Mýtus o bílkovinách

Vysoký příjem může být naopak škodlivý - tím, že způsobuje nadměrné ztráty tělesného vápníku a zřejmě i zrychluje selhávání funkce ledvin ve vyšším věku."

Ke stejnému závěru dospěli lékaři ve studii zveřejněné v časopise JAMA: „Přestože různé druhy vegetariánské stravy většinou naplňují nebo překračují doporučenou denní dávku bílkovin, poskytují méně bílkovin než nevegetariánská strava. Tento nižší příjem bílkovin může být spojen s lepším uchováním vápníku u vegetariánů a lepší funkcí ledvin u jednotlivců s jejich předchozím poškozením. Nízký příjem bílkovin může dále vést k nižšímu příjmu tuků a přínosům s tím spojeným. Pokrmy bohaté na bílkoviny obsahují totiž zpravidla i hodně tuku."

Jinými slovy, vegetariánská strava není chudá na bílkoviny. Je to naopak strava všežravců, která se vyznačuje nadbytkem bílkovin. Jak je tomu ale s kvalitou rostlinné bílkoviny? Ve škole jsme se přece učili, že živočišné bílkoviny jsou plnohodnotné, zatímco bílkoviny v rostlinách neobsahují všechny nezbytné aminokyseliny.

Odborníci z WHO uvádějí, že „dokonce i v čistě vegetariánské stravě, sestávající z různých potravin, se rostlinné zdroje vzájemně doplňují v poskytování aminokyselin." Podle časopisu JAMA „mohou rostlinné zdroje samy o sobě poskytnout potřebné množství aminokyselin, a to za předpokladu, že rostlinné zdroje bílkovin ve stravě jsou rozumně obměňovány a kalorický příjem je dostatečný na to, aby pokryl energetické potřeby. Celozrnné obiloviny, luštěniny, zelenina, semínka a ořechy, tyto všechny potraviny obsahují esenciální i neesenciální aminokyseliny. Vědomé kombinování těchto potravin v rámci jednoho jídla, jak napovídá zásada o komplementaritě bílkovin, není potřebné."

V této souvislosti můžeme ocenit moudrost inspirované rady dané dlouho před vznikem vědy o výživě. V roce 1868 E. G. Whiteová napsala: „Při jednom jídle by se nemělo podávat mnoho rozličných pokrmů, ani každé jídlo by nemělo být připravované vždy z těch samých druhů potravin."

Po zvážení všech okolností a faktů dospěli vědci WHO k závěru: „Výživové cíle naznačují, že zdravotní potřeby populace nejlépe naplňuje strava s vysokým obsahem sacharidů a nízkým obsahem tuků, tedy strava bohatá na potraviny obsahující škrob (např. obiloviny, brambory a luštěniny) a zahrnující významný příjem zeleniny a ovoce."

Zjišťujeme, že strava založená na nerafinovaných rostlinách je tou jedinou, která poskytuje bílkoviny ve správném množství a poměrech. Obsahuje nízké procento tuků (ale té nejlepší kvality), není v ní cholesterol a trans-mastné kyseliny, je bohatá na komplexní sacharidy s vlákninou a na fytolátky, vitaminy a minerály.

Dá se říct, že WHO jen objevila původní stravu, kterou dal Bůh lidem před několika tisíci lety. „Bůh také řekl: ‚Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm." (Genesis 1,29)

Z knihy dr. Jochena Hawlitscheka „Nemoci životního stylu".