Netušená rizika doby

Žena by si měla nicméně dávat velký pozor na početné nabídky, které jsou jí často dělány údajně v zájmu jí pomoci či zlepšit průběh těhotenství. Naše doba je velmi plodná na novinky přinášející vážné vedlejší účinky, které se mohou přenášet i na následující generace. Všechny ženy by se měly již v raném mládí dozvědět o tragédiích, jakými byly aplikace thalidomidu a DES (diethylstilbestrol), které byly podávány s jistotou, že se jedná o neofenzivní látky, zvláště v prvním případě, a které vytvořily generace dětí a rodičů zmučených na těle i na duši.

Žena, která je těhotná anebo která by mohla otěhotnět, si musí být rozhodně vědoma nebezpečí, která s sebou nesou určité metody lékařského diagnostikování, užívání léků, některé součásti domácího vybavení i jisté techniky sledování postupu těhotenství.

Pozor na paprsky X
Rentgenové snímkování se stalo během let běžnou diagnostickou metodou. "Lékaři už nevěnují čas tomu, aby nemocného pečlivě prohlédli anebo vyzpovídali. Dávají přednost metodám propracovanějším, současně ale pro zdraví rizikovějším. Moderní medicína je otrokem moderní technologie. Lékař dnes již nic nerozhodne bez toho, že by se utekl k metodám, které jsou nebezpečné a nákladné - a jejichž použití je často zbytečné.

Během posledních let se využívání rentgenového snímkování tak rozšířilo, že je používá i řada nespecialistů, kteří nerespektují veškerá ochranná opatření a nejsou si plně vědomi toho, že tyto užívání této techniky s sebou nese určitá rizika.

Pomysleme například na zubní lékaře, kteří dnes provádějí rentgenová snímkování dětských úst v 80 procentech během jejich první návštěvy - toto snímkování se přitom opakuje každých šest měsíců nebo každý jeden rok.

Sedmdesát procent zubařů používá rentgenové snímkování již u dětí ve stáří tří až čtyř let. Riziko je dosti vysoké a možný prospěch malý, zvláště když vezmeme v úvahu citlivost malých dětí na záření a nedostatečnou ochranu, které se jim dostává.

Chiropraktici zase vystavují 90 procent své klientely snímkům o rozměrech 35 x 90 cm, které pokrývají celý trup a při jejichž provádění jsou dávky ozáření tak silné, že mohou zasáhnout i pohlavní orgány.

Lékaři ani radiologové se nepodřizují elementárním principům, které regulují užívání rentgenového snímkování na poli medicíny. Podle těchto principů by se nemělo provádět snímkování v jiných případech, než když je to nezbytně nutné. Je však dobře známo, že asi ve třiceti procentech případů bývá toto vyšetření zcela zbytečné.

Dochází i k dalšímu zneužívání, ať už se jedná o používání prošlého materiálu či o neochotu obtěžovat se s dodržováním norem. Může se například stát, že pacient je vystaven zbytečně příliš silnému ozáření, nemusí být ověřeno, zda je filtr v dobrém stavu, používají se filmy horší kvality, což často vede k tomu, že se snímkování musí opakovat.

Jedním z vážných rizik, která se váží k nadměrnému užívání rentgenu, je riziko vzniku rakoviny. Již velmi slabé dávky stačí totiž k tomu, aby vyvolaly rakovinné bujení: všechno záleží na zasažené tkáni. Krev a kmenové buňky obsažené v morku jsou zvláště náchylné a riziko vzniku leukémie je velmi vysoké. Dětská leukémie je velmi často výsledkem vystavení matky rentgenovému snímkování během těhotenství.

Je pravděpodobné, že u lidí, kteří byli vystaveni rentgenovým paprskům, se mohou rozvinout i jiné formy rakoviny; bylo například pozorováno, že zhoubné nádory štítné žlázy se významně často vyskytovaly u osob, jejichž hlava, krk a horní část hrudníku byly vystaveny záření. A konečně, ví se, že ozařování může zkracovat život, a to tím, že tkáně a cévy jsou vystaveny účinkům, které jsou obdobné jako stárnutí.

Nezapomínejme, že veškeré rentgenové snímkování, ať je zaměřeno na kterýkoliv orgán, zasahuje celý organismus. To je důvod, proč je třeba pečlivě chránit pohlavní orgány, abychom zabránili defektům, které mohou být zřejmé v krátkém i dlouhodobém časovém horizontu. Nemocní obou pohlaví by měli být chráněni speciálními olověnými kryty. Tato ochrana je zvláště důležitá pro děti, které jsou velmi zranitelné - vzhledem k malé postavě jsou totiž jejich pohlavní žlázy blíže té části těla, která je snímkována.

