Na jídle záleží

Evropský parlament v roce 2009 požadoval nastavení ambiciózních cílů pro snižování emisí skleníkových plynů v industrializovaných zemích: snížit do roku 2020 emise až o čtyřicet procent pod úroveň roku 1990, do roku 2050 pak dokonce o osmdesát procent. Parlament sice uznal, že emise skleníkových plynů z produkce masa mají "významný" vliv, ze své zprávy však výzvu k celosvětovému snížení konzumace masa, převážně v rozvinutých zemích, vypustil.

Nejspíš v narážce na vyškrtnutí této výzvy pak slavný britský šéfkuchař Jamie Oliver v dubnu roku 2009 uvařil na večeři Iídrů skupiny G20 jehněčí. Zřejmě aby předešel trapným situacím, konzultoval nejprve navrhované menu s ambasádami zemí G20. Tehdejší britský premiér Gordon Brown, zdá se, nechtěl opakovat veřejné faux pas, které utrpělo Japonsko jako pořadatel summitu o světové potravinové krizi, na němž se podávala luxusní osmnáctichodová hostina.

Stále širší potravinová stopa

Klimatická "potravinová stopa" (foodprints, podobně jako ecological.footprint - ekologická stopa, pozn. překl.), environmentální ekvivalent toho, co jíme a jak to vyrábíme, tedy v navrhovaných "jídelních lístcích" světových lídrů dosud není zohledněna. Jenže ve světě, kde roky trvající sucha, rozsáhlé záplavy, extrémní bouře a přetrvávající nedostatek vody v některých oblastech narušují existenci lesů, pastvin, vodních cest a společenství lidí i zvířat, je ekologická solidarita rozhodující. Jestliže známe způsob stravování, který je lepší pro klima, pro nás i miliardy jiných - tedy (téměř) vegetariánství či veganství, neměli bychom jej všichni přijmout?

Možnost pravidelně konzumovat maso, mléčné výrobky a vajíčka dostali lidé žijící vně společenské elity vcelku nedávno. Po tisíce let měly prasata, ovce, kozy, krávy, kuřata a drůbež větší cenu živé než mrtvé. Během posledních šedesáti roků však rozsáhlé změny v zemědělské výrobě průmyslově vyspělých zemí včetně zavedení velkých, továrnám podobných zařízení obývaných tisíci zvířat, zpřístupnily maso, mléko a vejce širším vrstvám.

Připomeňme, že od roku 1980 se celosvětová produkce masa více než zdvojnásobila, v zemích globálního Jihu dokonce ztrojnásobila. Obyvatelé globálního Severu jedí průměrně třikrát až čtyřikrát tolik masa jako lidé v rozvojových zemích, tato propast se však zužuje. Každý Američan zkonzumuje okolo devadesáti kilogramů masa ročně, zbytek světa v průměru třicet dva kilogramů, přičemž toto číslo rychle roste. K zajištění masa a mléčných výrobků je ročně využito více než šedesáti miliard zvířat, tedy téměř desetinásobku lidské populace. Pokud tento trend přetrvá, do roku 2050 by celkový počet hospodářských zvířat na celém světě mohl dosáhnout 120 miliard.

Výroba masa a mléka spotřebuje velké množství přírodních zdrojů: využívá se pro ni 30 % zemského povrchu a 70 % zemědělské půdy.

Podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) je celosvětová živočišná výroba "ze všech zemědělských odvětví pravděpodobně největším zdrojem znečištění vody" a sama o sobě též hlavním původcem odlesnění. A nezapomínejme ani na změny klimatu: z živočišné výroby pochází 18 % emisí skleníkových plynů, přičemž toto číslo překonává emise skleníkových plynů z dopravních systémů celého světa (odhadované na 14 %) a jen těsně nedosahuje na 20 % emisí pocházejících z odlesňování.

Rozvojová kultura masa

Při hlubším pohledu zjistíme, že "efekt hospodářských zvířat" se netýká jen oxidu uhličitého. Z živočišného sektoru pochází i 37 % emisí metanu, třiadvacetkrát účinnějšího skleníkového plynu, než je oxid uhličitý, a dokonce 65 % emisí oxidu dusného, který je v porovnání s oxidem uhličitým účinnější téměř třistakrát. Abychom pochopili celkový rozsah, předpokládejme, že každá dospělá kráva vypustí 80-110 kilogramů metanu ročně. Na světě žije přibližně jedna a půl miliardy krav, což dohromady činí přibližně sto padesát miliard tun emisí metanu za rok.

Těsně před klimatickým summitem v Kodani v prosinci 2009 se navíc objevil nový výzkum publikovaný v magazínu World Watch, který naznačil, že FAO vážně podcenila dopad živočišné výroby na globální změny klimatu - podle výzkumu je toto odvětví zemědělství zodpovědné za udivujících 51 % všech emisí skleníkových plynů způsobených lidskou činností.

Průmyslová živočišná výroba je totiž naprosto závislá na fosilních palivech. Používají se k výrobě hnojiv potřebných k vypěstování krmných směsí, pohánějí obrovské velkochovya jatka, neobejde se bez nich zpracování, rozvoz a skladování krmiva. Profesor David Pimentel z Cornellovy univerzity vyčíslil poměr energie vynaložené na produkci masa v USA k energii obsažené ve výsledném produktu na 35:1; u bezmasých produktů pak na 3:1.

"Kultura masa" západního stylu se přitom rychle šíří: jen v Číně otevřely řetězce KFC i McDonald's více než tisíc rychloobslužných restaurací (podle novějších dat zde má samotná KFC více než 3000 poboček - pozn. red.). Čína nyní ročně produkuje víc brojlerů a prasat než USA, přičemž související zátěž už je zřetelná. Hnůj a tekuté odpady z velkochovů znečišťují podzemní vodu a řeky, v Jihočínském moři nyní najdeme velkou "mrtvou zónu". Aby Čína nakrmila své lidi - a svá hospodářská zvířata - hledá půdu k pronájmu či koupi v jiných částech Asie, v Africe a Latinské Americe, čímž rýsuje alarmující perspektivu zemědělského kolonialismu

I Indie, země s dva tisíce let starou vegetariánskou tradicí, už se zařadila mezi pět největších producentů kuřat na světě - ročně jich "vychová" a zabije dvě miliardy. Brazílie se zase stala jedním z největších producentů dobytka - chová dvě stě milionů kusů, což jí pomáhá ke čtvrtému místu mezi největšími producenty skleníkových emisí na světě.

Velkorysost každým soustem

Omezení či dokonce vynechání zvířecích produktů může být nejefektivnějším individuálním nástrojem proti globálním změnám klimatu.Výzkumníci z univerzity Carnegie Mellon zjistili, že budeme-li se rok stravovat pouze místními produkty, snížíme množství do ovzduší vypouštěných emisí o ekvivalent jízdy automobilem na vzdálenost 1600 kilometrů.

Jestli do roku 2050 bude, či nebude každoročně snědeno sto či více miliard hospodářských zvířat, záleží na našich soukromých i politických rozhodnutích. Jídlo není pouze "zemědělským činem", jak stroze vyjádřil americký farmář-básník Wendell Berry. Je též skutkem, při kterém ovlivňujeme klima; stejně tak i možností, jak s každým soustem praktikovat velkorysost.

Mia MacDonaldová, přetištěno z časopisu Sedmá generace