Nebezpečný mýtus

Již v roce 1930 bylo na výzkumech s laboratorními zvířaty prokázáno, že strava obsahující velké množství bílkovin může podpořit růst a urychlit dospívání. Zároveň však i zkrátit průměrnou délku života.

To možná platí pro zvířata. Všichni přece vědí, že člověk potřebuje hodně bílkovin!
Fakt je, že v roce 1880 německý vědec dr. Liebig dokázal, že svaly se skládají především z bílkovin. A jiný německý vědec, dr. Karl Voit, pozoroval horníky v Mnichově a vypočítal, že tito silní, svalnatí muži konzumovali denně kolem 120 gramů bílkovin. Z toho pak usoudil, že toto musí být ideální denní příjem bílkovin. Představa o nutnosti konzumace velkého množství bílkovin je však mýtem, který naneštěstí přetrvává dodnes.

Mýtus? Chcete snad říct, že nepotřebujeme bílkoviny?
Z vědeckých studií vyplývá, že dospělým stačí pouze kolem 20 až 30 g bílkovin denně. Lidské tělo je neuvěřitelně efektivní v recyklování vlastních bílkovin. Nahrazena musí být pouze bílkovina, kterou organismus již nemůže získat zpět, jako např. vlasy, nehty, kůže a podobně.

Takže potřebujeme pouze 20-30 gramů bílkovin denně?
Výživové doporučené dávky (VDD) se stanovují tak, že vědci zjistí potřebné denní množství živin, vitamínů, minerálů, a kvůli bezpečnosti, aby dávky byly dostatečné pro každého zdravého jedince, pak zdvojnásobí dané množství. Každá země má svou vědeckou instituci, která VDD stanovuje. V České republice to je Ministerstvo zdravotnictví, v USA Národní akademie věd. VDD pro tu či onu živinu se může postupem času měnit tak, jak se mění a prohlubuje naše poznání. Naneštěstí u nás po celá desetiletí platily zcela odlišné hodnoty VDD ve srovnání se zahraničím. Naše VDD pro bílkoviny byly 2,5 až třikrát vyšší než doporučení FAO (Potravinářské a zemědělské organizace při OSN), WHO (Světové zdravotnické organizace) a doporučení v USA, SRN a dalších rozvinutých západních zemí. Ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím krajských a okresních hygienických stanic po celá léta kontrolovalo a zajišťovalo, aby strava v provozovnách veřejného stravování splňovala tyto předepsané vysoké dávky bílkovin. Teprve v roce 1990 byly u nás přijaty nové VDD. Dávky bílkovin byly sníženy a ocitly se na půl cestě mezi dřívějšími zcela nesprávnými doporučeními a doporučeními uznávanými v USA a západní Evropě.

Podle doporučení FAO a WHO byla denní potřeba bílkovin stanovena na hodnotu 0,75 g/kg váhy. To představuje 60 g bílkovin denně pro osmdesátikilogramového muže nebo 45 g bílkovin pro ženu vážící 60 kg. Protože stravitelnost rostlinných bílkovin je ve srovnání s živočišnými o trochu horší (přibližně o 10%), vegetariánům a především veganům se doporučuje denně konzumovat 1 g/kg váhy. Naprostá většina lidí žijících v rozvinutých západních zemích konzumuje ovšem více bílkovin než potřebuje - kolem 100 až 120 gramů denně.

Je v tom nějaký problém?
Většina bílkovin konzumovaných u nás a v rozvinutých zemích je živočišného původu, to znamená, že spolu s bílkovinami přijímáme stravou také hodně cholesterolu a nasycených tuků. (Lidé si často neuvědomují, že u masa a mléčných výrobků 50 až 85 procent energie pochází z tuků.)

Postupný přechod na stravu založenou na živočišných bílkovinách vyústil ve snížení věku dospívání děvčat i chlapců. Tak od roku 1850 do 1990 průměrný věk první menstruace u dívek klesl z 17,5 let na 11,9 let.

Strava obsahující hodně bílkovin zhoršuje vytrvalost. V jídelníčku dnešních atletů je proto kladen podstatně větší důraz na sacharidy než na bílkoviny.

Nadměrná konzumace bílkovin představuje přílišnou zátěž pro ledviny. Nemoci ledvin jsou u nás stále rozšířenější.
Strava obsahující hodně bílkovin se podílí na rozvoji osteoporózy. Zpracování nadbytku bílkovin vyžaduje vápník, který si organismus bere z kostí.

A co všechny ty argumenty o neplnohodnotných rostlinných bílkovinách?
Bílkoviny se skládají z dvaceti různých aminokyselin. Náš organismus si sám dokáže vyrobit jedenáct aminokyselin. Těch dalších devět aminokyselin musíme přijímat v potravě, a proto se nazývají esenciální (nezbytné). Dlouho převládala představa, že je potřebné jíst maso a mléčné výrobky, abychom měli dostatek esenciálních aminokyselin.

Dnes víme, že všechny aminokyseliny, i ty esenciální, lze snadno získat z rostlinných potravin. Bílkoviny rostlinného původu obsahují všechny esenciální aminokyseliny. Rozdělovat bílkoviny na plnohodnotné (živočišné) a neplnohodnotné (rostlinné) je nepravdivé a zavádějící.

U většiny druhů zeleniny 20 procent energie pochází právě z bílkovin, u obilovin je to průměrně kolem 12 procent a u luštěnin a nejrůznějších olejnatých semen je to 20-30 procent. Podle nejnovějších doporučení stačí, aby obsah bílkovin v naší stravě tvořil 10 procent kalorií. Bude-li vaše strava složena především z přirozených, nerafinovaných potravin s dostatkem energie, je téměř nemožné, abyste trpěli nedostatkem bílkovin.

Je načase zapomenout konečně na tento nebezpečný bílkovinný mýtus. Pro začátek stačí snížit spotřebu bílkovin na úroveň VDD. S bílkovinami to je totiž jako s mnoha jinými věcmi v životě - i to dobré, je-li toho příliš, může nakonec uškodit.

Z knihy dr. Hanse Diehla, dr. Aileen Ludingtonové a dr. Petra Pribiše: "Dynamický život". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.