Embryo i plod jsou rovněž rentgenovým zářením velmi zranitelné. Těhotná žena by nikdy neměla svolit ke snímkování žaludku. Během šesti prvních týdnů po početí se vytvářejí orgány, které se diferencují a nabírají svoji konečnou podobu. Jestliže je embryo zasaženo zářením, může dojít k deformacím. Mnohé ženy však naneštěstí v průběhu tohoto období ještě neví, že jsou těhotné. V důsledku toho by neměli lékaři předpisovat toto vyšetření ženám v plodném věku, s výjimkou období menstruace anebo deseti následujících dnů, a samozřejmě s výjimkou naléhavých případů. Rizik embryonálního poškození je tak vysoké, že někteří lékaři doporučují těhotným ženám, jejichž břišní oblast byla podrobena rentgenovému snímkování, aby raději podstoupily potrat.

Všichni pacienti by si měli být jisti, že jejich ošetřující lékař nepředpisuje snímkování bez důkladného rozmyšlení. O tomtéž by se měli přesvědčit i u svých zubařů: neměli by podstupovat pravidelné snímkování každých šest měsíců nebo každý rok, zvláště to samozřejmě platí pro děti; měli by si ověřit, zda je přístroj opatřen límcem omezujícím průměr paprsku, zda užívaný film nemá více než jeden čtvereční palec a konečně trvat na tom, že v průběhu celého snímkování budou chráněni olověným krytem."

Je ironické, že v době, kdy se nikdo neostýchá vstoupit do soukromého života jednotlivce, se ona jednoduchá otázka: "Jste těhotná?" - před tím, než jsou směrovány směrem k rentgenovému přístroji -ženám v plodném věku skoro nikdy neklade. Ještě závažnější je, že někteří lékaři a zubaři vyžadují rentgenové snímkování u žen, které jsou viditelně těhotné. Tito praktici se snaží rizika snímkování bagatelizovat. Takoví lékaři praktikují zastaralou medicínu a neexistuje žádná nebezpečnější forma specializace než "medicína, která je mimo svou dobu". Ať je žena těhotná nebo ne, v takové situaci musí u sebe rozvinout jinou formu specializace: zdravý skepticismus vůči zázrakům medicíny.

Navíc, jako žena jste vystavena kampani, které je vedena ve jménu prevence a která vám radí, abyste neměla děti po třicítce. Jeden slavný lékař se nad tím zamýšlel: "Když jsem byl na lékařské fakultě, učili mne, že by ženy starší 45 let neměly mít děti. Když jsem byl asistentem, byl tento věk snížen na 40 let. Když jsem nastoupil na stálé místo, poklesl na 38 let. Před deseti lety byl stanoven na 35 let. A nyní kolísá mezi 32 a 30 lety. Důvod, který obvykle lékaři uvádějí, aby ospravedlnili tato omezení věku matky, je, že "vajíčka ženy, jak stárne, se opotřebovávají a stárnou". A tak se setkáváme se syndromem "unavených vajíček", které způsobují deformace u miminek, ale nikdy se nesetkáte s problematikou unavených spermií.

Ve skutečnosti nemá věk vůbec nic co do činění se skutečností, zda se matce narodí postižené dítě. Jedna studie, provedená na John Hopkins University (a přednesená během 33. Výročního setkání Americké asociace pro veřejné zdraví), ukázala, že počet rentgenových snímkování (včetně snímkování chrupu) byl sedmkrát vyšší u těch matek, kterým se narodily mongoloidní děti, než u matek podobného věku, které daly život normálním miminkům. Tato studie byla potvrzena další studií, a to tak dobře, že skutečná příčina malformací u miminek je spojována s věkem pouze v závislosti na tom, jestli se starší ženy - nebyly-li opatrné - nechaly vystavit více, a to povětšinou zbytečným, rentgenovým vyšetřením."

Na tomto místě by bylo dobré ukázat, že mongolismus může být způsoben také zářením, které obdržel otec. Ve studii na John Hopkins University byli otcové mongoloidních dětí častěji v kontaktu s radarovými zařízeními - v důsledku své vojenské služby anebo svého zaměstnání.

Naše společnost oplývá netušenými riziky… Když mluvíme o záření, neměli bychom se zmínit také o zářivkovém osvětlení, barevných televizích či mikrovlnných troubách?

Z knihy Daniele Starenkyj "Les cinq dimensions de la sexualité feminine". Vydalo nakladatelství Orion.