňatek je proto pro mladého muže tím nejdůležitějším. Aby jej dosáhl, přinese jakoukoliv oběť. Když přijde den, kdy má nevěsta opustit svůj rodinný dům a vstoupit do domu svého manžela, obtížena dary, které reprezentují její investici do jejich společného podniku - dary, které navždy zůstanou její a které bude moci svobodně investovat, aby zvětšila společný majetek - cítí se jako královna, která vstupuje do svého království. Jak by se nemohla cítit hrdá? Její manžel pro ni opustil svého otce a svou matku. Vybral si ji mezi několika dalšími a nyní budou "jako jeden", provždy nerozlučně svázáni. Budou sdílet radost i zármutek, nést společnou zodpovědnost, potýkat se se stejnými překážkami. Jejich láska je zcela promění a vytvoří z nich rodinu - protože děti na sebe jistě nenechají dlouho čekat. Budou poté společenstvím individualit svázaných vzájemnou odpovědností a pouty vzájemné úcty a vděčnosti.

Vyvolená žena a uctívaná matka - ale středomořská žena je také chytrým a nezbytným obchodním partnerem, a to je velmi důležité. Vede svou domácnost způsobem, jakým se na Západě vede podnik. Dohlíží na pracovníky, kteří pomáhají na poli nebo v domě, nakupuje suroviny potřebné pro řadu svých aktivit, prodává, co vyprodukuje, sama investuje zisk a přitom nezapomíná na dobročinnost - její moudrost je všemi uznávaná.

Taková žena není žádným objektem - právě naopak! Jedná se o nezávislou osobu, "nad perly cennější". Biblická kniha Přísloví obsahuje nádhernou báseň, která opěvuje přednosti takové ženy. (Zajímavé je, že v židovských domácnostech měli manželé číst tento text shromážděné rodině při západu slunce každý pátek, na závěr pracovního týdne.)

Je nepopíratelným faktem, že žena od Středozemního moře, ať už křesťanka, židovka nebo Arabka, zastává od chvíle svého sňatku důležité sociální postavení. Skutečností, které si povšimla řada antropologů, je, že toto sociální postavení se s přibývajícími léty nezmenšuje, ale naopak nabývá významu, a když přichází klimaktérium (období přechodu), většina těchto žen je na vrcholu své slávy. Z jejich synů se stávají dospělí mužové a z jejich dcer dospělé ženy. Rodina se rozrůstá a jejich moc úměrně tomu roste také. I když ztratí své vlastní dcery, získají snachy a bude jim tak dáno vládnout nad skvělým velkým domem - a to až do konce jejich dnů. Jak čas ubíhá, tyto ženy se stávají stále více středobodem lásky, věrnosti a uctívání svých manželů, synů, jejich manželek i vnoučat.

Silná sebeúcta těchto žen je zcela zřejmá. Jsou šťastné, že jsou ženy, protože jsou hrdé na to, že jsou matkami. Jejich děti, zvláště jejich synové, jim dávají identitu - synové jimi přivedení na svět, jimi odkojení a vychovaní, synové dosud milovaní a s láskou opatrovaní - i dcery, které porodily děti jejich budoucím manželům, jim přinášejí vědomí velké sociální důležitosti. Zvláště, když jsou jejich děti v chování skromné a každý ví, že budou bohatě obdarovány otcem, který si je dobře vědom jejich velké ceny.

Jedná se o velmi zvláštní ženský svět a odložíme-li stranou naše západní předsudky, snadno nazříme, že středomořská žena, byť "ovládaná" svým otcem a poté svým manželem, je oproštěna od mnoha stresů a vede od narození až do smrti velmi stabilní život. Jedná se o podnikavou, ambiciózní ženu, která je v rámci své domácnosti zcela nezávislá, aktivní a plodná. Ano, jistě, tyto ženy žijí v hranicích domu svého manžela, ale žijí intenzivním, svobodným a důstojným životem.

To ale není všechno! Existuje ještě jeden důležitý aspekt, který musíme pochopit, chceme-li porozumět tomu, proč se tyto ženy při příchodu menopauzy necítí být v úzkých. To, že nemusí soutěžit s druhými ženami, že se nemusí snažit udržet si za každou cenu svou krásu (aby si jí někdo vůbec povšimnul či ji ocenil), silná sebeúcta, která se s přibývajícími léty ještě stupňuje, autonomie při vedení dětí, služebnictva i obchodních záležitostí, to všechno totiž není dostatečným vysvětlením toho, že období přechodu není pro ženu žijící v oblastí Středomoří žádnou zvláštní událostí, která probíhá do tak značné míry prakticky bez povšimnutí. Musíme se podívat hlouběji.

Z knihy "Menopause: A New Approach" kanadské spisovatelky Daniele Starenkyj. Autorka se zabývá otázkou, proč se v naší kultuře stala menopauza nenormálním stavem, který vyžaduje terapeutickou intervenci. Jsou ženy obětí životního stylu, který podrývá samotné základy jejich existence?